Někdy si to zkuste – zavřete oči a jděte. Vezměte si i hůlku, kterou otestujete prostor v okolí. Ťukáním zjistíte, že nikde není překážka. A tak jdete dál. A najednou rána do hlavy. Přesně tohle hrozí na nedávno zrekonstruovaných zastávkách MHD Dřevoprodej v Místecké ulici v Ostravě.
Každodenním nástrahám čelí nevidomí lidé. Rozkopané ulice, stojany na kola, pohozené koloběžky, tabule na chodnících, předzahrádky a podobně. A do toho moderní tramvajová zastávka Dřevoprodej…
„Když se bude chtít nevidomý člověk schovat před deštěm na zastávce, může narazit. A to doslova,“ uvedl Karel Kurland, který je od narození nevidomý. Problém tkví v tom, že boční stěna zastávky je zkosená.
„Když si to budu prohledávat holí před sebou, tak nenarazím na žádnou překážku. Získám tak pocit, že je tady volno a můžu jít dále, abych se schoval v prostoru zastávky. A najednou narazím hlavou do zkosené stěny. A to je hodně nepříjemné. A pak to musím osahat rukou a ušpiním se,“ uvedl Karel Kurland, který bydlí nedaleko zastávky a tramvajemi běžně cestuje.
Rekonstrukce
Původní zastávky MHD Dřevoprodej a dřívější děsivý podchod prošly během necelého roku velkou proměnou. Vizuální i technickou. Pro nevidomé však rekonstrukce přinesla i další problém, a to s podchodem.
„Podchod pod Místeckou ulicí spojující tramvajovou a autobusovou zastávku je v pohodě. Nerozumíme však tomu, proč nebyl zachován podchod i druhým směrem, tedy pod samotnou tramvajovou tratí. Přitom tam část podchodu zůstala zachována jako technické zázemí,“ uvedl Aleš Winkler ze společnosti TyfloCentrum Ostrava, která pomáhá nevidomým a slabozrakým. Jak dodal, lidé musejí použít přechod přes tramvajovou trať.
„Vedle je frekventovaná Místecká ulice, ze které jde opravdu velký hluk. A moderní tramvaje jsou tiché, takže často nejsou vůbec slyšet. Pro nevidomého člověka je to velmi nepříjemné a hlavně nebezpečné,“ dodal Aleš Winkler.
Jeho slova potvrdil i Karel Kurland. „Normálně hůlkou nemávám, ale tady to raději dělám. Já tu tramvaj neslyším. Takže mávám hůlkou, aby mě řidič viděl,“ vysvětlil. Zastávku Dřevoprodej označil za rizikovou. „Je to nejnebezpečnější zastávka v Ostravě, kterou znám,“ řekl.
Kola
Jeho kolega Aleš Winkler v okolí narazil i na další komplikaci, která se netýká přímo zastávky, ale příchodu k ní po chodníku od ulice U Haldy. Na jeho začátku se totiž objevil stojan na sdílená kola.
„Ještě před měsícem tu nebyl. Špatné je, že se v těsné blízkosti nachází vodicí linie, kterou je v tomto případě vyvýšený obrubník. Není zde zachována dostatečná vzdálenost mezi obrubníkem a stojanem. Takhle to být nemůže. Budu kontaktovat zástupce radnice,“ rozčiloval se Aleš Winkler, který Deníku přiblížil i další záludnosti, jež na nevidomé čekají nejen v ulicích Ostravy.
Předzahrádky, tabule
„Nevidomí mají největší problém s tím, že mohou kdykoliv a o cokoliv zakopnout,“ řekl Aleš Winkler. Jako klasický příklad uvedl restaurační předzahrádky, reklamní tabule, koloběžky, kola. „Je toho více. Bylo by to na delší vyprávění,“ pokrčil rameny.
S komplikacemi se nevidomí občas setkávají i na zastávkách hromadné dopravy, kde mohou zastavit dvě soupravy. „U člověka s bílou hůlkou, který stojí u označníku v přední části, by měla zastavit i ta souprava, která přijela jako druhá a cestující již odbavila. Ale ne vždy se to děje, například na exponované zastávce Karolina v centru Ostravy,“ uzavřel Aleš Winkler.
Jaroslav Perdoch
Moravskoslezský deník
Přidejte odpověď