Výchovný pohlavek dítěti ano, nebo ne? V létě má být předložena novela zákona Ministerstva spravedlnosti, která bude-li přijata, zakotví nepřijatelnost tělesného trestání dětí. Postihy v případě porušení ale rodičům nepřinese. Má taková právní norma smysl? Mají zákony pouze vychovávat? Téma pro psychoterapeutku a ředitelku Centra LOCIKA Petru Wünschovou, dobrý den.
rozhovor DVTV
moderátorka, DVTV
Platí stále v Česku „škoda facky, která padne vedle“?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Bohužel ano, my v Locice vlastně toto znění upravujeme na to, že škoda facky, která padne. Protože i facka má velmi závažné dopady na dětský vývoj a psychiku.
moderátorka, DVTV
63 % rodičů v Česku používá fyzické tresty v rodině. Co to vypovídá o naší společnosti?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Vypovídá o tom, že máme vysokou toleranci k násilí v blízkých vztazích, ale naštěstí v poslední době se ta čísla poněkud mění, protože sice nadpoloviční většina rodičů stále používá běžné výchovné násilí, to znamená facky, pohlavky, strkance, tahání za vlasy při výchově svých dětí, ale už mluví o bezradnosti. Už pouze 5 % rodičů mluví o tom, že to je dobrý výchovný postup. Ostatní mluví o tom, že tyto výchovné postupy, v uvozovkách, vlastně používají v situacích, kdy si neví rady.
moderátorka, DVTV
Proč tedy jsou špatně tyhle postupy, pokud jsou fyzicky přiměřené?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Tyto postupy, jak jste správně řekla, vlastně vůbec nepatří do výchovy, protože narušují základní pocit bezpečí dítěte a vlastně výchovu komplikují, znemožňují, a když je používáme při výchově dítěte, tak dosáhneme úplného opaku, než většinou dosáhnout chceme. Zpravidla chceme, aby z našich dětí vyrostly šťastné, sebevědomé, úspěšné bytosti, a pokud budeme používat tělesné tresty, tohle běžné výchovné násilí při jejich výchově, tak dosáhneme pravého opaku. Vyrostou z nich děti s daleko větší dispozicí k duševnímu onemocnění, k problémům ve svých budoucích vztazích, budou méně sebevědomé, častěji budou agresivní a velmi výrazně to poškodí i náš vztah s dětmi.
moderátorka, DVTV
Fyzicky jsem dítě nikdy netrestala, to opravdu jakože nikdy, na druhou stranu, přiznám se, ve mně vyvolává nevoli to, že by mi do tohoto měl mluvit stát, který by bez pomoci neziskovek by byl doslova nahraný při řešení řady palčivých sociálních témat a problémů. Tak jak byste mi to vysvětlila? Proč mi do toho stát má mluvit?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Stát vlastně ukotvuje – a toto bude ukotvené v občanském zákoníku, ne v trestním zákoníku – nějakou společenskou normu a my na tu společenskou normu při práci právě neziskovek, když pracujeme s dětmi, které doma zažívají násilí, neustále narážíme. K nám do Lociky velmi často přichází rodiče a ptají se nás, jak moc může rodič svoje dítě bít, aby to bylo v pořádku. A tu samou otázku nám pokládají například i soudy, OSPODy nebo lidé, kteří se ozývají na naší linku a ptají se, v jakých případech už mají třeba zasáhnout do násilí, které probíhá u sousedů. A k tomu, abysme dosáhli nějaké společenské změny, je potřeba, abysme se jako společnost jasně dohodli na tom, že násilí je nepřijatelné, a to i v podobě například třeba facek nebo toho běžného výchovného násilí, protože dokud máme v občanském zákoníku ukotvené, že je dítě možné přiměřeně trestat, tak bych vám nepřála vidět, jak si tu přiměřenost představuje velká část rodičů.
moderátorka, DVTV
Rozumím tomu a samozřejmě velký problém nastává ve chvíli, kdy lepanec přes ruku přerůstá v násilí a v soustavné ponižování dítěte a v jeho týrání. A je samozřejmě, alespoň to tak cítím opravdu upřímně, nemístné dítěti působit jakoukoliv bolest. Ale ta otázka zněla, proč by mi do toho měl mluvit stát?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Protože stát může stanovit tu společenskou normu a násilí v blízkých vztazích je něco, co je potřeba nejprve kodifikovat, aby se změnilo chování lidí a teprve následně se změní hodnoty v té společnosti. Je to podobné jako například s kouřením. Já, když mým náctiletým dětem vyprávím, že když já jsem nastoupila do práce, tak bylo běžné kouřit v kanceláři, tak se na mě s údivem dívají, v jaké společnosti jsem to žila, protože pro ně už je naprosto normální, i když jdou s kamarády se posadit do restaurace, že kouří venku. A my něčeho podobného potřebujeme dosáhnout v oblasti násilí v blízkých vztazích. Ale já se domnívám, že bez nějakého odvážného politického gesta, bez toho, aby byla vlastně tato myšlenka skutečně vepsána do legislativy, ta společenská změna není možná. Kdyby se to posunovalo pouze na jednotlivých případech lidí, tak to potrvá desítky let, možná stovky, než dosáhneme toho, že všichni budeme považovat za nepřijatelné vlastně způsobovat dětem bolest.
moderátorka, DVTV
Vy sama jste říkala, toto politické gesto se promítá do občanského zákoníku, nikoliv do trestného, tím pádem je to zákon bez trestu. Není to imperfektní norma, neúplná? Nechybí něco, když nezakotvuje postih pro toho, kdo tak důležité ustanovení poruší?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ne, naopak je velmi důležitá, protože víme, že tresty nefungují. Tresty nefungují samy o sobě, ale toto deklaratorní vlastně ukotvení té společenské normy nám potom umožňuje, že většina rodičů se bude k tomu vztahovat, nebudou se dít na ulici například situace, kdy rodič je vystavený nepřímému tlaku, aby své dítě třeba tělesně potrestal v okamžiku, kdy má záchvat vzteku. Většina společnosti chce patřit mezi slušné lidi a tento zákon bude velmi jasně říkat, že pokud chcete patřit do slušné společnosti, tak není namístě dětem dávat facky, pohlavky, třást s nimi ani jiným způsobem je tělesně trestat.
moderátorka, DVTV
Mají ale zákony jen vychovávat? K tomu by spíš vláda měla použít nějakou kampaň, ale zákon?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
A o to to bude určitě velmi důležité doplnit; o informace, jak vychovávat vlastně děti jinak i o možnost například zavolat, poradit se nebo některé programy, které rodičům s tímto pomohou. Ale ten první důležitý krok je jasné prohlášení, že tělesné tresty, fyzické tresty vůči dětem jsou nepřijatelné.
moderátorka, DVTV
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka vloni řekl, že pohlavek může dítěti ve výjimečných případech nastavit mantinely ve výchově. Aktuálně.cz řekla taky policejní psycholožka Čírtková toto: „Fyzický trest, když je přiměřený, může v určitých věkových skupinách fungovat, pokud není doprovázený psychickým násilím, které je devastující. Například u malých dětí, je plácnutí po zadečku jasnou a okamžitou reakcí a může být daleko užitečnější než dlouhé domlouvání či neverbální komunikace.“ Tak nemají pravdu?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Já se domnívám, že nikoliv a že to bylo velmi nešťastné politické gesto a signál ke společnosti. A zároveň víme, že většina tělesných trestů se odehrává právě u dětí do šesti let. Nejčastější jsou vlastně fyzické tresty u dětí ve věku mezi 2–4 lety a když si to představíte z pohledu dítěte, tak dítě je vlastně v té době nejzranitelnější. Vyvíjí se mu nervová soustava, mozek, je plně odkázané na své rodiče a biologicky i psychologicky očekává, že u nich bude v bezpečí, že ho rodiče budou chránit. V okamžiku, kdy místo toho přijde z jejich strany zranění, ponížení, tak dítě ztrácí nějakou základní jistotu v tom, že svět je bezpečné místo a jeho vývoj se začíná odchylovat od běžné normy. Jsou dnes výzkumy, které dokazují, že mozek dítěte, které je v dětství takhle opakovaně trestané, to znamená, že není týrané, ale dostává například plácnutí pravidelné přes zadek nebo facky, tak mozek tohoto dítěte se vyvíjí podobně jako u týraných dětí. A přináší to celou řadu dalších komplikací. To dítě potom vyrůstá vlastně v pocitu neustálého ohrožení, může mít potom problémy se soustředěním, s agresivitou ve škole, daleko horší třeba školní výsledky. A ty problémy se na sebe začínají nabalovat. Ale vlastně by stačilo na začátku respektovat vývoj dítěte, jeho základní potřebu bezpečí a blízké vztahové vazby s rodičem a nenarušovat jí něčím, co jsme si historicky zvykli dělat, ale dnes už víme, že je ve výchově dětí velmi neefektivní.
moderátorka, DVTV
Tedy dlouze se i s tak malým dítětem domlouvat? Vy jste mluvila o dítěti mezi 2–4 lety.
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Rozhodně ne. On panuje takový mýtus, že buďto budeme děti tělesně trestat, nebo s nimi dlouze rozprávět.
moderátorka, DVTV
Co je mezi tím, co funguje?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Většina dětí je vlastně úzce navázaná na své rodiče a chovají se především podle toho, co vidí, čtou naše neverbální signály a existuje…
moderátorka, DVTV
To malé dítě určitě ale nevidí třeba rodiče, který si lehne uprostřed obchodu a má tam záchvat vzteku.
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ano, a od toho je rodič, aby mu pomohl. Vlastně záchvat vzteku souvisí s nezralou nervovou soustavou a je velmi důležité, aby to rodič věděl a pomohl dítěti vlastně ze seberegulací. V těchto situacích daleko více než dostat po zadku funguje to, když rodič přijde k dítěti, dostane se na jeho úroveň, řekne mu, že je tam s ním a pomůže mu vlastně ten efekt zvládnout. Je velmi důležité to, aby třeba tomu rodiči pomohlo okolí. Nevystavovalo ho tomu nepřímému tlaku, že už se má dítě srovnat, ale naopak mu dalo nějakou podporu, například pomohlo odvést pozornost toho dítěte.
moderátorka, DVTV
Mě to zajímalo z té druhé strany, že jste říkala, že funguje nápodoba, že dítě opakuje to, co vidí u rodiče, tak ve všech případech to asi neplatí, protože ty děti mají svoje vlastní projevy. Co funguje v těch momentech, když to tedy není to, že moje dítě bude opakovat moje dobré vzory, co tam funguje?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Úplně první věc, kterou je potřeba udělat, je, aby se uklidnil sám rodič, protože i nervová soustava dítěte je na nás velmi úzce navázaná. A pokud rodič zůstane klidný, tak daleko má daleko větší šanci zklidnit i dítě. Proto a ne náhodou se vždy mluví o tom, že dobré rodičovství vlastně začíná péčí toho rodiče o sebe, o nějaký svůj welbeing, duševní zdraví tak, aby mohl být dítěti dobře k dispozici, a potom samozřejmě existuje celá řada postupů, technik, jak zvládat náročné situace s dítětem. Některé z nich postupy máme na našich stránkách www.detstvibeznasili.cz. Existuje i celá řada programů, které rodičům pomáhají zvládat náročné situace s dítětem, ale z mé zkušenosti výchova dítěte, na to nemusíte mít vysokou školu nebo absolvovaný speciální kurz.
oderátorka, DVTV
Někdy to tak vypadá, že ano.
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ne, ne, ne. K tomu, aby člověk vychovával děti bez tělesných trestů, stačí tam opravdu velmi dobře znát to, čeho je to dítě v jaké fázi schopné a nečíst to chování jako nějaký naschvál nebo problém, ale vlastně snažit se tomu dítěti pomoci zvládat situace, kterým je vystavené a učit ho to zvládat způsobem, který mu pomůže potom v budoucím životě.
moderátorka, DVTV
Nedokáže rodič ubližovat i jinak, hůře než jen plácnutím po ruce? Když to záměrně přeženu; psychickým týráním, šikanou, neposkytováním lásky…
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Rozhodně. A psychické týrání nebo zneužívání dětí má stejné, někdy i závažnější dopady než fyzické trestání. To když dítě od rodiče například pravidelně slyší, že je k ničemu, že se nemělo narodit, že pokud bude pokračovat ve svém chování, tak skončí v dětském domově a celou řadu dalších takhle náročných věcí, tak to samozřejmě na to dítě má velmi podobný vliv, protože to vlastně způsobuje psychickou bolest. My právě proto hovoříme o tělesných trestech, kde se spojuje jak ta fyzická, tak psychická bolest, která se projevuje na tělesné úrovni dítěte, a to je to, co dětem škodí.
moderátorka, DVTV
Vloni jsme v DVTV natáčeli rozhovor s autorkou blogů Děti jsou taky lidi. Zdeňce Šíp Staňkové se stovky lidí svěřili s traumaty z dětství, psali o bití do krve i zneužívání.
Zdeňka ŠÍP STAŇKOVÁ, autorka blogu Děti jsou taky lidi
Občas jsou vlastně jako přes kopírák, jako mám pocit, že už jsem to četla třeba desetkrát. Například otec alkoholik nebo maminka alkoholička, právě takovéto jako násilí, ale jsou tam i věci jako opravdu bití různýma… zlámané vařečky, ty se tam opakuju taky velmi často, bití do krve, kopání do dětí, sexuální zneužívání, to pro mě byl možná největší šok, kolik těch případů sexuálního zneužívání dětí se tam objevuje.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Tohle se opravdu v Česku vlastně běžně děje?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Bohužel ano. Já než jsem odcházela za vámi, tak jsem měla setkání s týmem a dělali jsme shrnutí letošního roku a za prvních šest měsíců jsme již hovořili ze 736 dětmi, které zpravidla se ozývají na náš chat nebo infolinku a volají například, že se chtějí poradit, jaký je nejlepší způsob zemřít, protože se bojí jít domů. Řešíme případy, kdy ty děti jsou skutečně bity předměty. Například dnes nám volala náhodná svědkyně incidentu, kdy dědeček na koupaliště byl syna obuškem nebo vnuka obuškem a někdo z okolí nebyl ochotný do toho zasáhnout. Takže kromě toho běžného výchovného násilí, které vlastně vytváří potom prostor, toleranci k tomu, aby se mohlo dít takhle skutečně závažné násilí, a my takových případů řešíme minimálně 2–3 denně.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Podle výzkumu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy patří mezi nejčastější formy fyzických trestů plácnutí rukou přes hýždě a plácnutí rukou přes ruku. Je podle vás rozdíl v plácnutí přes ruku a ve facce do obličeje toho dítěte? Mám na mysli, pokud jde o pocit ponížení. Jaké dítě zažívá při těch dvou fyzických vstupech do jeho integrity?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Já myslím, že neexistuje dobrý způsob, jak bít děti…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
To bezpochyby tak je, jen jestli jsou různé momenty, které více vstupují do fyzické integrity toho dítěte a vyvolávají v něm větší pocit ponížení než jiné?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Já myslím, že to je velmi individuální, záleží na kontextu, na věku toho dítěte, na jiných zážitcích s tím rodičem, na tom, co například následuje poté, co k tomu dojde. Ale myslím si, že ani plácnutí přes ruku, přes zadek, pohlavek, nic z toho není v pořádku a nic nepřispívá k tomu, aby se posílil dobrý vztah mezi rodičem a dítětem, k tomu, aby dítě lépe prosperovalo ve svém životě.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Vzpomínám si na to, že naše generace dost často za trest klečela v koutě. Psycholog a vedoucí výzkumu Radek Ptáček řekl: „Rodiče děti trestají, protože jim chtějí způsobit bolest. Už to samo o sobě je velmi absurdní a je to podkladem pro traumatizování.“ Co si tedy dítě z trestu spojeného s bolestí, což bylo i klečení v koutě, odnáší do budoucna?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Nedůvěru k dospělým. Nedůvěru k tomu, že se můžu svěřit, když se mi něco nepovede. Odnáší si zážitek ponížení, bolesti, někdy touhy se revanšovat. Velmi často tyto děti pak mají samy třeba problémy s agresí, se vztekem, vlastně zničí to v dítěti pocit toho, že svět je bezpečné místo.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Může tedy být dobrý rodič ten, který použije nebo používá fyzické tresty?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Tam je velký rozdíl v tom, že dobrý rodič – my někdy říkáme, že rodiče by měli být takovým hrdinou pro své děti a zkoušet tyto vzorce chování měnit. A určitě se každému rodiči stane to, že pokaždé nebude úspěšný. Rodičovství je velmi náročná cesta, ale je velmi důležité to, abysme výchovné, běžné výchovné násilí nepovažovali za něco, na co máme právo a co je v pořádku. Může se stát, že rodič selže, že mu ujedou nervy, ale potom je velmi důležité, co s tou situací udělá dál.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
14 % dětí v rodinách zažívá násilí, 44 dětí za posledních osm let zemřelo, 79 si odneslo trvalé následky. A mohli bychom pokračovat. Jak tenká je hranice mezi tím, když tedy rodiče, jak říkáte, ujedou nervy a dá dítěti facku až k systematickému využívání tedy fyzických trestů, k výchově, které organicky pomalu, ale jistě přerůstá v šikanu, ponižování a násilí na dětech?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ta hranice je velmi úzká už kvůli tomu, že vlastně výchovné násilí velmi často používají rodiče, kteří sami byli například týráni a velmi špatně pak rozlišují tu hranici. Nám rodiče, kteří byli potom třeba soudem odsouzeni za týrání svých dětí, to znamená, že například chlapečka, který se učil psát, mlátili cihlou po ruce, nebo studentku gymnázia mlátili páskem přes obličej, všichni se domnívali, že své děti jenom vychovávají. Měli tu normu skutečně tak extrémně posunutou, že neuměli rozlišit, že to, co dělají svým dětem, už je týrání, protože oni sami ve svém dětství zažívali ještě něco daleko horšího. A zároveň ta tolerance vlastně i k tomu menšímu násilí, jestli to takhle můžou říct, způsobuje i to, že děti se dostávají daleko později k pomoci. Nejenom, že rodiče nezkouší svoje chování změnit včas a fyzické trestání děti je návykové. Oni ho rodiče používají mimo jiné i proto, že se jim uleví, když dítě plácnou a mají potom tendenci opakovat ten tělesný trest častěji a stupňovat i jeho intenzitu. Takže skutečně ta hranice se posunuje a není potom jasná, zřetelná ani pro okolí, ani pro toho rodiče, ale ani pro dítě, protože většina dětí si poté myslí, že si to zaslouží a že takovéhle chování je v pořádku, a proto například tělesné tresty v rodinách pak tvoří podklad pro domácí násilí nebo další typy násilí v blízkých vztazích.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
S jakými fyzickými tresty se vám třeba děti svěřovaly? Jaké fyzické tresty, které si zřejmě ani nedovedeme představit, co vám ty děti říkají?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ano, jsou to velmi náročné příběhy, kdy děti mluví nejenom o fyzických trestech, které jsou přímo zaměřené na ně, to znamená, že různé facky, lepance, to je něco, co je na dennodenním pořádku, ale velmi často jsou ty děti bity předměty, bity do krve, zavírány do sklepa a jiné další věci, ale velmi často jsou taky svědky velmi třeba brutálního násilí mezi rodiči, což má na ně úplně stejný dopad, jako když to násilí zažívají sami a tak, jak zaznělo i v té ukázce předtím, velké téma v české společnosti je i sexuální zneužívání dětí, které je velmi časté a velmi málo se o něm hovoří.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Je facka nebo jiný fyzický trest vždycky selháním rodiče?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Já bych neříkala selháním, ale je to špatná volba, pokud chceme vychovávat z dětí zdravé a úspěšné jedince.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Klára Laurenčíková, předsedkyně výboru pro práva dětí spadajícího pod úřad vlády, popisuje, jak může také vypadat situace, kdy rodič sáhne k fyzickému trestu. Jde třeba o matku samoživitelku, která neví, co dá zítra dětem k jídlu, a když už popáté pláče, její frustrace je tak veliká, že se neudrží a svou bezmoc a vztek pošle dál a dá dítěti na zadek. Jak pracovat s takovými případy, když rodič sám zažívá extrémní frustraci a tlak, který nezvládá?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Vy mluvíte o velmi důležité věci, a to je prevence a podpora rodičů. Pro to, aby rodič mohl dobře fungovat pro své dítě, potřebuje nejenom se starat o své duševní zdraví sám, ale mít i dobře vytvořené podmínky, ať od rodiny, komunity, nebo například státu. Víme, že zvýšený stres v rodině, například v důsledku chudoby, ztráty zaměstnání, onemocnění, ale například také alkoholismu nebo jiné závislosti jednoho z rodičů, je výrazný faktor, který přispívá k násilí v rodinách.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Jaký dospělý vyroste podle vašich zkušeností a výzkumu z dítěte, které tedy soustavně čelilo fyzickým trestům?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
To hodně záleží i na tom dítěti a na tom, jestli ve svém životě potká například někoho, kdo jim poskytne korektivní zkušenost, ale rozhodně se tam zvyšuje riziko toho, že ve svých budoucích vztazích bude obětí domácího násilí nebo naopak bude sám působit / sama působit násilí druhým, že bude své děti vychovávat podobným způsobem, roste riziko toho, že bude mít velké potíže s depresí, úzkostí nebo jiným typem duševního onemocnění. Může být zvýšeně agresivní, ale pokud to násilí v dětství bylo velmi intenzivní, může mít i závažné somatické problémy. Dnes už víme, že negativní zážitky v dětství se projevují nejenom v aktuálním psychickém stavu, ale i ve zdraví dospělých lidí, kteří častěji mají například problémy s obezitou, rakovinou, kardiovaskulárními chorobami a může to zkrátit i dobu dožití. Není také neobvyklé, že tito lidé potom mají tendenci k více rizikovému chování v mnoha oblastech, ať se to týká sexuality, nadužívání návykových látek a dalších oblastí.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Vy jste na Den dětí spustili iniciativu Dětství bez násilí. Komu můžete pomoci a kam se mohou děti obracet?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
To je něco, z čeho mám velmi radost. Už nás podpořilo téměř 5000 lidí a různých institucí. A pokud se i vy chcete stát součástí komunity, která podporuje myšlenku Dětství bez násilí pro děti v České republice, je možné se obrátit na naše stránky www.detstvibeznasili.cz, kde najdete celou řadu informací, infografik k tomu, které pomáhají k tomu, jak vychovávat děti bez násilí, ale pro nás bude i důležitý váš podpis, protože pomůže prosadit důležité změny v české legislativě a v české společnosti tak, aby brzy Česká republika bylo místo, kde děti mohou realizovat svoje právo na dětství bez násilí.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka, DVTV
Pokud dítě zažívá fyzické tresty nebo násilí v rodině, kam se může obrátit?
Petra WÜNSCHOVÁ, ředitelka, centrum LOCIKA
Ideálně na náš chat, je na té samé stránce www.detstvibeznasili.cz. Funguje každé odpoledne a zkušení psychologové dětem poradí, co v takové situaci dělat.
moderátorka, DVTV
Já vám děkuji za rozhovor, na shledanou.
Přidejte odpověď