Kapitola VIII. VELITEL
Bernis kráčel po velitelském můstku Centaura. Byla tropická, jasná noc, plná hvězd. Ostrá silueta Francouzovy postavy se černě odrážela od zlaté záře velké palubní lampy. Jemný vítr se od severu opíral o napjaté plachty. Kormidlo i zápory na ráhna byly opraveny a loď plula jihozápadním směrem, jak Bernis nařídil. Asi osminu míle za zádí je sledovala záře tří vysokých lodních lamp strážce Centauru – Black Swan.
Noc byla horká, protože vítr byl příliš slabý. Většina pirátů již z paluby sestoupila. Seskupili se v mezipalubí pod plachtami a na připevněných záchranných člunech. Jejich lampy zářily jako gigantické světlušky. Od hloučků hrajících karty občas zaznělo i chrastění kostek v konvičkách a utonulo ve směsi hlasů, smíchu, někdy i náhlých výkřiků nebo zaklení. Na přídi vrzal kdosi na housle a jiný ho doprovázel oplzlou písničkou, která u posluchačů vyvolávala hrubou veselost.
Bernis neviděl, ani neslyšel, co se kolem něho dělo. Byl hluboce zamyšlen, snažil se rozluštit problém svého vazalství k Leachovi. K půlnoci prošel kolem lodní posádky k úzké chodbě vedoucí ke kajutám. Poblíž vchodu stál Wogan s Halliwellem. Opírali se o dřevěné zábradlí a byli zabráni do tichého hovoru. Když se Bernis přiblížil, zmlkli a pak mu popřáli dobrou noc.
Vchod do úzké chodby se podobal černé díře. Lampa, jež zde visela, nebyla zapálena, a když Bernis vstoupil do tmy, seznal – protože jeho smysly se již adaptovaly – že se tam cosi tiše pohnulo. Zastavil se a tu zašeptl hlas, tiše, tak tiše, jako by to byl duch.
„Monsieur.“
Postoupil vpřed, následoval neviditelného, neslyšitelného Pierra, který až do jeho příchodu stál na stráži a který, jak se přiznal, zavinil, že lampa v chodbě za vchodem nehořela. Zavřeli za sebou dveře kajuty. Zde již rozeznal mladý obličej míšence s ostrýma očima a vyčnívajícími lícními kostmi. Mluvil rychle a tiše. Byl právě na cestě na palubu, aby se nadýchal trochu čerstvého vzduchu, když zaslechl, dříve ještě než došel ke vchodu, hlasy Halliwella a Wogana. Uslyšel Wogana vyřknout Bernisovo jméno. Vplížil se tiše zpět a zhasl světlo. Pak se doplazil až ke vchodu, kde vyslechl jejich hovor. Společně s Leachem chystali zradu svého nového spojence. Až by je dovedl k pokladu, ocelí by mu vyplatili jeho podíl na lupu. Halliwell vyprávěl o Bernisovi. Nejen pro fintivost mu říkali kavalír Charley. Věděl, jak vymáhat své nároky, a v tom vězela jeho moc.
„Jisté si je vědom možný zrady, ale tohle riziko musel vzít. Jak by si mohl jinak pomoct?“
„Nevím,“ řekl Halliwell. „Kdybych to věděl, pak bych byl stejně mazaný jako de Bernis. Nepřesvědčíš mne, že de Bernis neví, co dělá, a že neví, co uděláme my.“
„Proč by nevěřil v naši poctivost?“ odporoval mu Wogan. „Je pirátem ze staré školy. U těch ještě smlouvy něco platily.“
Francouz pozorně míšence vyslechl, ale výraz jeho tváře nebyl překvapený.
„Bien, mon fils,“ řekl, když Pierre skončil, a za okamžik dodal: „Očekával jsem, že se tak stane.“
Jeho klid sluhu polekal. „Ale to nebezpečí, monsieur.“
„Ano, nebezpečí.“ Bernis se usmál nad starostmi svého sluhy. „Je zde nebezpečí, avšak až na konci cesty. Do té doby jsme bezpečni. Dokud není loďstvo s poklady na dohled, potud snesou moje nálady i vrtochy. A budou toho muset snést mnoho.“
Položil ruku na hubené rameno sluhy. „Děkuji, Pierre, za tvou oddanost. A nyní do postele. Byl to pro nás pro všechny těžký den.“
Snad jen z rytířského ohledu na Priscillu projevil Bernis druhého dne zrána to, čemu Wogan a Halliwell říkali vrtoch. Francouz vystoupil na palubu, kde se s oběma setkal, a poručil jim:
„Madam de Bernis není příliš zdravá a občas dlouho spí. Přeji si, aby zůstávala zrána v kajutě nerušena. Rozumíte?“
Wogan se zamračil. „Samozřejmě nerozumím,“ řekl. „Co bude se snídaní? S vaším laskavým dovolením myslím, že musíme jíst.“
„Posnídáte u sebe v kajutě nebo jinde, kde chcete. Ne však v jídelně.“
Nečekal na odpověď a šel dál, aby provedl na lodi ranní inspekci.
Když se vzdálil z doslechu, Wogan zlostně zašeptal.
„Jak se velitelsky naparuje, můj Bože. Nede, nejsme pro milostivou paní dost jemní. Choulostivá panenka. Buďsi. Však se ještě mnohé změní. Choulostivá panenka se bude muset učit být méně choulostivá. Co uděláme?“
„To, cos řekl včera večer,“ zabručel tlustý bocman. „Ser na něj, však nám za to zaplatí. A pokud jde o snídani, když už přerušíme půst, co záleží na tom, kde ho budem přerušovat? Abych řekl, co si o tom myslím, včera jsem u stolu s nimi nebyl dvakrát veselý. Paní s tolika kecy jako dvorní děva z Whitehallu, její bratr němý, jen chrchlal, a tenhle Bernis jako hejsek. Pah! Divím se, že mi to jídlo nezkyslo v žaludku.“
Okázale si odplivl. „Nejlepší by bylo, kdybychom měli svoji kajutu za jídelnu. U stolu mám rád svý pohodlí.“
Wogan ho poplácal po rameni. „Máš pravdu, Nede. Na mou věru, to mu řeknem.“
Když se Bernis vracel, Ir ho již očekával a řekl pln sarkasmu:
„To byl skvělý nápad, Charley, že jste nám navrhl kajutu. Děkujem mnohokrát. Tak se nám to hodí, že vaši milou madam a jejího veselého bratra již nebudem obtěžovat svou společností. Rozumíte?“
„Dokonale. Dávám vám svolení, abyste používali své kajuty.“ A šel dál dolů do mezipalubí.
Bocman a důstojník hleděli zaraženě jeden na druhého.
„Dává nám svolení!“ zavrčel Wogan. „Slyšels to? Dává nám svolení! Bože, divím se, že ještě samou nafoukaností nevyletěl do vzduchu.“
Bernis stál na zádi, opíral se o zábradlí a pozoroval Black Swan v ranním slunci, jak s napjatými plachtami následuje Centaur v jeho brázdě. Zamračil se zamyšleně. Později sňal lokty ze zábradlí a náhle se vztyčil. Hluboká vráska mezi jeho obočím zcela zmizela. V jeho tváři se objevil chytrácký úsměv.
Obrátil se a sestoupil rychle do mezipalubí, kde Halliwell právě otáčel kormidlo a dával rozkazy loďmistrovi u jílce kormidla pod ním. Udivenému Halliwellovi rozkázal, aby loď zastavil a aby dal na Black Swan znamení, aby rovněž zastavili. Dále měl dát spustit člun.
Jeho rozkazy byly hned splněny a o půl hodiny později již Bernis vylézal po boku Black Swan na palubu. Černý nátěr stěny byl popraskaný a odřený. Tom Leach uvítal Francouze vodopádem nadávek a otázek k příčině zastavení.
„Máme času hromady, můžem je i vyhazovat. A i kdybychom neměli, postupoval bych spíš jistě než rychle,“ odsekl Bernis. Jeho velitelská postava, příliš elegantní na námořního lupiče, se tyčila proti kapitánovi na očích celé posádce Black Swan. Věděl, že vybraný oděv propůjčuje autoritu a povznesenost nad okolím. Sir Morgan se kvůli tomu také začal odívat s vybraným leskem, působil však spíš vychloubačně. Leach v rozhalené košili a červených kalhotách, s černými vlasy, jež tvořily rozcuchané, mastné kadeře, vypadal v porovnání s Francouzem jako hrubý lotr, který je schopen velení jen díky své agresivitě a surovosti.
„To by byl tvůj postup, co? Přicházíš snad, abys dával rozkazy?“
„Přišel jsem, abych si s tebou promluvil o našem cíli,“ odpověděl Bernis chladně.
Námořníci kolem nich na něj hleděli s obdivem, který neplatil jen jeho zevnějšku a chování, ale i legendám, jež se o něm utvořily v době, kdy ještě plul s Morganem.
Jeho odpověď vzbudila u Leache velké napětí. Bernis mu tedy přišel říci zprávu, po níž tak horoucně toužil. Jakmile se vše dozví, tak s tím Francouzem zatočí.
„Pojď dolů,“ řekl krátce a ukázal mu cestu. Přitom dal znamení dvěma pirátům, aby je následovali, a když došli do prostorné, ale špinavé kajuty, byli Bernisovi představeni. Kormidelník Ellis dostal místo, jež před ním zaujímal Wogan. Podobal se rudému plameni, měl ryšavé vlasy i vousy a malé, kruté oči jakoby bez řas s červenými okraji. Bocman Bundry měl tmavé vlasy a tváře rozežrané od neštovic. Byl oděn v čistý, jednoduchý šat, měl klidné chování a vypadal mnohem spolehlivěji.
Usedli u těžkého, špinavého stolu. Starší černoch, jen v kalhotách, na rameni znamení vypálené žhavým železem, přinesl džbán s rumem, tabák a cukr. Leach syknul a černoch zmizel.
„Nuže, Charley,“ vyzval kapitán svého hosta, „čekáme.“
Bernis pohlédl upřeně Leachovi do tváře.
„Pozoroval jsem vaši plavbu,“ řekl. „Řekl jsem již, jak se zajisté pamatuješ, že jste byli příliš dlouho na moři.“
„To je pravda,“ přisvědčil Bundry. „To se dá poznat.“
„Mluv jenom, když ti řeknu,“ zavrčel na něj Leach, kterého rozzlobil předčasný souhlas s tím, co řekl Bernis. „A dál?“
Bernis se na okamžik odmlčel. Bundryho souhlas byl překvapující a povzbudil ho, tak jako kapitána podráždil. Zdálo se, že by mohl mít spojence. Pokračoval:
„Řekl jsem ti včera, že plujete tak namáhavě, že kdybych velel Centauru já, tak k boji na palubě nedošlo. Vlastně bys mě, Tome, dosud honil; možná, že bych tě byl i potopil, i přes ty tvoje výtečná děla.“
Po krátkém tichu odpověděl Leach výsměchem a Ellis se k němu přidal. Ale Bundryho zjizvená tvář výraz nezměnila. Bernis to zpozoroval.
„Tys byl odjakživa lstivý, štěkající hochštapler, Charley, nafoukaný svou vlastní domýšlivostí. Ale tohle přesahuje všecko, co jsem dosud od tebe slyšel. Hle, to skvělý námořní bojovník, jasně. Ďábel nejvyššího stožáru, vysoko nad všemi ostatními plachtami. Možná nám řekneš, jak bys ten zázrak dokázal.“
„Tvůj bocman se nesměje,“ poznamenal Bernis.
„Táák?“ zamračil se Leach a pohlédl tázavě na Bundryho.
„Uhodne, co mám na mysli. Není bez inteligence a ví, že Centaur se svým promazaným lodním kýlem, jakmile by byl obrácen proti větru, by se ti nakonec ztratil z dohledu.“
„Uprchnout je něco jiného než potopit. Mluvil jsi o tom, že bys mne byl potopil.“
„Loď, která může být předstižena, může být potopena, pokud je rychlejší loď obratně a rozhodně řízena. V námořním boji znamená pohyblivost všechno. Rychle se přehoupnout do pozice, uvolnit široký bok a zase vyrazit se stěžni v jedné linii a ukázat protivníkovi co nejužší profil, to je celé umění námořního boje. A to by Centaur dokázal, kdybych mu velel já. Točil bych se kolem tebe jako panter kolem slona a využil bych příležitosti k úderu dřív, než by tvůj kýl odpověděl kormidlem a odvrátil úder.“
Leach pokrčil opovržlivě rameny. „Možná, že by se ti to podařilo, možná, že ne. Ale nechápu, jak to souvisí s naším cílem.“
„Joo,“ protáhl ryšavý Ellis, „rád bych slyšel od vás něco jinýho než vychloubání.“
„Uslyšíte cosi velmi nezdvořilého, nebudete-li sám zdvořilý,“ odvětil chladně Bernis.
Leach udeřil pěstí do stolu. „K čertu,“ zařval, „copak tu furt tlacháme proto, abychom se hádali, anebo se nakonec dohodnem? Ptám se tě znova, Charley, jak to všechno souvisí s naším cílem?“
„Dokonale. To, co jsem řekl, by ti mělo dokázat, že nejste schopni vítězného útoku. Neměl bys podceňovat mužstvo a zbroj loďstva s poklady. Budou to skvěle vypravené, silně ozbrojené lodi. Naše lodi mohou nad nimi zvítězit jen tehdy, budou-li bezvadně řízené. Dobré řízení však nepomáhá, nebudou-li taky dobře vypraveny. Ta sázka je příliš odvážná, abychom zbytečně riskovali.“
„Říkal jsi, že loďstvo nemá více než dvě stě padesát mužů.“
„Mají však sedmdesát děl oproti našim šedesáti a děla lepší než naše a tři kýly proti naším dvěma – čisté kýly. Chceš se proti nim pustit do boje s neohrabanou kocábkou?“
Leach ztrácel část své útočnosti, ale dosud posměšně odporoval.
„Proč děláš potíže? Aby tě čert vzal!“
„Nedělám potíže, ty už existují, a já si přeji, aby byly odstraněny.“
„Odstraněny?“
„Ovšem. Než se do toho pustíme, musíš Black Swan vyčistit.“
„Vyčistit?“ Leach byl zděšen.
„Nic jiného vám nezbývá, pokud se nechcete padnout do katastrofy.“
Bundry souhlasně pokývl a pootevřel ústa, aby k tomu něco řekl. Leach mu k tomu však nedal prostor.
„Já? Do katastrofy? Člověče! Myslíš, že se musím svému řemeslu teprve učit?“
„Odpíráš-li vyčistit kýl, dokazuješ, že tomu tak je.“
„To říkáš ty, avšak co ty říkáš, není gospel. S Black Swan, ve stavu, ve kterém je teď, beze všeho zaútočím na ty tvoje tři Španěly, joo, a zvítězím. Nechci už nic slyšet o drbání kýlu. Kdybys nebyl takový hlupák, tak bys věděl, že nám na to ani nezbývá čas.“
„Naopak, času je dost. Loďstvo popluje teprve za měsíc a tolik času nepotřebuješ, abys opravil a namazal kýl.“
Dokázal-li někdo Leachovi, že není v právu, tu se pirát vždy zatvrdil, což je obyčejně posledním útočištěm hlupáků.
„Nemám prostě k tomu chuť, ať máme čas, nebo ne. Španěla se ani trochu nebojím a už ani slova víc o tom. Bylo již dost zbytečných řečiček. Teď mluvme věcně. Jaký je náš cíl?“
Bernis ho dlouho pozoroval. Pak úmyslně převrhl svou sklenku, odstrčil židli zpět a vstal.
„Pokud nesouhlasíte, nemůžeme jednat dál. Napadnout španělskou flotilu s lodí, jež je v tak bídném stavu jako Black Swan, neznamená nic jiného, než se svévolně vydat porážce. A takové hry se nezúčastním. Tady si dělejte, co chcete, cíle se ode mne nedozvíte.“
Všichni tři na něj vyjeveně hleděli. Nemohli tomu ani uvěřit.
„Co tím míníte?“ vykřikl Ellis.
„To, že se nezúčastním, povede-li kapitán Leach svou loď vstříc jisté zkáze. Hledejte si něco jiného, napadejte lodi jako Centaur s náklady kůží. Já se s vámi loučím.“
„Posaď se!“ zařval na něj Leach. Vztekle vyskočil. Ale Bernis zůstal stát. „Chcete znova jednat?“
„Jsi na palubě mé lodi a přisámbohu, zde se nebudeš bouřit. Jsi tu za jistých podmínek a ty musíš splnit.“
„Splním je svým způsobem,“ řekl Bernis neohroženě.
„Slyšíte to?“ Leach se pootočil ke svým důstojníkům. „Ne tvým způsobem! Mým, zde jsem pánem já.“
„Tak? A když odmítnu?“
„Skončíš na ráhnu. Nebo možná ještě hůř.“
„Tak!“ Bernis pozvedl obočí a opovržlivě pohlédl na Leache. Prohlížel si ho tak, jak by si prohlížel nějaký zvláštní, ne příliš sympatický exemplář.
„Víš, kapitáne, mám dojem, že tvoje mužstvo má na mě velký zájem, zvláště od té doby, co ví, že mu mám pomoci ke španělskému zlatu. Budou chtít vědět, proč mne věšíš, Tome. Co jim pak řekneš? Řekneš, že proto, že de Bernis se zdráhal vést je do jisté zkázy? Proto, že de Bernis trval na tom, abys udělal opatření, jež zajistí vítězství? To vše jim chceš říct?“
Hleděl upřeně na divokou pirátskou tvář, viděl, jak Leach změnil výraz a ztratil barvu. Bundry vypadal takřka vyjeveně a byl to Bundry, který promluvil.
„Abych tak řekl, kapitáne, de Bernis má pravdu.“
„Nestarám se…“ začal Leach zatvrzele, avšak Ellis ho přerušil.
„Musíme se starat, kapitáne. Proklatě! Musíme. To je pravda. K čertu! Jaký smysl mají hádky, máme-li všichni stejný zájem. Bernis chce vše nejlepší pro nás, stejně jako pro sebe samýho.“
„Opatrnost není nikdy chybou,“ mínil Bundry. „Jako námořník vím, že má pravdu jak ve svém názoru o stavu lodi, tak i ve všem ostatním. Kdybychom neměl čas, nemohli bychom si jinak pomoci. Ale protože čas máme, pak ho přece můžem využít.“
Nyní začali Leache přemlouvat a bylo zřejmé, že tentokrát de Bernis zvítězil. Tím, že si zachoval své tajemství, kudy loďstvo popluje, tím je nadále nutil, aby se mu podrobovali.
Leach se přemohl, potlačil svou zlobu a předstíral pochopení i souhlas. „Ano, máš pravdu, jaký smysl mají hádky. Mohu se přeci přiznat k chybě. Jen tak se dohodnem, že jo, Charley. Vždyť je to všechno jasný. Posaď se, naplň si sklenku a promluvíme si o tom jako přátelé.“ S úsměvem mu podal džbán s rumem. Pak znova usedl.
Bernis svolil. Ani na okamžik se neobjevila na jeho tváři ani stopa vítězoslávy. Naklonil mírně hlavu, dal tak najevo souhlas, usedl a naplnil si sklenku.
„Tak souhlasíš s opravou kýlu? Domluveno?“
„Jo, protože i Bundry tvrdí, že je to třeba. Nemyslím, že je to tak úplně nutný, ale když… souhlasím, jo.“
„V tom případě,“ řekl Bernis, „budou naším nejbližším cílem Albuquerque Keys. Je tam ostrov – Maldita – není obydlen. Dobře ho znám a vím, že je tam záliv, ve kterém by mohl přistát tucet lodí, a dlouhý, plochý břeh, vhodný pro opravu kýlu. Můžeš tam nepozorovaně zakotvit a je i z jiného důvodu pro nás výhodný…“ Odmlčel se a zvedl významně ukazováček.
„Je nanejvýš dva dny vzdálen od místa, kudy propluje španělské loďstvo s poklady.“
Komentáře Black Swan – Rafael Sabatini | Databáze knih (databazeknih.cz)
Za každou zakoupenou knihu z nakladatelství jsou odměny Dárky (meisterkoch.eu)
Na e-knihu Black Swan je sleva 10 %.
Přidejte odpověď