42 miliard ročně. Tolik podle odborníků tratí domácí ekonomika na tom, že se lidé málo starají o své zdraví. Na prevenci jdou jen 3 % z celkových výdajů na zdravotnictví. Přitom může prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu. Lidé se sice dožívají vyššího věku, posledních 10 let je ale většinou provázejí nemoci.
reportáž Česká televize
redaktorka
Přestat kouřit se snažila dlouho a opakovaně. Že se to podařilo nadobro, si je ale jistá až teď. Proto se taky rozhodla nechat si zkontrolovat plíce.
Anna AMBROŽOVÁ, pacientka
Vím, že dneska, pokud se zachytí včas rakovina, tak je léčitelná.
ukázka
Tady si dáte hlavu. Nadechnout a nedýchat.
redaktorka
Vyšetření trvá pár vteřin a pacient je při něm vystaven nízké dávce ozáření.
redaktorka
Jestli jsou v pořádku i plíce pacienta, pak zkoumá lékař. Třeba tady je nález jasně viditelný. Takové případy jsou ale výjimečné. Zhruba 3 % z vyšetřených. Častěji vidí zdravotníci tohle. Výsledek je neurčitý a pacient musí za čtvrt roku přijít znovu.
Jana VOTRUBOVÁ, primářka, radiodiagnostické odd. Fakultní Thomayerovy nemocnice
Tady je příklad pacienta, kde byl jasný nález tak celkem jako dobře viditelný a po těch třech nebo čtyřech měsících je vidět, že ta plíce je v podstatě čistá. Není tam vůbec nic. Zřejmě to byl nějaký drobný zánět.
redaktorka
Lidé mají nárok i na další vyšetření. Největší zájem je o kontrolu děložního čípku. Podstupují ji pravidelně 3/4 žen. O něco méně využívají mamograf a 27 % lidí spadajících do rizikové skupiny pak dochází na screening rakoviny tlustého střeva. A vysoký není ani zájem o pravidelné prohlídky u praktických lékařů. Chodí na ně třetina Čechů.
moderátorka
Teď jiný pohled, pohled pacientky. Je tady se mnou Eva Skalická. Já vás vítám.
Vy jste před čtyřmi lety zjistila, že jste nemocná, asi ten moment nezapomenete. Řekněte, jak jste na to přišla.
Eva SKALICKÁ, pacientka, členka pacientské organizace Veronica
Já jsem na to přišla tak, že jsem měla takové nespecifické bolesti v podbřišku, ale tím, že u nás v rodině se vyskytuje onkologické onemocnění celkem často, tak jsem to víc sledovala. Já jsem si prvně myslela, že to je zánět močového měchýře, ale jelikož ty obtíže nepřestávaly, tak jsem šla hnedka na gynekologii ke svému gynekologovi, který mi udělal kontrolní vyšetření a zjistil, že mám cysty na vaječnících. Ale právě tím, že vlastně mně maminka zemřela v 52 letech na rakovinu vaječníků, tak to nepodceňoval a poslal mě na vyšetření krve, kde vlastně z vyšetření krve, z markerů zvýšených se zjistilo, že to asi bude rakovina vaječníků. A rovnou mě poslal do nemocnice.
moderátorka
Jaké to bylo stadium?
Eva SKALICKÁ,
Třetí stadium.
moderátorka
Co tedy následovalo potom?
Eva SKALICKÁ,
Potom následovalo vlastně vyšetření, jestli bude první chemoterapie a potom operace, anebo jestli to bude rovnou operace a pak chemoterapie. Takže u mě se rozhodlo, že to bude operace a potom šest cyklů chemoterapie.
moderátorka
Když se s tím někdo setká u svých blízkých, u svých známých, často používá takové ty fráze jako „hlavně musíš být silná, to zvládneš, mysli pozitivně“, jaké to je poslouchat jako pacient? Je to pro vás otravné klišé, nebo něco, co vám pomůže?
Eva SKALICKÁ
Já musím říct, že to je spíš obtěžující, a doporučila bych, když člověk neví, protože ono to není komfortní. Já to vlastně znám i z tý druhý strany, když byla nemocná má maminka a občas člověk neví, co má říct. Opravdu, ale myslí si, že je to žádostivé, aby něco řekl, nebo žádoucí. A to bych radila, že radši nic neříkat. Ten pacient nepotřebuje nějaký ujištění. Ten potřebuje, aby ten druhý měl možná nějaký, aby tam byl. Ale to stačí úplně.
moderátorka
Jak důležitá je právě ta psychická stránka? Protože já jsem ještě neřekla, že vy jste zároveň členkou organizace Veronica, což je pacientská organizace, tak to setkávání s lidmi, kteří mají podobný příběh a nějaké čerpání zkušeností, jak důležité to je?
Eva SKALICKÁ
Já si myslím, že je to důležité velmi a že to je vlastně téměř skoro tak důležité jako ta lékařská péče, protože vy když jste diagnostikován, tak první, co děláte, nebo já jsem to teda dělala, tak je, že si to googlujete. Což je samozřejmě nesmyslné a nedoporučuji to, protože ne všecky zdroje jsou důvěryhodné. A na internetu jsou více negativní příběhy, jak někdo zemřel, ale vlastně ve skutečnosti lidi, kteří se vyléčili, tak třeba chtějí uzavřít tady tu kapitolu a vlastně vůbec se už potom dál nezveřejňují nějaký věci atd. Takže určitě bych hledala nějaké organizace pacientské a hledala pochopení u těch pacientek, protože vlastně vidíte, že tam jsou pacientky, které třeba s onemocněním nebo už i vyléčené žijí x let, x desítek let, a to vám vlastně může dát potom i tu naději.
moderátorka
Dost často se člověk také setkává s různým šarlatánstvím v tomhle ohledu, tak třeba i v tomhle pomůže ta podpora, ta vzpruha, aby člověk nepropadal takovýmhle nadějím?
Eva SKALICKÁ,
myslím, že určitě, protože každopádně pacientku nasměrujou. Nebo bude nasměrovaná na nějaké věrohodné zdroje, kde si má ty informace vyčíst.
moderátorka
Vám byla prokázána taky genetická mutace, která právě způsobuje vyšší, řekněme, šanci na to, že tedy dostanete rakovinu buď vaječníku, nebo prsu. Kdy jste na tohle přišla od té diagnostiky? Za jak dlouho? Jakým způsobem tohle probíhalo a co pak následovalo?
Eva SKALICKÁ,
Vlastně na to vyšetření, jestli náhodou nejsem taky nosička genetické mutace, jsem byla poslána hnedka po operaci, nebo když se člověk trošičku zase dal do kopy, a jelikož vlastně já mám taky dvě sestry, kde v případě, že by se přišlo na to, že já jsem teda nosička genetické mutace, tak oni mají šanci podstoupit některá preventivní vyšetření a hlavně nějaké zákroky preventivní potom, kde se jim ta procentuální šance, že onemocní nebo ta nemoc u nich vypukne, tak se jim dramaticky sníží.
moderátorka
Jak to dopadlo u vašich sester?
Eva SKALICKÁ,
No, u nás to bylo takový ještě zvláštní, že jsme taková statistická hříčka trošku, protože já jsem měla mutaci BRCA1 po tatínkovi, a když šly na vyšetření moje sestry, tak se jim taky zjistila genetická mutace, ale mutace PALB2, kterou vlastně měly po mamince, která na rakovinu vaječníků zemřela.
moderátorka
Tuhle genetickou mutaci měla taky nebo má herečka Angelina Jolie, která potom si nechala odstranit prsa, nahradit implantáty právě z preventivních důvodů. Jak tenhle její příběh vnímáte? Jak moc je důležitý to, že to takhle sdílela s celým světem, že vlastně udělala takovouhle osvětu třeba i pro vás jako pro ženu se stejnou genovou mutací.
Eva SKALICKÁ,
Já si myslím, že to byla báječná osvěta a že vlastně to bylo, že teprve, až když Angelina Jolie řekla, že má tadytu mutaci a že si nechala udělat preventivní masektomii, tak spousta lidí se o to vlastně začala teprve zajímat, co to je. A myslím si, že i pro ženy, které třeba věděly, že to mají, takže si řekly, no, tak Angelina Jolie, ta taky to udělala, taky si jako nechala tu masektomii preventivní provést, tak do toho půjdeme taky.
moderátorka
Vy jste do toho šla taky?
Eva SKALICKÁ,
Taky.
moderátorka
I vaše sestra?
Eva SKALICKÁ,
Ne, ty ještě ne.
moderátorka
Ale čeká je to tedy. Co tedy doporučit ostatním lidem a ostatním ženám? Na co se třeba ptát i ve své vlastní rodině právě z těchto důvodů?
Eva SKALICKÁ,
No, určitě bych se asi zamyslela do více pokolení vlastně zpětně, jestli hlavně u té ženské linie nebo jestli u těch žen náhodou nebyly zjištěné nějaké onkologické onemocnění právě, které se týkají prsou, vaječníků. Tam je to teda ale trošku vlastně zrádné tím, že když to jde přes tu mužskou linii, tak ne vždy to u těch mužů propukne, protože nemají ty ženské orgány. Takže bych opravdu se ptala, vyptávala a šla bych hodně do tý historie.
moderátorka
Vy jste také přišla na něco takového tedy ve své rodině, ve své historii, na nějaký takový podobný příběh, který třeba jste prožila taky?
Eva SKALICKÁ,
No, já jsem vlastně měla možná jako začít pátrat mnohem dřív a možná by ta nemoc vlastně se dala nějakým způsobem eliminovat tím, že bych šla na nějaké preventivní vyšetření.
moderátorka
Co dělá spolek pacientský Veronica? Co je jeho posláním, co je jeho účelem? Jak si to máme představit?
Eva SKALICKÁ,
Pacientská organizace Veronica pomáhá pacientkám, pomáhá jim psychicky, pomáhá jim vlastně i s informačními materiály, když potřebují, a pomáhá jim vlastně i milým slovem. Aby věděly, že v tom nejsou samy.
moderátorka
Jaké to slovo pro vás bylo to nejdůležitější, když jste si tím procházela?
Eva SKALICKÁ,
To je těžký. Já myslím, že tam to bylo… jaký slovo. Já si myslím, že tam to bylo spíš moje motto, že už to bude asi pořád jenom snad lepší.
moderátorka
To vám moc přejeme, aby to bylo pořád jenom lepší.
moderátorka
Byla s námi Eva Skalická, pacientka, která prošla právě rakovinou a je teď členkou pacientské organizace Veronica. Moc vám děkujeme za váš čas a přejeme vám hezký večer.
Přidejte odpověď