Vítám u poslechu. hostem je Václav, Jaromír Krejčí. Vím, spisovatel, scenárista.
No herec.
A už jsou lidi naštvaný. Zapomněl jsem na něco?
mluvčí 3 – Krejčí
Dělám úplně všechno, akorát neumím malovat, Ale jak říká Ivan Mládek, každej vůl si svůj obraz najde, tak možná, že kdybych něco namaloval, že bych to taky prodal.
mluvčí 2,
No, takže, takže si všechno, jenom ne malíř, ale kdybych měl říct jako prioritně, co smím herec?
mluvčí 3,
Ne, tak já jsem si udělal za bolševika a ze sebe blázna, že jo, no, čehož se teďko nemůžu zbavit, aby bolševik neotravoval, tak jsem si dělal zase blázna. Učitelky ve škole o mně říkaly Krejčí, jestli si myslíš, že tě ty kraviny v životě uživí, tak seš na velkém omylu, a nedávno mě pozvaly do sborovny a já jsem zjistil, že ty kraviny mě živí dost dobře a ty chudinky tam učí dál.
Takový smutný. Se netrefili, no, a ty se vystudoval pantomimu.
mluvčí 3,
Já jsem vystudoval Ježkovu konzervatoř, obor tanec pantomima.
mluvčí 2,
Jaký jsi byl student? Jaký jsi byl Žák? Byl jsi? Byl jsi jinej ve škole?
mluvčí 3,
Já si myslím, že jsem byl nejlepší, ale ty ostatní tohle neříkali. Jsem byl strašnej provokatér jako vždycky a miloval jsem bejt jinej než ty ostatní. Všichni přišli v trikotech a já v teplákách tady na zádech jsem měl tu kapsu vytahanou a takovýhle háro jsem měl vousy a prostě provokatér za každou cenu.
mluvčí 2,
A vyplatilo se.
mluvčí 3,
Že ho dlouho, ještě to říkala Balážová v československý televizi, můžete, soudruzi, si říct, co chcete? Ještě to bylo za bolševika Já jsem zvedl ruku a ona říkala Krejčí, upír, vy mlčte, vy jste jediný povolený pankáč v československý.
Můžu se zeptat, teď to jde všude kupit, že jo, ty gely na ty vlasy, ale číms to robil za těch starých časů? Jako jak jsi to dával nahoru.
A tak. Je to takový zvláštní, že žádná ta výrobna těch laků a já nevím, těch přípravků, mě ještě neoslovily, protože nějaký ty reklamy, letím z Londýna, a pořád mi to drží, já drží, drží mě to, a držím hubu.
mluvčí 2,
Nikomu to stojí Rudý a nepotřebuje žádný přípravky, tak já se jako, jako.
mluvčí 6,
Jestli má nějaký recept, se říkalo sladká voda, pivo, jo.
mluvčí 3,
To už neexistuje, takže reklama to není a jednou jsem to řekl v televizi a pak jsem neměl to možnost koupit, protože všichni to skoupili. Ale mám na to samozřejmě fígl, kterej neřeknu a funguje na každý laky, jenom teda můžu říct dámám, který jako říkají pořád, jak to děláte, že vám to drží, no, tak samozřejmě je to kvůli dýlce, jakmile je to delší, tak to spadne.
mluvčí 5,
No neříkej, že to máš delší, to podívej, má to sport, vítr,
mluvčí 6,
Se bavíte o vlasech.
mluvčí 3,
A když se přijel lodí do Tokia do Japonska, tak jsem vyšel z té lodi a ty vlasy udělaly takhle a tam 2000 lidí řvalo.
mluvčí 5,
Býváš často zádumčivý, protože se říká o lidech, který jakoby dělají tenhle ten, tenhle ten humor, že jsou často jakoby doma smutný?
mluvčí 3,
No, tak máš ty, spíš je to z pracovního hlediska, protože furt něco vymejšlím a píšu, jak jsi zmínil, že jsem spisovatel, tak teď píšu patnáctou knihu. 14 mi jich vyšlo fakt, ale ta kniha, je taková, že jí nemůžu psát v jednom kuse, protože to bylo takový zvláštní a ta kniha se bude jmenovat Šťastné hororové mládí, šťastné hororové mládí. A pak tam mám ještě jednu knížku. Já jsem řekl, že, že skončím, protože trh je nasycen, že jo, všichni píšeme knížky a už to nikdo nekupuje tolik, tak třeba od jedný knihy, mně se jich prodalo 60 000, že jo, s pivrncem Urbanem jsem udělal knížku pro děti. Kecká Pecka na planetě fantazie. Prodalo se jich 80 000.A teď jsme udělali s pivrncem poslední knížku, ta se jmenuje slabí Lhář.
mluvčí 3,
A těch se prodalo ještě v této době 11 000. Furt se prodává, takže ještě mám jednu dětskou knížku a tím fakt skončím, už nechci, už jenom píšu teď muzikál, napsal jsem divadelní hru teďko a ještě si taky jednu divadelní. A taky skončím. Asi jo, já tyhle si vzpomněl, já zpívám s valda gangem, jo, a tam jsou všichni mladý a oni, hele, dneska sis to nějak neudychal? Já říkám, no já taky, když zjistím, kdy mě otec odešel, tak jestli půjdu v jeho šlépějích, tak jenom 14 dovolených a pak končím
Dost často tvoříš? Pro děti jo.
mluvčí 3,
To tak, já to miluju, protože dospělí se moc neumí bavit, až tady teda na vás. Děti jsou fantastický publikum, ale musíš jim dát to, co oni chtějí, že jo, to je takový pravidlo, ne, že ne všichni to uměj, zaplaťpánbůh teda.
mluvčí 2,
Já pro děti hrál taky, já jsem se zapřísah, že už to v životě nechci, protože děti jsou strašně krutý a přísný, oni nic neodpustí, musíš bejt naprosto pravdivej a jakoukoliv lež oni začnou pískat, komentovat to.
mluvčí 3,
Ano, ale, ale taky se dá udělat to, že třeba my jsme s nesvatbou byly takhle vedle sebe a jeden se skloní, ale říkám, kam si šel? Kdesi, kdesi,. Strašný. Já kolikrát si říkám, jestli ten maličkej prcek, jestli ho to neklepne.
mluvčí 5,
Život začíná v okamžiku narození.
mluvčí 8,
Ne.
mluvčí 2,
Život začíná v okamžiku početí.
mluvčí 8,
Ne, ne.
mluvčí 2,
Život začíná, když žena s dětmi odjedou na chatu,. On jde kolem domu pana Roubíčka, vidí na terase opalující se paní Roubíčkovou nahoře bez?
mluvčí 9,
On se zeptá sám, Sára, prominou, je Roubíček doma?
mluvčí 10,
Ne.
mluvčí 9,
Není doma, kdyby byl, tak se tady takhle neopaluju. A tak co kdybych za váma zaskočil a můžeme si spolu zašpásovat? No. Dovolte, copak jsem nějaká děvka? Prodejna? On tady někdo mluvil o placení? Přijede chlapík pozdě večer do malého města a zjistí, že ve městě je jen jeden hotel a že už je plně obsazen, přesto se mu podaří získat jedno lůžko dvoulužák, recepční ho ale upozorní. Nevím, jestli to lůžko chcete, je tam ubytovaný pán, který hrozně chrápe, nevadí, já to beru. Ráno přijde host dorůžova vyspinkaný a recepční se ptá tak, jak to bylo s tím ochraptou? Host říká zatrhl jsem mu chrápání. Raz dva, jo, jak jste to dokázal? Prosím vás? No, když jsem tam přišel, už byl v posteli a chrápal, tak jsem mu dal pusu na tvář a řekl dobrou noc, miláčku, a on celou noc seděl na posteli a hlídal mě.
mluvčí 1,
Kohn přijde domů a prohlásí, Sára, Rozvádíme se od stolu i od lože. Proboha kohn. Tak ty už ani jíst nemůžeš.
mluvčí 1,
Nevznikl.
mluvčí 2,
Ten upír.
mluvčí 10,
Už.
mluvčí 3,
Na základní škole, no.
mluvčí 9,
Jestli tam pil krev někomu, učitelkám.
mluvčí 1,
Nebo.
mluvčí 3,
To oni si tak mysleli, ale, ale to bylo, to je složitá, dlouhá, dlouhá historka, ale řeknu ji rychle. Hráli jsme s divadelním souborem vždycky na konci školního roku a divadle vypli světla a já jsem si pamatoval, že v portále byli sirky a svíčka, tak jsem si to zapálil a teď jsem to takhle měl. Přesto, všichni řvali upír a odtvír a pak, ale to došlo tak daleko, já jsem z toho byl nešťastný, protože ča upír a ča upír pak dá, přišli oba během, upír je upír doma, že jo. Jsem upír a žena při intimních chvílích taky. Lékař se ptá dědečku, jak jste spokojen s novým naslouchátkem? Velmi, velmi. Od tý doby, co ho mám, jsem dokonce už třikrát změnil závěť,. Na cestě leží Indián s uchem na asfaltu a trhaně, říká modrá Mazda, hliníkové disky, černé nárazníky, rychlost 90 km v hodině, opilý řidič, lidé se kolem něj seběhnou a nevěřícně kroutí hlavou. A to všechno slyšíte a ne, to mě srazilo.
mluvčí 2,
Víte, proč má letadlo vrtuli? Já to vím, přihlásí se Pepíček? Prosím proto, aby chladila pilota. jak se na to přišel, Pepíčku, no, já jsem jednou seděl vedle něj ve vyhlídkovém letu a sáhl jsem na přístroje. Vrtule se zastavila. A to byste měli vědět, jak se ten pilot potil. Na lodi. Prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná samé sprosté, ale slečny na to, ať místo každého sprostého slova zakašle, že si to domyslí tak námořník spustí.
mluvčí 9,
Teď jsem.
mluvčí 5,
Tatínku, mohu být tak jako jiní, až vyrostou jako ty, ne? Prostě někde jsi viděla, aby ženská nosila štěstí.
mluvčí 1,
Prezident Obama přijde ke kartářce, protože má strach z války, tak se ptá, co bude v roce 2020? Kartářka mu odvětí. Nebojte se, zvítězí pravda, ti nejlepší Obama říká, že to je skvělé, a ještě se zeptá, za kolik bude v New Yorku hamburger? Kartářka se podívá do karet a říká jeden rubl ale můžete platit i v juanech.
mluvčí 1,
Jsem si vzpomněl teď na to, protože moje žena, inženýrka, architektka, ona je velmi intelektuální. Všichni se diví, že 21 let spolu žijeme. Blázen a intelektuálka, jo, ale bezvadná je, že nemá ráda moc novináři, že jo, a oni už si jí teda taky jako trošku vyhýbají, protože tuhle jako za ni jeden přišel.
mluvčí 5,
Proč JsTE s tím bláznem? To je magor.
mluvčí 3,
Je jedno, za co můj manžel přináší domů peníze.
Zase jeden takovej jako. Můžete mi vysvětlit, prosím, proč s ním žijete? Podívejte se, já ho mám ráda, já jsem inženýr, architekt a on to sem tam potřebuje taky, má pokoj. Ale ještě miluju. Já jsem napsal sbírka citátů, 300 stránek, teď mám ještě další, další připravenou knihu, sbírku citátů a opravdu celý to vzniklo tak, že někde jsem byl mezi mladýma hercema a já jsem řekl, když jo, byl jí ještě bil a on řekl, to řekl můj děda, jsem říkal ne, to řekl Bolek Polívka a teď citovaly i mě, tak jsem se naštval a začal jsem psát, kdo co řekl. A najednou jsem zjistil, že moje děti mají fantastický hlášky, jako třeba jsem říkal, už to říkal pořád, ale to je tak strašně dobrý, že musím, říkám, klárko, dobrý, trošku dobrý, ale nevadí,. Jak je člověk, starostlivý táta, že jo, není ti zima, trošku teplo, trošku zima. Jedeme, jeli jsme, bylo jí nějak 55 let, že jo, a jeli jsme okolo krematoria Motol a ona říkala, tady jsem se narodila,. A teď ta druhá je bezvadná. Protože rozdíl docela velkej mezi nima čtyři roky a takže je to takový, jak je to a nejde to kolikrát a ta starší furt chce objímat. A ona nechce. A vymyslela krásnou hlášku, kterou všichni používáme.
mluvčí 11,
Když nemusím, tak nechci. A bylo.
mluvčí 3,
Ta starší, to jsem hrál zrovna s Mládkem, nějaký šňůry jsme jezdili veliký a ta vždycky, ta starší tenkrát jako ještě neuměla mluvit nějaký tři roky, nevím, kolik a vždycky, když upadla, tak dělala. Tak to jsme dělali všichni jako zakop o člověka.
mluvčí 11,
A když chtěla čůro, tak dělala tohleto, tohleto, tohleto, tohleto, tohleto.
mluvčí 5,
. Dětský, dětský hlášky jsou krásně, stojí za to si to pamatovat, můj brácha vždycky říkal s oblibou, to tenkrát se šly sehnat ty první friťáky, ty fritovací hrnce, že jo, doma jeden měli a hranolky byly, že jo, největší hit, tak brácha vždycky říkal, já mám hlad na hranolky s kečupem, hroznej hlad na hranolky, zečupu.
mluvčí 3,
To prý, já jsem říkal, jako když se mi matka zeptala, jako, jak máš velkej hlad, tak já jsem říkal přes celý krajc.
mluvčí 5,
Celej.
mluvčí 3,
Krajc, přes celý kraj.
mluvčí 2,
Tak to dává logiku,. U piva diskutují katolík, protestant, mohamedán a Žid. Katolík. Já jsem tak bohatý, že si koupím největší americkou banku, protestant a já největší japonskou továrnu na auta, mohamedán já největší počítačovou firmu, žid dopije a praví. Mám pro vás špatnou zprávu, chlapci, nic neprodávám,. Spustily se závory, ale na kolejích uvázl vozíčkář, ze zatáčky se řítí rychlík, vozíčkář vyděšeně křičí závorář závorář, když je vlak jen 50 m daleko, vystrčí závorář konečně nos z boudy a ledabyle říká no, co je? A vozíčkář už nic, teď už jenom sleduju tu pec. Ještě v době, kdy se člověk dostal nanejvýš do Rumunska nebo Bulharska, vydaly se dvě Češky Julča a Mařka k moři, když se tak v průběhu pobytu u moře opalují, říká Julča mařce, hele, mařko, my jsme všude opálený jenom, jenom pod těma plavkama, ne? Mařka na to, no jo, julčo, jak to chceš udělat? Vždyť to nikde není turistická pláž, víš co? Mařko? To, co máme opálený, zahrabeme do písku a to, co ne, necháme koukat. Jak řekli, tak to taky udělali. V podvečer se po pláži motají dva Češi a potom víně trochu o vínění a jeden najednou říká. že se kvůli tomu ženil a ono to tady roste z písku.
mluvčí 1,
Pan učitel se ptá ve škole žáků. Jaký je rozdíl mezi socialismem a kapitalismem, nikdo neví. Tak to dostali za domácí úkol zjistit. Doma se Pepíček ptát tatínka, ten přemýšlí, koukne z okna, vidí plné parkoviště aut a povídá Pepíčku, kdyby byl kapitalismus, tak všechny auta na parkovišti jsou moje, ale že socialismus, tak mám jen jedno, a to je ještě odřený, druhý den ve škole se Pepíček hlásí, pan učitel ho vyvolá, Pepíček jde k oknu, kouká, žádné auta, jen pár vlaštovek na drátě a Pepíček spustí, pane učiteli, kdyby byl kapitalismus, tak všechny ptáci jsou vaše, ale že socialismus, tak máte jenom jednoho, a to ještě odřenýho,.
Dnešním hostem stovky je herec a zpěvák Josef Zíma. Samozřejmě pro generaci.
mluvčí 2,
Mojí i mých maminek, samozřejmě babiček, veliká legenda. Josef Zíma, pro vás mladší, kdo parazímu možná neznáte? Zpěvák, herec, jak filmový, tak divadelní a je to mimochodem jeden z prvních pradědeček a pradědeček.
mluvčí 5,
Jeden.
mluvčí 2,
Z prvních lidí, který u nás zpíval třeba rokenROl.
mluvčí 5,
Dlouho jsme spolu byli.
mluvčí 2,
Kole, vy jste spolu byli v divadle.
mluvčí 5,
A s jeho tatínkem jsem hrával.
mluvčí 6,
A to jste vydržel s ním jako divadlo.
mluvčí 5,
To bylo zajímavý a ten Benda byl opravdu takový ten začátečníček, by se dalo říct tehdy, že jo, nevadí ti to, nevadí to? A my jsme si říkali, no sakra, z tohohle rodu starej Vydra, mladší Vydra a nejmladší Vydra to má teda co dělat, no, a ze začátku to vypadalo, promiň, vendo, všelijak, jo, on se vypracoval a dneska je to paráda.
mluvčí 9,
Tak já jsem taky se měl od koho učit.
mluvčí 5,
Ale tak ode mě určitě ne, ale byli tam moc dobrý kolegové.
mluvčí 9,
Já si pamatuju takovej šusťák.
mluvčí 12,
Ježíš.
mluvčí 5,
To jsme hráli v Rokoku.
mluvčí 12,
Melu Mel, ano.
mluvčí 5,
Turnu ne, oni mě všichni, hele, lidi, co nechoděj v Praze do divadla, tak nemají ponětí o tom, že já jsem vystudoval divadelní fakultu, že jo, a že vlastně moje hlavní povolání měl být to divadlo, no, že jsem současně při tom studiu už začal taky vyspěvovat. Já si vzpomínám, že kolega Homola, ten mi vždycky potom říkal, ty seš takovej pouliční zpěváček, takže já jsem, a potom jsem najednou nevěděl, čí jsem herci říkal, že herci říkal, že jsem mezi nima nejlepší zpěvák a zpěváci zase, že jsem mezi nima nejlepší herec, jo, takhle to bylo nějak podivný, no, ale naštěstí jsem měl možnost si zahrát takovouhle věc a nebo támhle hru o lásce a smrti Romana Rolanda, že jo, s panem Radokem, kterej mi dal takovou obrovskou dramatickou roli, no, ale prostě já, to jsem si vybral a už je to tak někdy. To by mně bylo líto, že jsem si třeba víc nemohl zahrát, no, ale nedá se nic dělat, takovej je život.
mluvčí 2,
Takže vy jste, Josefe, studoval divadelní fakultu nebo konzervatoř?
mluvčí 5,
Já jsem začal na konzervatoři se, kam jsem, kam jsem dezertoval z gymnázia, ze sexty, ze šesté třídy gymnázia, no, protože jsem byl absolutně jalovej na ty exaktní předměty, jo, matematika, geometrie, fyzika, no, prostě dodneška díky kalkulačce si umím vyplnit i daňový přiznání, to jo, ale jenom díky tý kalkulačce, jo, takže jsem tenkrát zdrhnul, no, a musím se přiznat, že jsem šel na tu konzervatoř s pětkou z matiky a pan asistent, nějakej ten tajemník tý školy, když mě přijímal, musel jsem ukázat vysvědčení svoje poslední, říkal, tady ta koule mám, no, byl jsem, já jsem dělal z matiky reparát a podvedl jsem svýho profesora, kterej mi o prázdninách řekl, tak ať seš na podzim připravenej, jo, tak já na podzim připravenej byl, ale umluvil jsem ho, že už chci jít na konzervatoř, aby byl ke mně laskavej, aby, že už tam se nebudu, aby se nebál, že tam zůstanu. Hele, on odešel, on z té školy, tak já tam zůstal ještě rok, ale.
mluvčí 2,
Já měl s matematikou na gymnáziu podobnou zkušenost, můj profesor pan Ing. Potůček na gymnáziu v kutní hoře nikdy nevyzkoušel. Za tři roky, co jsme ho měli, no, protože věděl, že by mě ztrapnil.
mluvčí 11,
Žádný pas.
mluvčí 2,
No, on mi pak říkal, já si říkal, pane profesore, vy jste mě za ty tři roky nikdy nevyzkoušel k tabuli, abych šel, říkal, já jsem věděl, že tu matiku nebudete, Michale, nikdy potřebovat.
mluvčí 5,
On už.
mluvčí 2,
Tušil, to by byl strašně, já bych mu nic neřekl, já bych rovnou řekl, dejte mi za pět, já jdu si zase sednout, no. Na shledanou.
mluvčí 9,
Já jsem se vyhnul na konzervatoř ze základní školy.
mluvčí 5,
No jo, v podstatě to byla ještě, ty jsi šel rovnou na konzervař.
mluvčí 9,
No, já jsem šel rovnou na konzerva.
mluvčí 5,
V patý, ty jsi, to byla asi šestiletá, ještě tenkrát.
mluvčí 9,
Šestiletá konzerva.
mluvčí 5,
No, moje dcera to tenkrát taky studovala.
mluvčí 2,
Je pravda, že jste byl jeden z prvních lidí, který u nás jaksi začali zpívat rockenrol.
mluvčí 5,
ale no tak rokenrol, ono když se řekne rokenrol, tak mají lidi různé představy, speciálně dnešní rockeři, jak se jim říká, to je úplně jiná sorta a i jiná muzika, kterou provozujou, než ten rocker, rockenrol, který dělal bele haly, který dělali Beatles, který dělali, dělali ještě Elvis prisley, že jo, takže to byl melodickej rockenrol, tam byly krásný nápady, tam jsi si pamatoval ty písničky, kdežto dneska bohužel je to spíš jenom o tom rytmu a o tom, jak to lidi jako zvedá ze, z křesla, jo, takže dá se říct, že jsem nějaký takový, dokonce my jsme s Jirkou suchým natočili, společně, točili ve filmu snadný život, to byl někdy padesátej, šestej rok nebo kolikátej a tam jsme zpívali spolu písničku a nejenom oni to zpívali i s náma, další Láďa Menšík tam začínal v tom filmu a byla to písnička. Dáme si do bytu, do bytu, dáme si
Přidejte odpověď