Zhruba 100 000 lidí aktuálně v Česku trpí neléčitelnou Alzheimerovou nemocí. Podle predikcí Ústavu zdravotnických informací a statistiky to bude za pár let v roce 2030 už zhruba 174 000 lidí. A lidí postižených demencí bude se stárnoucí populací zřejmě přibývat ještě mnohem rychleji. Připravujeme na to? O tom budu teď mluvit s Ivou Holmerovou, vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Dobrý den.
Radiožurnál
moderátorka
——————–
Tak jaká je ta aktuální situace, pokud jde o šance na nalezení léku?
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
Vy, když jste hovořila o těch číslech, když jste začínala svůj úvod a já bych řekla, že ta čísla jsou ještě větší, protože v podstatě to jsou čísla, která hovoří o Alzheimerově nemoci, a to je onemocnění, pro které se v současné době nejintenzivněji hledá lék. Těch ostatních demencí je vlastně ještě daleko více, takže ten celkový počet lidí s demencí je u nás asi 170, 180 000, ale máte pravdu, že nejvíce se soustředíme na Alzheimerovu nemoc a tam také výzkum léků nejvíce pokročil, takže v současné době je už určitá naděje, že budou léky, nebo že existují léky, které nějakým způsobem alespoň zpomalují, pozastavují rozvoj toho onemocnění. Jsou to léky na bázi protilátek, ale abych nebudila plané naděje, protože to myslím, že je velice škodlivé tyto léky nejsou zatím dostupné, nejsou všeobecně dostupné, pravděpodobně ani v budoucnu všeobecně dostupné, protože to jejich indikační spektrum, lidé, kteří by z nich profitovali, tak těch je relativně velice málo, protože to jsou lidé, u nichž se Alzheimerova nemoc skutečně nachází v těch nejvíce počátečních fázích, lidé s mírnou kognitivní poruchou nebo dokonce s tzv. takzvaně preklinickou Alzheimerovou nemocí, kde se to ještě vlastně neprojevilo. Navíc vlastně ta diagnóza je postavena na velice drahých sofistikovaných metodách a ne určená pro každého, protože jenom tam, kde skutečně je ve hře patologie bez amyloidu, tak tam ty léky budou mít určitý efekt. A v neposlední řadě také mají závažné vedlejší účinky. Čili ano, jsme do jisté míry optimističtí nyní oproti předchozím, dejme tomu desetiletím…
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
Ale vyhráno vůbec není.
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
Ale ten optimismus je zatím velice umírněný, ano. Máme k dispozici mnoho dalších prostředků.
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
Dá se v téhle souvislosti říct, jak rychle u nás poroste ten počet lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami demence obecně? Půjde spíš o skokový nárůst, anebo nějaký postupný přirozený nárůst?
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
Ono se bude jednat o postupný, jak říkáte doslova, to je velice výstižné, doslova přirozený nárůst, protože víceméně víme, že výskyt Alzheimerovy nemoci je pravděpodobnější s vyšším věkem a u nás se zvyšuje velice výrazně počet lidí v těch nejstarších věkových skupinách, čili lidi starších zejména 80 let a podobně, čili to je právě způsobuje to, že také lidé s Alzheimerovou chorobou budou početnější skupinou, než je tomu dosud, takže prakticky téměř dvojnásobný počet do poloviny tohoto století.
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
No, a jak je na to náš systém připravený? Třeba pokud jde o zdravotní pojišťovny nebo podporu péče o lidi s demencí?
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
Do systému zdravotní pojišťoven, to je velice komplexní otázka, to možná je otázka spíše na zdravotní pojišťovny, ale co se týká toho celého spektra služeb, tak ono se říká ne nadarmo, že demence je takovým prubířským kamenem vlastně propojenosti funkčnosti systému zdravotní a sociální péče, protože je to onemocnění, které začíná vlastně jako onemocnění, poruchy paměti, chování. Potom nastupují poruchy soběstačnosti, ale vlastně vyskytuje se tam také mnoho jiných příznaků, nejenom psychických a také tělesných v průběhu toho somatických, v průběhu toho onemocnění, čili ten přístup musí být skutečně komplexní, protože se to onemocnění netýká jenom daného člověka nemocného, ale také jeho rodiny, má prostě významné sociální dopady, takže ta návaznost zdravotní péče, kvalitní erudované odborné zdravotní péče a potom těch dalších služeb je nesmírně důležitá.
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
No a vidíte tu takový přístup?
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
My léta letoucí již definujeme pomezí, tedy hranici mezi zdravotní, sociální péči, na což vlastně doplácejí zejména lidé s touto problematikou, takže je to zejména na dohodě a na spolupráci obou ministerstev, aby se konečně tahle ta problematika řešila nejenom s ohledem na lidi s demencí.
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
No, jaké máte zkušenosti třeba s přístupem státu, co se týká příspěvků na péči o tyto lidi, kteří na první pohled působí, že se o sebe umějí postarat, ale realita je, že třeba potřebují dohled 24 hodin denně?
Iva Holmerová, Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče na Fakultě humanitních studií UK
——————–
Ano, prostě ťukla hřebíček na hlavičku, protože tady vidím také jeden veliký problém. Posuzování příspěvku na péči je paradoxní, protože vlastně ti, kteří za těmi lidmi docházejí do jejich domácností, jsou sociální pracovníci, nic proti sociálním pracovníkům, oni jsou ti, kteří skutečně to sociální zázemí dokáží posoudit, ale nedokáží posoudit vlastně stav toho nemocného člověka a nesoběstačnost, závislost na péči nevzniká nikdy, u zdravého člověka je to zpravidla důsledkem nějakého onemocnění, často právě onemocnění, které způsobuje demenci a vlastně teprve zdravotníci, kvalifikovaní zdravotníci, posudkáři, eventuálně jejich spolupracovníci, další zdravotníci dostávají pouze podklady a vlastně nemají možnost nějakým způsobem se na tom komplexním procesu podílet, a proto jsou ta rozhodování často problematická, abych to řekla eufemisticky.
Věra Štechrová, moderátorka
——————–
Říká Iva Holmerová, vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Děkuju, na slyšenou.
Přidejte odpověď