Od dubna minulého roku mohou postižení mít při hospitalizaci v nemocnici svého psího pomocníka. Nemocnice jsou na situaci připravené, ale většinou se s takovým požadavkem ještě nesetkaly.
Novela zákona o zdravotních službách, která pobyt psů v nemocnicích umožňuje, měla hlavně pomoci těm postiženým, kteří žijí sami, proto by pro ně bylo obtížné shánět hlídání. Možnost mít svého psa v nemocnici měli využívat také ti, kteří vědí, že je na ně pes velmi citově fixovaný, a že by strádal, kdyby ho hlídali jiní lidé.
Je možné, že postižení o takové možnosti moc nevědí, protože už je tomu více než rok, co novela vešla v platnost a ve velkých nemocnicích napříč republikou se vesměs nesetkali s tím, že by někdo postižený žádal o možnost pobytu svého asistenčního, či vodicího psa v nemocnici. Přitom zdravotnický personál se v době, kdy vešla novela v platnost, stavěl k pobytům psů v nemocnicích spíše zdrženlivě. Byly s tím pro ně spojeny nemalé problémy s hygienou, krmením, venčením apod.
„Zatím jsme takový případ neřešili, ale jsme na tuto variantu připraveni. Vše by se řešilo individuálně podle potřeb pacienta ve spolupráci s jeho rodinou,“ říká tisková mluvčí Thomayerovy nemocnice Martina Štanclová.
Žádný zájemce o hospitalizaci se svým psem se zatím nenašel ani ve dvou ostravských nemocnicích. „Zatím jsme takovou zkušenost neměli. O hospitalizaci spolu s asistenčním psem ještě nikdo nepožádal,“ uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava Tomáš Oborný a stejně jsou na tom podle mluvčí Dariny Majkové v Městské nemocnici Ostrava.
Vyjimkou je Plzeň
Ze všech nemocnic, od kterých se nám podařilo získat nějaké vyjádření, jen ve Fakultní nemocnici Plzeň už se se psem v nemocnici setkali.
„Za dobu platnosti zákona č.372/2012 Sb. o zdravotních službách jsme umožnili pobyt vodícího psa celkem ve 4 případech. Vždy se jednalo o standardní oddělení, neoperačního typu,“ uvedla náměstkyně pro ošetřovatelskou péči ve Fakultní nemocnici Plzeň Andrea Mašínová. Podle ní platí jasná pravidla, která pobyt psů v nemocnici umožňují a to jak pro majitele psa, tak i pro zdravotnický personál.
Tím nejzákladnějším pravidlem je řádné očkování, které pacient doloží při předložení očkovacího průkazu psa. Důležité podle Andrei Mašínové také je, aby pes byl zcela zdravý. Netrpěl horečkami, průjmy a měl celkově zdravý vzhled. Pokud by se stav psa zdravotnickému personálu nezamlouval, tak by mělo dojít k prohlídce veterinárním lékařem.
Personál také bude po postiženém požadovat telefonický kontakt na cvičitelský subjekt, od kterého pes pochází, mohou si totiž ověřit, zda pes je doopravdy certifikovaným vodicím nebo asistenčním psem. Samozřejmostí také je, že pes bude po celou dobu pobytu řádně označen, že jde o psího pomocníka (postroj, vestička apod.).
„Obojek, vodítko, stravu a ostatní pomůcky (misky, sáčky na exkrementy, apod.) si zajišťuje vlastními prostředky strana pacienta. V případě potřeby je k dispozici v rámci sekretariátu Útvaru náměstka pro ošetřovatelskou péči textilní pelíšek, určený pro vodícího psa. Po předchozí telefonické konzultaci na kl. 3202 si jej možno vyzvednout a po použití vypraný zpět vrátit k dalšímu využití v rámci ostatních ZOK FN Plzeň,“ popisuje podmínky Andrea Mašínová.
Důležité podle ní také je, aby hospitalizovaný byl v takovém stavu, aby mohl být pro psa pánem. Může se podle ní stát, že z kapacitních důvodů nebude možné pobyt psovi umožněn, protože ideální je, když hospitalizovaný má svůj jednolůžkový pokoj. Na vícelůžkových by s pobytem nemuseli souhlasit ostatní pacienti, s ohledem na jejich případnou alergii na srst a nebo fóbii ze psů.
Zatím jde říci, že nevidomé a jiní postižení možnost být se svým psem i v nemocnici moc nevyužívají. Třeba se to časem změní, ale přejme všem, aby do nemocnice vůbec nemuseli a se svým psem trávili raději čas někde v parku.
Jiří Marek
invArena
Přidejte odpověď