Rozhovor s prof. MUDr. Michaelem Doubkem, Ph.D., zástupcem přednosty Interní hematologické a onkologické kliniky LF Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. Toto pracoviště funguje jako Centrum vysoce specializované hematologické péče a mimo jiné se stará o pacienty s rakovinou krve.
Kolik lidí v Jihomoravském kraji každým rokem onemocní rakovinou krve?
V našem regionu, který má zhruba 1,3 miliónu obyvatel, máme každým rokem více než 100 nových případů leukémií. To odpovídá celorepublikovému průměru 11–13 nových případů na 100 000 obyvatel. K tomu je ale nutné připočítat další zhoubná onemocnění krve, jako jsou lymfomy, mnohočetný myelom nebo myelodysplastický syndrom, takže dohromady v Jihomoravském kraji evidujeme kolem 300 nových případů krevních nádorů za rok. Z leukemií se nejčastěji se vyskytuje chronická lymfocytární leukémie. Obecně pak platí, že incidence krevních onemocnění je častější u mužů než u žen.
Důležité je však poznamenat, že díky moderní léčbě, která se stále zdokonaluje, významně roste počet pacientů, kteří jsou léčeni dlouhodobě a dlouhodobě také přežívají. U mnohočetného myelomu medián přežití dnes přesahuje 7 let, u chronické lymfocytární leukémie 12 let a u chronické myeloidní leukemie dokonce 20 let. Jen pro naši kliniku to znamená ročně tisíce návštěv onkologicky nemocných. Významně se tak zvyšuje zátěž nejen center, ale i menších hematologických pracovišť v regionu.
V čem vidíte největší přínosy centrové péče?
Naše centrum poskytuje pacientům s nádorovými chorobami krvetvorné tkáně a mízních uzlin komplexní péči, tedy veškerou diagnostiku i terapii včetně řešení případných komplikací. Vzhledem k tomu, že krevní nádory nejsou zase tak časté, je nepochybně výhodné, když jsou pacienti soustředěni právě do specializovaných pracovišť, kde mají s péčí o ně největší zkušenosti a kde dosahují i nejlepších výsledků léčby. Zároveň je na centra vázána i dostupnost nejmodernějších a nejsložitějších léčebných metod, jakou je třeba transplantace kostní dřeně nebo imunoterapie pomocí geneticky upravených, takzvaných CAR-T lymfocytů, která je v současnosti v hematoonkologii „boomem“.
Dalším důležitým aspektem je multidisciplinární přístup, protože potřebujeme kvalitní radiodiagnostiku, histologii, molekulární biologii, chirurgii, neurologii, intenzivní medicínu a podobně. To znamená, že naši nemocní mají pod jednou střechou dostupnou péči jakéhokoli odborníka, kterého budou potřebovat. Mezioborový přístup je mimochodem jednou z podmínek toho, abychom mohli provádět transplantační léčbu.
Spolupracujete také s komplexními onkologickými centry?
Určitě. Víme totiž, že například spousta nádorových onemocnění – ať už krevních, nebo jiných – je způsobena vrozenou genetickou dispozicí člověka. Dobře je to prozkoumáno u karcinomu prsu nebo vaječníku, ale obdobná situace je i u leukémie. Ukazuje se přitom, že pacient s rakovinou krve má rovněž vysoké riziko, že bude mít, nebo už měl, nádor jiného orgánu, a platí to i naopak. Jako příklad si můžeme vzít nemocné s chronickou lymfocytární leukémií, kdy se do 5 let od stanovení této diagnózy u pětiny z nich objeví jiný nádor, třeba rakovina kůže. Péči o tyto pacienty pak samozřejmě zajišťují komplexní onkologická centra.
Jaká je dostupnost moderní hematoonkologické léčby včetně imunoterapie?
Jsme teď svědky toho, že moderní léčba – ať už jsou to protilátky proti nádorovým buňkám, nebo imunoterapie – pacientům s krevními nemocemi významně prodloužila přežití. Dostupnost a úhrady inovativních léků se zlepšily například u chronické lymfocytární leukémie, mnohočetného myelomu a lymfomů. Na větší pokrok ovšem ještě čekáme u pacientů s akutní myeloidní leukémií, i když i zde dochází ke zlepšení.
Pokud jde o imunoterapii, využíváme již zmiňované CAR-T lymfocyty. Jedná se o typ bílých krvinek, které separujeme z těla pacienta a geneticky je pozměníme tak, aby se naučily rozpoznávat určitý znak v nádorových buňkách. Po nějaké době se takto upravené lymfocyty vrátí zpět pacientovi do krevního oběhu, aby mohly zničit nádorové buňky. Tato náročná léčba je vhodná především u nemocných s lymfomy a s některými typy akutních leukémií, kteří mají velmi odolné onemocnění a jiné léky už u nich nefungují.
Jiným typem imunoterapie jsou protilátky, které různými mechanismy ničí nádorové buňky. U krevních nádorů nepoužíváme tak často takzvané „checkpoint“ inhibitory, jako je tomu u maligního melanomu, karcinomů ledviny, plic a dalších solidních tumorů, nicméně mají své místo například v léčbě lymfomů rezistentních vůči standardní terapii.
Dostávají se do vašeho hematoonkologického centra pacienti včas?
Asi před deseti lety kolegové dělali analýzu, která ukázala, že medián doby od prvních příznaků ke stanovení diagnózy krevních onemocnění je v našem regionu 14–28 dní a od první návštěvy jakéhokoli lékaře ke stanovení diagnózy 1–3 týdny. Takže u velké většiny pacientů odhalíme nádory krve včas. Samozřejmě existují i extrémní případy, kdy je rozvoj nemoci velice prudký, nebo se naopak nijak neprojevuje, to znamená, že diagnóza nemusí být stanovena včas, nebo je naopak stanovena náhodně.
Jak funguje spolupráce ambulantními specialisty a praktickými lékaři?
V kontaktu jsme zejména s regionálními hematology, kteří působí v menších nemocnicích. Většinou se známe osobně, takže tam nejsou žádné velké bariéry ve spolupráci. Praktiční lékaři pak své pacienty obvykle odesílají právě k ambulantním hematologům a odtud se v případě potřeby dostávají k nám do centra.
Spolupracujete také s organizacemi onkologických pacientů v regionu?
Máme poměrně bohatou spolupráci s pacientskými organizacemi, která je, řekl bych, obohacující pro obě strany. Pravidelně pořádáme semináře, kde pacientům mimo jiné vysvětlujeme, jak funguje léčba krevních nádorů a co jim v současnosti můžeme nabídnout. A oni nám zase pomáhají v tom, abychom lépe porozuměli jejich potřebám i mimo medicínu. Osobně mám velmi dobré kontakty třeba se sdružením Diagnóza leukémie.
Daří se k hemato(onko)logii přilákat mladé lékaře?
Zájem o práci na naší klinice, která funguje jako specializované centrum, absolventi lékařských fakult stále mají, i když je o něco menší, než tomu bývalo dříve. Bohužel výrazně horší je situace v menších nemocnicích našeho kraje, kde ambulantních hematologů rychle ubývá. Mnoho lékařů z našeho pracoviště jezdí do řady regionálních center na jižní Moravě nebo na Vysočině, aby hematologickou péči pomohli pokrýt. Ale vím, že třeba v západních nebo severních Čechách je situace ještě dramatičtější
Přidejte odpověď