IV. PRONÁSLEDOVÁNI
Morgan byl skutečně napomenut Londýnem, že se příliš chabě ujímá svého úkolu stíhat a vymýtit piráty, kteří znepokojovali Karibik. Byl napomenut spíše přísně než spravedlivě, neboť vykonal takřka divy za tu krátkou dobu, co opustil Pobřežní bratrstvo. Již svým příkladem vyvolal značné změny. Postavil se pod prapor zákona a spravedlnosti, rozpustil loďstvo námořních lupičů, jehož byl admirálem, a donutil své druhy, aby se postupně vraceli do svých domovů a zabývali se opět dřevorubectvím, obděláváním plantáží a lovem. Morganova amnestie a prohlášení, že každý kořistník, jenž zanechá námořního loupení, obdrží dvacet čtyři akrů polností, pohnula většinu lupičů, aby se vzdali svého dosavadního řemesla. Stíhal však nemilosrdně ty, kteří tvrdošíjně vzdorovali. Zasluhoval si tak spíše pochvaly než hrozby, že bude vypovězen a potrestán. Jelikož dosud existovali lupiči, kteří mu unikali, vzniklo v Londýně podezření, že hraje dvojitou hru a je podplacen těmi, kteří dosud loupí.
Morgana to rozzuřilo a současně se obával žaloby, která by bezpochyby skončila jeho popravou. Starý pirát pochopil, že když přijal rytířství a královské rozkazy, dal sám v sázku nesmírně mnoho. Aby uspokojil vládu, ujal se svého úkolu se zvýšeným úsilím. To mu však neustále komplikoval jeho starý druh Tom Leach, který byl stejně skvělým námořníkem jako surovým, nelítostným padouchem. Ten kolem sebe shromáždil všechny námořní lupiče, kteří se nechtěli vzdát svého dosavadního způsobu života.
Společně s nimi ohrožoval v příšerné čtyřicetidělové lodi Black Swan (Černá Labuť) celý Karibik a ničil a pustošil vše, co se mu namanulo. Byl vypovězen, všemi nenáviděn, neuznával ani zákony Pobřežního bratrstva – bratrstva námořních lupičů. Útočil na každou loď, ať plula pod jakoukoli vlajkou, vykradl ji a potopil.
Morgan ho čtyři měsíce marně stíhal a slíbil 500 liber odměny za jeho hlavu. Avšak Leach mu nejen unikal, ale stával se stále ukrutnějším ve svém pustošení. Když na něj před dvěma měsíci před Granadou zaútočily dvě lodi z Jamajky, bojoval tak úspěšně, že jednu loď potopil a druhou učinil neschopnou další plavby. Není divu, že se kapitán Bransome modlil, aby ten lotr brzy zakotvil na lavici obžalovaných.
Bernis vystoupil časně zrána na palubu. Chtěl se nadýchat skvělého vzduchu a posnídat se svými spolucestujícími. Nalezl na zádi lodi kapitána, který dalekohledem pozoroval loď, vzdálenou od Centauru asi tři míle východně. Vedle něj stál major Sands ve svém tmavě rudém plášti a Priscilla, oděna v zelené šaty s lemováním barvy slonoviny. Byla rozkošná a její malý výstřih odhaloval sněhobílý krk, zářící jemnou krásou.
Severní vánek příjemně ochlazoval vzduch. Plachty byly zpola svinuty a Centaur, silně nakloněn na levý bok, brázdil vody směrem na východ. Byl na širém moři, vzdálen několik mil na jihovýchod od Aves a nikde na obzoru nebylo vidět ani náznaku pevniny. Když k nim Bernis přišel, spustil kapitán z oka dalekohled a podal mu ho.
„Mossoo, řekněte mi, co o tom soudíte.“
Bernis vzal dalekohled, ale nijak nepospíchal. Pozdravil napřed Priscillu a Sandse. Když konečně pozvedl dalekohled k oku, dlouho se jím díval. A když ho spustil, zračila se v jeho tváři stejná vážnost jako v rysech Bransoma. Ale ani pak nepromluvil. Přistoupil pomalu k zábradlí, opřel se o něj lokty a znova cizí loď pozoroval dalekohledem. Rozeznal vysoký černý trup a černou příď zahnutou v podobu labutě se zlaceným zobákem. Pokusil se spočítat ústí děl na levé zadní palubě. Mohl snadno odhadnout počet plachet, všechny byly plně napjaté. Loď plula bez vlajky.
Pohroužil se tak do svého pozorování, že kapitán se již neudržel a vyhrkl:
„Nuže, pane? Co o tom soudíte?“
Bernis spustil dalekohled a klidně se na něj podíval.
„Krásná, statná loď,“ poznamenal s úsměvem a obrátil se k ostatním. „Snídaně je připravena v kajutě.“
Major, který měl vždy zdravou chuť k jídlu, nečekal na další vyzvání a odešel společně s Priscillou. Když zmizeli v chodbě, jež vedla do podpalubí, Bernisův úsměv zmizel.
Vážný pohled jeho výrazných, tmavých očí se setkal s nedočkavě tázavým pohledem kapitána.
„Nechtěl jsem polekat slečnu Priscillu. Je to, jak zřejmě již víte, loď Toma Leache, Black Swan.“
„Jste si tím jist?“
„Jsem o tom stejně tak přesvědčen, jako o tom, že se vám chce postavit do cesty.“
Kapitán zaklel do svých ryšavých vousů. „Tohle se mi musí přihodit zrovna na mé poslední cestě! Osud mi mohl dopřát, abych skončil na moři klidně. Ale očividně má jiný názor. Myslíte…, že mne napadne?“
Bernis pokrčil rameny. „Je to Tom Leach a jde po vás.“
Kapitán začal klít a nadávat jako člověk, který se sice netřese strachy, ale je si vědom své bezmocnosti.
„Zatracená svině! Co dělá váš skvělý pan Morgan, že ho nechá volně poletovat po moři? Za co mu udělil král rytířství a guvernéra Jamajky?“
„Sir Henry ho jednou chytí, o tom vás mohu ujistit.“
Neochvějný klid Francouze čím dál více kapitána dráždil. „Jednou! Jednou chytne! A co mně to teď pomůže?“
„Co můžete dělat?“
„Musím bojovat nebo utéct.“
„Čemu dáte přednost?“
Bransome skoro pukal zlostí. „Jak mohu bojovat? Vždyť má dvojnásob děl a dojde-li k boji na palubě, je jeho mužstvo v desetinásobné přesile.“
„Pak tedy chcete utéct?“
„Jak mohu utéct? Má dvojnásobný počet plachet,“ ušklíbl se Bransome.
Z vrchní paluby sestoupilo několik námořníků, zastínili si rukama oči před sluncem a snažili se pozorovat vzdálenou loď. Byla však dosud příliš daleko.
Bernis si znova loď prohlížel dalekohledem. „Nehledě k jejímu plachtoví, pluje dost těžce,“ řekl. „Byla zřejmě příliš dlouho na moři. Její dno je pořádně porostlé řasami a chaluhami, to je jasné.“ Spustil dalekohled. „Na vašem místě, kapitáne, zamířil bych o něco víc proti větru. Můžete tak plout dokonce rychleji než ona.“
Tato rada však Bransoma podráždila. „Ale co mně to pomůže. Tím směrem je nejbližší ostrov Portorico a ten je vzdálen dvě stě mil.“
„Co na tom záleží? Udrží-li se tento vítr, nikdy vás nedohoní. Pluje dost namáhavě. Můžete se jí brzy ztratit z dohledu. A potom můžete obnovit původní směr, nemusíte až do Portorika. Pokud nechcete, pak stačí, když budete jen dodržovat nynější vzdálenost, a i tak budete v bezpečí.“
„A kdo mi to zaručí, že se vítr udrží? V této roční době je dost neobvyklý.“ Znova zaklel. „Co kdybych se obrátil a prchal zpět směrem k Dominice? Není to tak daleko a je to nakonec to nejjistější.“
„Ale je to po větru a se všemi napjatými plachtami vás dohoní.“
Bransome ale už ztratil rozvahu, nová naděje ho zaslepila: „Směrem k Dominice potkáme nejspíše jiné lodi.“
Aniž by čekal na Francouzovu odpověď, vyběhl na velitelský můstek a dal rozkaz kormidelníkovi, aby obrátil kormidlo. Nyní opustil klid i Bernise. Zaklel, vyběhl také na můstek a začal Bransomovi dokazovat nesprávnost jeho počínání. Ten ho však zakřikl, dávaje Bernisovi najevo, kdo je velitel Centauru. Jako kapitán je ochoten vyslechnout radu, ale ne poslouchat rozkazy. Centaur se prudce obrátil, naklonil se přitom, až se objevil lodní kýl, a pak se dal jižním směrem, přímo po větru.
Námořníkům, kteří udiveně pozorovali náhlý obrat, rozkázal, aby napnuli všechny plachty. Když uposlechli a přiskočili k provazcům mezi záporami, černá loď, jež byla nyní za zádí Centauru, obrátila směr a začala je pronásledovat. O jejích úmyslech už nebylo pochybností.
Mužstvo na palubě Centauru okamžitě pochopilo, že prchají před nepřítelem. Po celé lodi se šířil rozruch. Námořníci vybíhali z podpalubí a shlukovali se.
Bransome, který stál nyní s Bernisem na zádi lodi, pozoroval dalekohledem své pronásledovatele. Když jej nakonec sklonil, v jeho zbledlém obličeji byl výraz zoufalství.
„Měl jste pravdu,“ přiznal. „Dohání nás. Ani se všemi napjatými plachtami nemůžeme dosáhnout Dominiky dříve, než nás ten proklatec dostihne. Co teď, Mossoo? Mám zase obrátit?“
Uvědomil si, že kdyby jednal dle Bernisovy rady, měl by nyní už náskok. Bernis dlouho neodpovídal a vráska mezi jeho očima se prohloubila usilovným přemýšlením. Bransome se domníval, že Francouz odhaduje vzdálenost mezi oběma loďmi, a nemýlil se.
„Je příliš pozdě,“ řekl nakonec. „Ztratil byste tím spoustu času, zatímco jim by stačilo se jen mírně pootočit, aby se postavili přímo napříč vašemu směru. Ne, kapitáne. Musíte nyní dodržet tenhle směr. Znamená to, že teď musíte nejen prchat, ale i bojovat.“
„Spravedlivý Bože! Jak mohu bojovat? Bojovat proti takové lodi jako je Black Swan?“
„Viděl jsem vítězství i proti přesile ještě větší.“
Bernisův klid Bransoma povzbudil. „Konečně,“ řekl, „nehledě k převaze, muž, který stojí zády ke zdi, nemá jiné volby než bojovat. Máte nějaký plán, Mossoo?“
Na to Bernis reagoval stručně a velitelsky.
„Kolik máte námořníků?“
„Všeho všudy dvacet šest i s dělmistrem a kormidelníkem. Leach bude mít tři sta nebo ještě víc.“
„Tudíž mu nesmíme dát příležitost, aby došlo k boji na palubě. Svěřte mi velení nad vašimi děly, ukážu vám, jak se útočí.“
Kapitán se slabě usmál. „Mám štěstí, že vás na své lodi mám, monsieur de Bernis.“
„Doufám, že i pro mne to bude znamenat štěstí,“ zněla sardonická odpověď. Zavolal na svého sluhu, mladistvého Pierra, který stál na spodním lodním přepažení a očekával rozkazy.
„Tiens, mon fils.“ (Tady, můj synu)
Bernis svlékl svoji jemnou batistovou košili, sundal klobouk, paruku, střevíce i punčochy a podal vše Pierrovi, aby to uklidil do jeho kajuty. Po pás nahý si kolem hlavy uvázal šátek, a tak byl připraven převzít velení nad děly, které mu Bransome rád předal.
To už celé lodní mužstvo vědělo, co se děje. Muži ochotně uposlechli výzvy dělmistra Sproata, aby se vrátili na svá místa. Osm z nich i s dělostřelcem Purveyem zůstalo na palubě, aby obsluhovali děla. Kapitán Bransome jim stručně oznámil, že pověřil velením dělostřelectva Bernise a že budou bojovat proti černé lodi a že mají veškerou odpovědnost za obranu Centaura ve svých rukou. Ještě dříve, než kapitán odešel, pronesl také Bernis krátkou řeč, při které stál opřen o ozdobné zábradlí zadní paluby:
„Musíme bojovat proti značné přesile. Dáváme v sázku své životy, pomoci může jen šťastný výstřel, příznivý směr a vítr. Nebezpečí je velké, ale buďte stateční. Kapitáne, odvahu.“
Bransome přikývl a jeho obličej ztvrdl.
Bernisovy tmavé oči pohlédly vzhůru na dmoucí se plachty, pak dozadu na loď pronásledovatelů. Pak se spustil otevřeným poklopem na spodní palubu, zatímco jej ostatní následovali. Zapadl z jasného, krásného dne do přítmí, které bylo pravidelně přerušováno pruhy světla, jež sem vnikaly z horní paluby. Tam na zádi na rozkaz Purveyho dva muži namířili a nabili palubní dělo.
Komentáře Black Swan – Rafael Sabatini | Databáze knih (databazeknih.cz)
Za každou zakoupenou knihu z nakladatelství jsou odměny Dárky (meisterkoch.eu)
Na e-knihu Black Swan je sleva 10 %.
Přidejte odpověď