Pomohlo umělé oplodnění
Když bylo Jitce z Brna 20 let, začaly ji trápit bolesti břicha a silná menstruace. Navštívila proto gynekologa, který zjistil, že má v děloze několik nezhoubných nádorů, tzv. myomů.
„Vystřídala jsem tenkrát několik lékařů a všichni se snažili zastavit růst myomů hormonální léčbou. Nikdo neuvažoval o operaci,“ popisuje Jitka. V té době hodně cestovala a v rámci studia psychologie odjela na stáž do Španělska. Nasazená léčba bohužel nezabrala a její zdravotní stav se v cizině zhoršil natolik, že tam nakonec musela podstoupit operaci myomu.
„Všechno naštěstí dobře dopadlo. Když jsem se později vrátila do Česka, seznámila jsem se se svým současným partnerem. Už tehdy jsme se bavili o tom, že by bylo fajn mít spolu miminko. Brzy mi ale v děloze vyrostl další myom,“ vzpomíná Jitka, která se na doporučení tentokrát obrátila na Gynekologicko-porodnické oddělení ve Vyškově. Zde jí lékaři navrhli myom odstranit. Nejprve musela podstoupit zákrok kvůli biopsii. Při operaci myomu pak přišli na to, že má Jitka ještě další gynekologické onemocnění – tzv. endometriózu, s níž není lehké otěhotnět. Sliznice, která se podobá děložní, v takovém případě roste mimo dělohu.
„Po zákroku mi v nemocnici řekli, že by bylo ideální, kdybych se pokusila otěhotnět co nejdříve,“ popisuje Jitka. Důvodem nebyla jenom endometrióza, při operaci totiž Jitce v děloze zablokovali cévy, které zásobují myomy – aby alespoň nějakou dobu dál nerostly. „Lékaři mě upozornili, že zákrok nevydrží napořád a že se myomy mohou asi po roce objevit znovu – proto nemám těhotenství odkládat,“ vzpomíná Jitka. Aby toho nebylo málo, její stav vzápětí zkomplikoval zlatý stafylokok, kvůli kterému dostala zánět břicha a musela znovu na sál.
„Když jsem se po operaci probudila, cítila jsem se fyzicky i psychicky špatně. Byl to v pořadí již třetí zákrok v plné anestezii v jednom měsíci,“ popisuje Jitka. Infekce jí navíc poškodila funkci vejcovodů, takže plány na rychlé otěhotnění vzaly za své. Aby se co nejrychleji zotavila, odjela do lázní, kde se jí konečně ulevilo.
Po návratu domů se Jitka s partnerem snažili o miminko přirozenou cestou, což ale skončilo mimoděložním těhotenstvím. Rozhodli se proto navštívit Reprofit – kliniku asistované reprodukce. „Paní doktorka s námi všechno probrala a důkladně mě vyšetřila. Zjistila to, co jsem už tušila – že moje situace není pro přirozené otěhotnění optimální,“ popisuje Jitka. Lékařka jí proto navrhla umělé oplodnění (IVF), na které Jitka s partnerem okamžitě kývli.
„Nechtěli jsme nic odkládat, a tak šlo všechno velmi rychle. Odebrali mi vajíčka, z nichž se po oplodnění vyvinula dvě embrya. Hned to první se pak po zavedení do dělohy uchytilo a já otěhotněla,“ usmívá se Jitka. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nastoupila na rizikové těhotenství. Na kontroly pak až do porodu chodila do Reprofitu. „Paní doktorka se o mě moc pěkně starala, každých 14 dní mi dělala ultrazvuk a byla velmi pečlivá a vstřícná. Až do devátého měsíce jsem neměla žádné komplikace,“ říká Jitka.Měsíc před porodem to vypadalo, že miminko neroste, jak má, a tak ji zkontrolovali v brněnské nemocnici na Obilním trhu. Velikost dítěte byla sice hraniční, ale v pořádku, a Jitka nakonec porodila až ve 38. týdnu plánovaným císařském řezem.
„Když se nám narodil Ondrášek, měli jsme s partnerem velikou radost. Teď už má devět měsíců a oba si ho moc užíváme,“ popisuje Jitka. Díky tomu, že Ondřeje stále kojí, nemá menstruaci – a její myomy se proto nezvětšují. „Věřím, že se na nějakou dobu vyhnu dalším operacím. S partnerem se chceme co nejdříve pokusit o další dítě pomocí umělého oplodnění, aby měl Ondra sourozence. Snad nám to vyjde s druhým embryem, které jsme si v Reprofitu nechali zmrazit,“ doufá nyní třicetiletá Jitka.
Přidejte odpověď