Příběh šestnáctileté Aničky, která se měla narodit jako zdravé miminko, rve srdce. Kvůli tomu, že se před porodem nepřišlo na to, že je dívenka omotaná pupečníkem, se narodila mrtvá. I přesto dnes díky zásahu lékařů žije, ale potýká se s velkými zdravotními komplikacemi a silným postižením. Její stav je tak vážný, že se rodiče připravují na nejhorší.
Když Lenka Rychlíková čekala svou vytouženou dceru Aničku, nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít jakékoliv komplikace. Její těhotenství probíhalo fyziologicky, vše bylo v naprostém pořádku. Při porodu však dle jejích slov lékaři bohužel včas neodhalili, že je Anička zamotaná v pupečníku a dívka se po komplikovaném porodu narodila mrtvá.
„Po 20 minutách se Aničku podařilo oživit, ale to už byla bez kyslíku více jak 45 minut. V důsledku nedostatku kyslíku po tak dlouhou dobu je Anička v takovém stavu, v jakém je dnes,“ vysvětluje maminka šestnáctileté dívky. Anička je však obrovský bojovník, který si svůj život vybojoval už několikrát a všem dokazuje, že i s tak těžkým postižením a zdravotními komplikacemi se dokáže radovat ze života. A to i přesto, že je závislá na celodenní péči a není schopna pohybu ani komunikace.
Chvíle bezmoci po porodu
V prvních chvílích po porodu vše nasvědčovalo tomu, že rodiče odejdou z porodnice po devíti měsících čekání na vytouženého potomka bez miminka. Stav Aničky byl velice vážný a musela být připojena na umělou plicní ventilaci, protože její plíce nefungovaly. Jelikož je však dívka velký bojovník už od narození, všem brzy ukázala, že se s ranami osudu popere a bude žít.
„Po propuštění z porodnice začal kolotoč cvičení, rehabilitací a kontrol u specialistů. Lékaři, nás taktně připravovali na to, že se na nás dcera nikdy neusměje, nebude reagovat, bude jen ležet. Ona ale opět všechny překvapila a začala se smát a být na svůj stav velmi aktivní,“ radovala se z úspěchů dcery maminka.
Pak ale přišly další komplikace a Anička musela znovu usilovat o svůj už tak těžce vybojovaný život.
Dlouhé pobyty v nemocnici
Ve třech měsících přišla další rána v podobě nekompenzovatelné epilepsie a následovaly další dlouhodobé pobyty v nemocnici. Teprve kolem třetího roku Aničce sedla kombinace léků a její stav se začal pomalu zlepšovat. Rodiče začali cítit naději, že i přesto, že je lékaři od prvních dnů připravovali na nejhorší, vše začíná směřovat k lepšímu.
„Každý rok jsme jezdili s Aničkou do lázní na intenzivní rehabilitaci a učili se nové cviky, které by mohly pomoci její stav zlepšit. Brzy začala reagovat na okolí, a dokonce se smát. Nedostatkem kyslíku při porodu však došlo k poškození centra pohybu a řeči, proto Anička nemluví, nikdy nechodila a nemůže ani pohybovat rukama. Vše může dělat pouze s naší dopomocí,“ popisuje zdravotní stav dcery Lenka Rychlíková.
Chvíle strávené s rodinou
I přesto, že si všichni od začátku mysleli, že se Anička nikdy ani neusměje, začala dívka postupně docházet na speciální kroužek pro děti s těžkým kombinovaným postižením, kde probíhala ergoterapie, muzikoterapie a další. Anička tam byla velmi spokojená a začaly se objevovat i další malé pokroky.
„I proto jsme se rozhodli dát dceru do speciální soukromé školky, poté i školy. Aničce se tam od začátku líbilo, měla skvělé učitelky i úžasný program, který byl individuálně nastavený pro každé dítě. Začala vše mnohem víc vnímat a reagovat na své okolí. Pak se naskytla možnost zúčastnit se společně i Pražského půlmaratonu, což jsou pro nás zážitky, na které nikdy nezapomeneme,“ vypráví maminka Aničky.
Anička měla vždy ráda i procházky venku, a to především v lese, kde mohla nechat oči především na stromech. Rodina jezdila společně na dovolené a trávila hodně času v přírodě. Postupně se zhoršující zdravotní stav Aničky však časem tyto aktivity zastavil.
Nikdo neví, kdy může přijít konec
Postupem času se však začaly objevovat stále častější virózy, zápaly plic s nutnou hospitalizaci a vše došlo až do stavu, kdy Anička začala zvracet natrávenou krev a skončila v nemocnici na transfuzích. V lednu roku 2020 chytila Anička RS virózu, což pro ni bylo extrémně náročné a vyčerpávající, až došlo ke kolapsu plic a musela být přeložena na ARO a připojena na umělou plicní ventilaci.
„Nikdo tenkrát nevěděl, zda přežije do druhého dne. I to ale naše bojovnice zvládla. Sdělení lékařů o dalším stavu Aničky pro nás však bylo velmi nepříjemné. Řekli nám, že Anička pomalu odchází a že nikdo neví, kdy to může přijít, ani jak dlouho ji zbývá do konce života,“ s bolavým srdcem podotýká maminka dospívající dívky.
Snaží se užívat si poslední dny
Od pobytu na ARU je Anička velmi slabá a všichni jsou přesvědčeni, že další viróza by pro ni mohla být tou poslední. „Zatím se Anička drží a snaží se bojovat, ale té síly už moc nemá,“ smutně konstatuje maminka Aničky. Ven už se navíc téměř nedostanou, jelikož je to kvůli neustálé potřebě odsávačky, napojení na kyslík či saturačního čidla pro všechny velice náročné. Navíc, než se vše přichystá, je Anička tak unavená, že by projížďku ve vozíku ani nezvládla.
Mladá dívka je proto převážně doma a její režim je velice omezený. Kvůli riziku přenosu infekce k ní nemohou ani žádní kamarádi a rodinné návštěvy mohou probíhat pouze s rouškou. I přesto všechno občas Anička nějakou virózu chytne a dle slov její maminky pro ni byla ta poslední velice náročná a dala jí hodně zabrat.
„Teď už jedeme pouze v udržovacím režimu. To znamená žádný náročný pohyb, už ani necvičíme, pouze protahujeme a děláme dechovou terapii. Ale i z toho je pak Anička unavená. Spíš se snažíme, aby čas, který tu Anička s námi ještě je, strávila v pohodlí a komfortu,“ na závěr smířeně dodává Aničky maminka, která založila pro dceru sbírku na Doniu, aby jí mohli ulevit prostřednictvím rehabilitačních pomůcek.
Kateřina Němcová
Deník.cz
Přidejte odpověď