V pořadu Sama doma dnes nebude chybět téma klinická logopedie a budeme se věnovat tentokrát dětem ve věku 6-10 let, my jsme moc rádi, že můžeme ve studiu přivítat klinickou logopedku paní Dr. Blanku Gruberovou.
ČT1
Paní doktorko, dnes bychom se měli dostat k nižšímu školnímu věku, to znamená k dětem mezi šesti a 10 lety, s jakými obtížemi u těchto dětí se ve své ordinaci nejčastěji setkáváte.
mluvčí 2,
Tak v podstatě na první pohled nebo respektive na první poslech je jedna z těch nejčastějších poruch právě dyslalie, což je narušená výslovnost jedné nebo více hlásek, přičemž ty ostatní hlásky jsou všechny artikulovány správně a dochází potom k situaci, kdy dítě vlastně tu hlásku nezvládá, to znamená, že buďto jí vynechá. Já bych jako příklad mohla typicky uvést, že místo třeba slova ruka řekne uka, anebo tu hlásku vlastně nahradí jinou, méně artikulačně náročnou hláskou, takže třeba místo toho slova ruka řekne Luka, anebo tu hlásku vlastně tvoří vadně na jiném místě, jiným způsobem, než by vlastně tu hlásku tvořit normálně mělo, takže to děťátko třeba řekne místo ruka řekne holka, že to vlastně tvoří měkkým patrem jako příklad, nicméně, ačkoliv tohle to je vada, která je trošičku, trošičku takovou třešňkou na dortu pro klinickou logopedii, takováto poslední vada na kráse, jak říkáme, tak často se stává v praxi, že právě ta disálie není jedinou poruchou řečové komunikace, která u toho dítěte vlastně je v tom klinickém obraze, to znamená, že při dyslalii se přidržuje ještě další nějaká jiná řečová porucha, což samozřejmě pro nás trošičku přidává takové problémy, protože právě jsou tam. Respektive Jazykové problémy a často je tam na pozadí třeba ta vývojová dysfázie, která už byla mnohem nebo před těmi dvěma dny zmiňovaná.
mluvčí 3,
——————–
Paní doktorko, my jsme si tady také povídali o rozdílu mezi klinickým logopedem a takovým tím školním logopedem, tak mám pocit, že zrovna tu dyslalii by mohl řešit ten školní logoped, ale je ten právě schopen odhalit, že zatím je nějaký větší problém a ten potom už nasměřovat na toho klinického logopeda.
mluvčí 2,
——————–
Právě jsme trošku skeptičtí, to je to problematice, protože veškeré logopedické kroužky a rádoby logopedické aktivity, které se vlastně pořádají v rámci různých mateřských škol nebo základních škol, tak nám právě přidělávají práci, protože mnohdy vedou pouze k tomu, že se řeší nějaká terapie té dyslalie, jakoby té nejjednodušší řečové vady, ale ta jazyková porucha, která často bývá na pozadí nebo porucha, třeba koktavost nebo breptavost nebo všechny možné závažnější poruchy se tím vlastně skryjí. A k nám se ty dětičky dostávají pozdě a dostávají se k nám mnohdy, až když nastoupí do školy, někdy až mnohem déle a někdy se k nám nedostanou vůbec. Je trošičku nešikovné, že prakticky jakákoliv činnost vede k tomu, že to děťátko se nějak trošku rozvíjí, ale to, že se mohlo rozvíjet třeba lépe, více kvalitněji a že se mohlo předejít mnohým obtížím, třeba poruchám učení nebo dalšímu, tak to už bohužel ty rodiče jakoby nevidí a říkám, buďto to vůbec nezjistí, anebo to zjistí prostě později, až když se to projeví při zvládání toho trivia, což znamená při tom zvládnutí čtení, psaní, počítání a vůbec pozdějším životě.
mluvčí 1,
——————–
Když bych se vrátila ještě k té dyslálii. Hrozí také to, že když dítě přirozeně nedává třeba jazyk na, do té správné Polohy a říká ty hlásky špatně a pak, když se je učí nějakým způsobem, spíš laicky, že si zafixuje vlastně nějakou chybu, která se potom hůř odstraňuje.
mluvčí 2,
——————–
Určitě, já si myslím, že vůbec takové ty jako návody, co bývají na internetu, přesně tak, přesně to jsem chtěla zmínit, z mého pohledu, nebývají úplně vhodné, protože byť to třeba ten člověk, co to tam dává, myslí v sebelepší víře, tak pořád už je to, dá se říct, terapeutický materiály, to terapeutický způsob, jak tu dyslalii řešit a v případě, že ty rodiče to vlastně dělají špatně, tak tam napáchají mnohem větší škody, mnohdy vyvodí třeba tu hlásku špatně a místo půl roku nebo roku, co by se to mohlo řešit, tak to potom třeba řešíme 345 let, než vůbec se dostaneme k nějakému výsledku.
mluvčí 3,
——————–
Paní doktorko. Počet dětí se za posledních 15 let z šestinásobil. Ty, co mají nějakou vadu řeči nebo nějakou poruchu a velmi často je to i důvod odsunutí té školní docházky. Bývá tomu skutečně tak? A co je tím důvodem, proč se takhle zvedl počet dětí, co mají problémy.
mluvčí 2,
——————–
Samozřejmě pořád tedy ten počet vad, vad řeči narůstá, nicméně je to takový pořád jako konstantní nárůst. Není tam vyloženě nějaký skokový, opravdu to narůstá v rámci těch desetiletí pořád plynule a je to teda problém v tom, že když si vezmete, my jsme se podívali na to děťátko, tak bysme mohli trošku přirovnat třeba k nějaké mozaice nebo puzzly k puclíkům a každý ten dílek, co to vlastně to děťátko má nebo co ho tvoří, tak je jedinečný. A pokud tam dochází k nějakému narušení, ať už je to genetika, ať už je to prostředí, tak ten výsledný obraz potom nebude úplně kompletní a nedojde k tomu, že to bude zcela dokonalé.
mluvčí 1,
——————–
A když se vrátíme k tomu nástupu do školy, tak je to důvod vlastně k odkladu školní docházky. Nějaké ty řečové vady.
mluvčí 2,
——————–
Určitě bývají důvodem odkladu školní docházky, nicméně řečové vady jako takové ani tolik ne, spíše právě třeba to bývají ty jazykové vady, my totiž rozlišujeme řeč jako takovou a jazyk, kdy řeč je v podstatě pohybový výkon, to je tohle, co já tady vytvářím těmi mluvidly, kdežto jazyk, to je nějaký souhrn výrazových prostředků, který jsme si vytvořili pro nás samozřejmě český jazyk, a ačkoliv řečové obtíže hlubšího rázu samozřejmě můžou být důvodem odkladu školní docházky, tak problematická je právě třeba ta jazyková porucha.
mluvčí 3,
——————–
Paní doktorko, nás také zajímá, povídali jsme si o tom s Ester již před vysíláním. Co když dojde u úplně zdravého dítěte buď k úrazu, nebo k nějaké traumatické situaci a ta právě způsobí, že najednou vznikne ta vada řeči, která tam předtím nebyla, může to být koktání, zadrhávání, anebo naopak to dítě nemluví. Je to ten moment, kdy musí být povolán dětský psycholog, nebo jak se to řeší.
mluvčí 2,
——————–
Samozřejmě, že čím dříve se začne, tím lépe. Ideální je v tomto případě spolupráce neurologa, klinického logopeda, případně i klinického psychologa, případně dalších, v případě třeba náhle vzniklého mutismu, tak i psychiatra a dalších odborníků. Přesně tak. To se tady také, myslím, zmiňoval včera, takže určitě je tam potřeba té týmové spolupráce.
mluvčí 1,
——————–
Když opravdu řeč, která se vyvíjí plynule, v pořádku se najednou zadrhne nebo se zastaví ten vývoj nebo se úplně přeruší. Dovedu si představit, že to rodiče asi hodně vyděsí.
mluvčí 2,
——————–
Určitě, já si myslím, že jakýkoliv takovýto milník rodiče velmi vystraší a může to značit mnohé, může to opravdu značit mnohé. Vždycky je potřeba řádná diagnostika zjistit příčinu toho, proč se to vlastně stalo, protože logopedie je velice široké téma a těch poruch řečové komunikace je opravdu celé obrovské množství, takže nejde to shrnout jakoby jednoduše říct, co tam vlastně se stalo, co tam bylo, ale opravdu řádně diagnosticky vyšetřit a na tom teprve poté stavět, případnou terapii, zkonzultovat, kdy ten logoped by vlastně měl působit jako jakýsi koordinátor té péče a měl by vlastně spolu pracovat s těmi dalšími, dalšími odborníky.
mluvčí 3,
——————–
Paní doktorko, my moc děkujeme, věřím, že diváci mají spoustu dotazů, takže vás požádáme, abyste jim odpovídala a my se budeme těšit na další vstup. Díky
Přidejte odpověď