Nedělní Devadesátka o spoření na důchod a o tom, jaké změny právě v tomhle chystá stát. Mělo by to zajímat každého z nás, ale často se tak neděje. Proč a co s tím? Státní podpora penzijního spoření se změní od ledna. Podle novely zákona si tak lidé budou muset měsíčně ukládat místo tří alespoň 500 Kč, u nových smluv se taky prodlouží minimální doba spoření, a to z pěti na deset let. Schválená novela taky počítá se zrušením státní podpory penzijního spoření u lidí, kterým byl přiznán starobní důchod. Podle Asociace penzijních společností tak o příspěvek přijde zhruba tři čtvrtě milionu lidí. Více než polovina populace si na důchod pravidelně spoří, přesto 73 % Čechů podle průzkumu Broker Consulting počítá s omezením výdajů v důchodu. Část z nich se taky bojí, že jim ve stáří klesne životní úroveň.
reportáž ČT
A teď ještě podrobněji k změnám ve státní podpoře penzijního spoření. Vláda se chystá zvýšit spodní hranici měsíčního vkladu pro poskytování státní podpory, a to ze současných tří stovek na 500 Kč. S vyššími částkami by zároveň měla vzrůst i státem vyplácená podpora. Nově se lidé taky mají moct odečíst od základu daně až 48 000 Kč zaplacených v některém druhů spoření na stáří. Aktuálně je to až 24 000 Kč. A vedle toho taky až 24 000 zaplacených za soukromé životní pojištění. Na stáří teď spoří asi 70 % lidí, z toho 14 % nepravidelně. A často jde i o nízké částky, 29 % dotázaných pak na stáří nespoří vůbec.
redaktorka ČT
Jako truhlář pracuje už víc než 30 let a stejně dlouhou dobu si Miloš Johánek spoří na důchod.
Miloš JOHÁNEK, směnový mistr ve strojovně, Ahrend
Si sám přispívám 500. Umím si představit, že bych si třeba ještě tisícovku mohl třeba dávat, dávat, ale tím, že jsou drahé energie, tak mi to moc neumožní, podnik mi přispívá 1 000 Kč.
HAMPL, generální ředitel, Ahrend
Čím dýl u nás zaměstnanec pracuje, tím každý rok dostává vyšší ten příspěvek a v průměru se pohybuje okolo asi 800 Kč měsíčně.
redaktorka ČT
Příspěvek na penzijní spoření tady využívá asi 80 % zaměstnanců, jsou to ale především ti mladší, kteří přípravu na důchod příliš neřeší.
Miloš JOHÁNEK, směnový mistr ve strojovně, Ahrend
Máme tady hodně mladých kluků, bavil jsem se s nima, jestli třeba o tom přemýšlí, o stavebním spoření, o penzijním připojištění. Vůbec.
redaktorka ČT
Podle ekonomů mladí často rozhodnutí spořit na stáří odkládají, teď na důchod vůbec nešetří asi 30 % lidí, hlavně kvůli nedostatku financí. U těch, kteří spoří, jsou pak problémem nízké částky, 2/3 lidí měsíčně posílají na důchod maximálně tisícovku.
Martin NOVÁK, hlavní analytik, Broker Consulting
To dlouhodobé doporučení je si dlouhodobě odkládat 10 až 15 %, čistého příjmu, pokud chci mít vlastní rentu 10 000, tak jednoduše potřebují 2 miliony, pokud 20 000, tak potřebuju miliony čtyři.
redaktorka ČT
Změnit by si teď kvůli tomu měl i třetí pilíř důchodového systému. Nově chce vláda lidi motivovat i k dlouhodobému investování. To by mohlo být daňově zvýhodněné.
Patrik NACHER, poslanec, místopředseda hospodářského výboru /nestr. za ANO/
Podporuju to, aby se daňově zvýhodnila, řekněme, zodpovědné chování toho člověka, takže jestli ten člověk si to ukládá na penzijko, tak si to zaslouží.
redaktorka ČT
Ne všichni ale s návrhem souhlasí, mezi nimi třeba zástupci penzijních společností, proti je i bývalý guvernér Jiří Rusnok.
Jiří RUSNOK, bývalý guvernér ČNB, poradce představenstva Alianz pojišťovny
Zavádět nové produkty znamená jenom to podle mě, že se rozmělní ta aktivita občanů. Všichni budou mít všude trochu málo.
redaktorka ČT
Oproti tomu by doporučoval spíš zvýhodnění mladší generace tak, aby třeba lidé do 35 let pobírali vyšší státní podporu.
moderátorka
Vrátím se k tomu, co jsem říkala na začátku. Až třetina Čechů si na důchod nespoří. Proč to podle vás není v Česku standardem?
David KRŮTA, lektor finanční gramotnosti, člen Asociace finančních poradců ČR
Z té třetiny je poměrná část mladých lidí ve věku, dejme tomu, 18 až 25 let, to znamená lidé, kteří končí střední nebo vysokou školu a se svými rozpočty se teprve sžívají. Z té části, která nespoří, bych asi ten hlavní důvod přisoudil v poměrně dlouhé době do důchodu a pro většinu lidí jakési abstrakci toho důchodu a díky tomu to odkládají, co to jenom jde.
moderátorka
Takže se spoléháme, nebo oni se spoléhají hlavně na stát, ale dobře to není?
David KRŮTA, lektor finanční gramotnosti, člen Asociace finančních poradců ČR
Já bych úplně neřekl, že se spoléhají na stát, většina lidí si uvědomuje tu vážnost té situace a to, že si budou muset částečně pomoci sami, nicméně ta absence jakéhosi finančního plánu, to, že neví, kolik vlastně na konci mají mít naspořeno a jaká částka jim k tomupomůže, tak jim v podstatě trvá vůbec začít.
moderátorka
Tak tím jste mi nahrál na náš první divácký dotaz, protože tady se přesně Martina ptá: Jaká by měla být ta cílová částka, kterou by měli mít lidé naspořenou, když půjdou do důchodu? Řády stovek tisíc, nebo spíš milion, pokud nechtějí snížit svou životní úroveň? Ptá se Martina.
KRŮTA,
Životní úroveň je asi poměrně subjektivní pojem, nicméně pokud by to měl převést do nějakých čísel, aby si to diváci dokázali, dokázali jednoduše představit. Tak pokud v důchodu budu od 65 například 80 let, což je nějakých 15 let a můj důchod státní bude kolem 20 000 Kč, ale můj životní standard bude 25 000 Kč, to znamená, že 5000 mi bude chybět tak po dobu těch 15 let budu potřebovat 900 000 Kč nominální částce, pokud bych k tomu měl přičíst i inflaci, tak to bude přibližně 1 200 000 Kč, dá se teda všeobecně říct, všeobecně říci, že na každých 5000 renty potřebuju přibližně milion až 1 200 000 Kč mít naspořeno ze svého.
moderátorka
A kde nejlépe spořit? Co vy vidíte jako ten optimální způsob?
David KRŮTA,
Tady je taková všeobecná mantra, že primární je produkt, do kterého budu spořit. Já si myslím, že ten primární základ by měl být nějaký finanční plán, kde každý člověk uvidí, jakou tu částku na konci potřebuje a jaká cesta ho k tomu vede. A ten produkt je za mě až ten úplně poslední věc, kterou by měl řešit.
moderátorka
Jaký produkt máte vy?
David KRŮTA,
Já mám produktů několik, ať je to investice přímo do cenných papírů, fondů a i penzijní připojištění.
moderátorka
Takže lepší možná to rozložit do více budoucích zdrojů?
David KRŮTA,
Určitě, ta diverzifikace, si myslím, že je na místě.
moderátorka
Davide, díky. Já se teď jenom vrátím k tomu, co už jsme říkali, co se týká těch navrhovaných změn, tak penzijní společnosti samotné vítají případné navýšení státního příspěvku, ale vadí jim, že by o tu podporu měli přijít ti, kteří si dál spoří i po přiznání starobního důchodu.
Pavel RACOCHA, výkonný ředitel, Asociace penzijních společností ČR
V tom návrhu se hovoří o tom, že občanům, kteří dosáhli důchodového věku nebo věku 65 let, uvidíme, jak to nakonec skončí po jednání vlády, by se přestal poskytovat státní příspěvek. Nad tímto se pozastavila i Legislativní rada vlády, která operuje s tím pojmem legitimní očekávání občanů, kteří vstupovali do toho systému a je dobré si říct, že vlastně občané starší 60 let mají v tom systému naspořeno asi 185 miliard korun a pokud tyto prostředky z toho systému stát bude chtít nějakým způsobem, nechci říct, úplně vyhnat, ale nebude je nadále podporovat v tom systému, tak pak bude prostě méně peněz i na některé jiné investice. My jsme to posílali jako naše připomínky na všechny, kteří nám byli ochotni naslouchat, samozřejmě jsme to uplatnili i v oficiálním připomínkovém řízení. A opakuji, nejde nám o penzijní společnosti, jde nám o 1,1 milionu našich spoluobčanů, o kterých si myslíme, že by dávalo pořád smysl podporovat jejich spoření, odkládání si některých prostředků prostě na ještě pokročilejší stáří.
moderátorka
Tak slyšeli jsme tady o zvýšení nebo změně státní podpory, o seniorech, ale těch změn je ještě víc. Další se týká třeba alternativního účastnického fondu, který by měl mít, když to zjednoduším, volně nastavenou investiční strategii. Je tohle za vás taky cesta? Nebo by se lidé mohli bát té rizikovosti v tomhle případě?
David KRŮTA, lektor finanční gramotnosti, člen Asociace finančních poradců ČR
Cesta to určitě je a tento typ, tento typ investice nebo spoření určitě vítám. To slovo alternativní má pro mnoho lidí takovou negativní konotaci. Já bych to ale takhle nedémonizoval. Jsou to finanční nástroje, finanční produkty, které do této doby normálně existují, klienti je využívají a stát akorát podporuje nějakou daňovou uznatelností, že je to ta správná cesta pro ty klienty.
moderátorka
Další formy spoření, další divácký dotaz, který se týká hypoték, pojďme se i na něj podívat. Já ho zatím začnu číst: Je hypotéka vlastně takové spoření na důchod? Jde to tak brát, když si lidé vezmou hypotéku na nemovitost a splatí před důchodem, nemusí pak v důchodu platit nájem, a navíc můžou nemovitost taky prodat za víc peněz a koupit menší? Je to správné uvažování? Ptá se Matěj.
David KRŮTA,
Správné uvažování to určitě je. Nemovitost může být určitě součástí zajištění na důchod, bál bych se tady akorát v tomto případě dvou věcí, nemovitost jako taková před důchodem může vyžadovat určitou finanční injekci, na kterou je potřeba mít připravené zdroje, abych v té nemovitosti dokázal žít takovým standardem, na který jsem byl zvyklý, a k té poslední části, prodat nemovitost, koupit menší, když už mi v podstatě odejde rodina, bude žít sama, a tím pádem já nebudu potřebovat tak velký prostor, je určitě dobrá myšlenka, ale uvědomme si, pokud o ní přemýšlíme ve 20, 30, 40 letech, tak v podstatě nemáme ještě takový citový vztah k té nemovitosti, která může být nová, ale pokud v ní žijeme desítky let, vychováme v ní děti, vychováme vnoučata, tak v podstatě před tím důchodem nebo v tom důchodu z té nemovitosti odejít a prodat ji může být pro mnoho lidí velmi těžká záležitost.
moderátorka
Když se teď, Davide, obloukem vrátím k těm plánovaným vládním změnám, za vás úplně obecně, jde to všechno správným směrem?
David KRŮTA,
Já ty změny v podstatě vítám, je vidět, že stát tlačí na to, aby lidé si uvědomili tu závažnost té situace, takže za mě určitě ano.
moderátorka
A teď už další přehled. Víc než polovina těch, kteří aktuálně na důchod nespoří, s tím do budoucna počítá, 28 % respondentů, takové plány nemá, asi třetina těch, kteří si plánují v budoucnu odkládat peníze na stáří, říká, že bude spořit, až budou peníze navíc, čtvrtina čeká, až bude mít pravidelný příjem, jen 1 z 10 zase, až bude starší. Někteří lidé se na důchod připravují třeba investicí volných prostředků do nemovitostí.
redaktorka ČT
Hypotéku na dva byty, v jednom bydlí a druhý má jako investiční nemovitost, splácí přes 20 000 měsíčně.
Mario DUBEC, plátce hypotéky
Těch 21 000 vychází při úroku kolem 1,6, a kdyby se to mělo zvednout na 6 %, tak ta splátka je najednou výrazně vyšší. To je snad jediné, co mě trochu znepokojuje.
redaktorka ČT
Byt na pronájem byl jednou z jeho prvních investic, nájem mu pokryje část hypotéky, další peníze odkládá na stavební spoření a spořicí účet.
Mario DUBEC, plátce hypotéky
Jsem živnostník, tak úplně nespoléhám na důchod. Tím, že mám ten příjem, který jako převyšuje běžnou spotřebu, tak mi přijde škoda ty peníze dál nějak nezhodnocovat.
moderátorka
A já už se teď vrátím o několik minut napřed, kdy jsme se bavili o tom, že mladší generace většinou ten zájem o spoření na důchod moc nemá. Máme tady jejího zástupce, máme tady Karla Kováře, youtubera Kovyho, dobrý den. jestli to můžu prozradit, tak vám je 26 let.
Karel KOVÁŘ, youtuber
Je to tak, ano.
moderátorka
Spoříte si na důchod?
Karel KOVÁŘ, youtuber
No až zhruba do 20 mně to přišlo jako abstraktní koncept, dokud moje bankéřka mi neřekla: Karle, spoříte si na důchod? A já jsem se jí ptal: Tak proč bych měl? Vždyť je mi 20 let, jsem mladej. Ona mi vysvětlila, že to je vlastně nejlepší čas, kdy začít, byť jen po malých částkách, tak je to super moment. Od té doby jsem se o to začal trochu zajímat, říkal jsem si: Aha, dobře, tak to možná znamená, že bych to nemusel podceňovat v tom nižším věku, takže tak to začalo u mě. Myslím si, když se ptáte spousty mladých lidí, tak vám odpoví: To je za dlouho anebo Já možná do toho důchodu ani nikdy nepůjdu, kdoví, jestli na moje důchody vůbec bude? Myslím si, že je to trochu výsledek toho, že ne vždy se o mladé generace přemýšlí, když ta debata o důchodech je, a málo se možná mluví k ní, že tohle je téma, které se týká i vás, to se netýká jenom padesátníků, šedesátníků, ale to je téma, které se dotýká všech.
moderátorka
Když se jenom možná vrátím k tomu, jak vy sám jste se o tom dozvěděl, co třeba rodina, škola atd. Jsou tohle vlivy, které jdou úplně mimo?
KOVÁŘ, youtuber
To bude hrozně moc subjektivní, to opravdu, na to se nedá asi úplně spolehnout. Myslím si, že v některých rodinách to určitě probíhá, dovedu si představit, že někde si sednou rodiče s dětma, jdou probrat teda budoucnost, důchody, zajištění atd. Ale to rozhodně nebude standard ve všech domácnostech.
moderátorka
Když se vás zeptám dál, tak se podíváme na to, jak to má právě většina Čechů. Téměř polovina lidí oslovených agenturou Ipsos totiž v průzkumu pro Broker Consulting, kteří si odkládají na důchod, plánuje s rostoucím věkem spořit víc. Rozhodně s tím počítá necelá pětina respondentů, 42 % lidí uvedlo, že plánuje i s přibývajícím věkem spořit stejně jako nyní. Jen 2 % chtějí výši odkládané částky snížit. Průměrně lidé začínají více spořit v 50. letech života, očekávanou dobu, od kdy si začnou ukládat víc peněz, lidé s přibývajícím věkem často oddalují. Pojďme ještě víc, Kovy, teď rozebrat právě to, co jsem říkala na konci. Co ještě může být tím problémem? Protože když si představím sebe po maturitě, tak skutečně to je doba tak vzdálená pro mě, že na ni vůbec nemyslím.
Karel KOVÁŘ, youtuber
Je to tak a je to podle mě úplně přirozené. To je tak abstraktní koncept. Jako jsme rádi, že se začínáme stavět na vlastní nohy, přemýšlíme o každý stovce, tisícovce, když vyjdeme ze školy, obzvlášť při současný nedostupnosti bydlení, spoustě dalších problémů, těch peněz, který by tam v tom rozpočtu studentským byly navíc nebo rozpočtu mladýho dospělýho, obzvlášť, když je to třeba ještě rodina s malými dětmi, prostě není moc. Takže najednou myslet na něco, co bude až za tak dlouhou dobu, je samozřejmě velká výzva a možná to nenapadne úplně přirozeně každýho. Je to jeden z důvodů, proč si myslím, že je to téma, který stojí za to otevírat, proč jsem ho dneska otevřel třeba i ve své tvorbě.
moderátorka
Jestli se nepletu, je to několik hodin, co na YouTube kanálu už právě visí váš příspěvek o důchodech. Nejdřív mi řekněte, jestli tím impulsem třeba bylo i to, o čem jsme se bavili, co se chystá, nebo jste zkrátka cítil, že by toto větší téma mělo být už dřív.
Karel KOVÁŘ, youtuber
No, jak jsem říkal, cítil jsem to i na sobě, protože sám jsem necítil, že se mě to téma týká, ale později jsem začal zjišťovat, že je tady obrovská skepse, mezi spoustou mladých lidí je ta skepse, kdy si říkají, možná na moje důchody vůbec nebude, možná do něj půjdu, až mi bude 90, možná nikdy, a podle mě to těmi zmatenými signály, které často politická garnitura vysílá podle toho, kdo se tam zrovna střídá, někdo říká, na důchody nebude, někdo říká, na důchody vždycky bude, někdo straší, někdo uklidňuje, někdo zavádí změny, další je zase ruší, to je velmi matoucí. A myslím si, že by to měl být úkol pro politiky najít nějaký konsenzus, jedině tak můžou potom občané naší země vůbec spoléhat na to, že se ten systém nebude neustále měnit, že prostě každé volební období nebude někdo říkat něco jiného a že tam bude třeba nějaká dlouhodobější strategie, jako je třeba v rezortu školství.
moderátorka
A vy jste to tedy pojal jak nebo jak v tom chcete pokračovat?
Karel KOVÁŘ, youtuber
Já jsem to pojal úplně obecně, jak to funguje, jak se důchody vypočítávají, co je to valorizace, úplně ty základní pojmy pro trochu upřesnění toho, jak to vypadá. A pak taky různé ty predikce, na kterých se samozřejmě ne úplně všichni shodnou, ale to, co padá často, je pozdější odchod do důchodů, nižší důchody, nižší náhradový poměr, že naše důchody už nám nezacelí třeba tolik ty ztráty z té průměrné mzdy, kterou třeba budeme mít, takže o těch tématech, která často padají. Prostě pokusit se to uvést na pravou míru, samozřejmě jako vždycky je to subjektivní výsledek, je to na těch lidech, aby si pak dělali svoji další rešerši, ale věřím, že to může být signál pro ty mladý lidi. Hele, tohle je téma, který se nás taky týká.
moderátorka
A je to spíš o tom, že překládáte to, co třeba podle vás ti politici nedělají úplně zdatně, anebo se budete snažit i přesvědčovat v uvozovkách ty mladé lidi, aby skutečně s tím už teď začali stejně, jako jste to třeba dělal vy?
Karel KOVÁŘ, youtuber
To asi není úplně můj úkol. Já si říkám, že vlastně já to beru z pozice tvůrce, kterýho to téma zaujalo, nemám úplně pocit, že by se o něm tolik mluvilo, takže jsem si říkal, super, to je zajímavý téma na rozebrání, ale jako agitace nějaká, to není úplně asi na mně.
moderátorka
Jak dlouhý ten pořad bude?
Karel KOVÁŘ, youtuber
To video samo o sobě má asi 15 minut, chystám ještě druhé právě o třetím pilíři, o tom, co často padá, že bude ta odpověď na případný snižování důchodů. Otázka je, jestli to je skutečně odpověď, nebo jestli to je pseudopověď. A to je spousta dalších otázek, na které bude zajímavé hledat odpovědi.
moderátorka
No a samozřejmě je jasné, že vy to neděláte poprvé, mediální gramotnost, další důležitá témata, která se snažíte takhle zprostředkovávat. Zrovna ty důchody, by mě zajímalo, nebyla třeba úplně největší výzva přeložit?
Karel KOVÁŘ, youtuber
No jasně, a hlavně je to kontroverzní hrozně. Na tom nenajdete úplně shodu, protože každý vám řekne, ano, nejspíš bude třeba udělat nějaké změny a bude to náročnější, stárne nám populace. Na tom se shodnou všichni. Ale na tom, jak by ty změny vypadaly nebo by měly vypadat, tam je samozřejmě na první pohled jasné, že ty změny úplně nepanují, a proto je, myslím si, důležité o tom tu debatu vést a ptát se těch politiků možná ještě ideálně předtím, než do té funkce přijdou, jaký je váš postoj, jaké jsou vaše reálné návrhy, budete pokračovat v té nastavené politice, budete to měnit, prostě očekávat od těch politiků, že se k tomu postaví čelem.
moderátorka
Ony ty postoje možná můžou být jiné, než se potom projeví po volbách.
Karel KOVÁŘ, youtuber
To je druhá věc.
moderátorka
Když se možná trošku obsahově ještě podíváme na to, co tady stát plánuje. Chybí vám tam, jak říkají někteří, už jsme to taky slyšeli, že tam není třeba ta motivace větší právě pro tu vaši generaci, pro ty lidi kolem 30 let?
Karel KOVÁŘ, youtuber
Určitě. Tak ono celkově to téma je velmi demotivující, protože v té veřejné debatě, jak už jsem zmiňoval, padá: půjdete do důchodu později, vaše důchody budou nižší, populace bude starší, bude to náročnější utáhnout, ale jak se tam chybí nějaká pozitivní část tý komunikace, aby to nevypadalo, že se na nás blíží úplná apokalypsa. Takže možná myslet i na to, aby to nebylo úplně demotivující, aby to nebylo prostě, blíží se tady na nás konec světa, tak to věřím, opravdu nebude, ale je potřeba nezapomínat na mladý lidi, komunikovat i k nim a hledat ty cesty, jak se postarat o to, aby to nedopadlo nějak problematicky třeba.
moderátorka
A teď už ony plánované změny ve státních příspěvcích na penzijní spoření podrobněji. Aktuálně platí, že na minimální příspěvek od státu ve výši 90 Kč stačí, aby si střadatel odkládal tři stovky. Nově by na minimální státní příspěvek měl dosáhnout ten, kdo si měsíčně spoří alespoň pětistovku. Podpora se má zvýšit na 100 Kč a stoupnout má i maximální podpora. Doposud platilo, že nejvyšší možný příspěvek 230 Kč dostane ten, kdo si spoří alespoň tisícovku měsíčně, no a nově má být maximální podpora 340 Kč při úložce od 1 700 Kč. Návrh Ministerstva financí má taky zvýšit motivaci lidí k přechodu z transformovaných penzijních fondů, které vznikly před rokem 2013, do účastnických penzijních fondů. Taky se má daňově zvýhodnit případné ukládání peněz do investičních produktů na stáří. Zavést by se měl pak taky nový typ fondu, ten má být rizikovější, ale má zase nabízet vyšší zhodnocení úspor.
Petr JANSKÝ, ekonom, Institut ekonomických studií, FSV UK
Teď máme tady důchodovou reformu této vlády, já jsem rád, že našla odvahu k tomu připravit změny, které zvyšují pravděpodobnost, že budoucí důchody budou stát za to, že budou vyšší, než by byly bez této důchodové reformy. To je jedna věc. Vy mluvíte o té motivaci, to máte na mysli ten třetí pilíř, to penzijní připojištění, kde teď vláda připravuje také změny, abychom dostali za možná méně nebo stejné peníze více muziky. Já když dlouhodobě se dívám na to penzijní připojištění, jak stát to podporuje několika různými kanály, stojí to zhruba 20 miliard ročně, tak se mi zdá, že za to dostáváme té muziky málo. Stát z toho má nízké přínosy v podobě toho, že lidé nejsou o tolik lépe zabezpečení, než by byli bez toho, a druhá věc je, že i mají průměrně nízké příjmy z toho penzijního připojištění. Takže to, že teďka vláda chce změnit to penzijní připojištění, tak vítám, některé konkrétní změny jdou tím správným směrem, například to, aby ten státní příspěvek už nemohl jít těm lidem, co už v tom důchodu jsou, a zároveň je dobré i částečně zvyšovat ty částky i vzhledem k inflaci. Ale třeba v oblastech toho, jak stát tím penzijním připojištěním podporuje lidi, co mají nízké příjmy, tak tam myslím, že ty změny jsou nedostatečné. Další oblast problematická je, že lidé by si ideálně na to penzijní připojištění měli začít spořit, když jsou mladí, a to v těch datech nyní nevidíme, spoří si hlavně starší generace, takže zvýšit motivaci k tomu, aby si už mladí lidé spořili na důchod v rámci třeba penzijního připojištění. Tak mně připadá správné a doufám, že v dalších měsících vláda ten návrh upraví tak, aby tomu tak bylo.
moderátorka
A my už jsme v našem vysílání několikrát mluvili i o postoji penzijních společností k chystaným změnám a budeme v tom teď pokračovat s mluvčím Asociace penzijních společností Janem Sedláčkem. Dobrý den.
Tak jaké vám ty změny dávají smysl?
SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
Tak je to asi jako u všech změn, jsou změny, které vnímáme jako pozitivní, které vnímáme jako neutrální a negativní. Asi bych začal, možná budu na začátek negativní, abych potom mohl být o to víc pozitivní, kdybych začal tím, co nám nepřijde správné, tak to je právě to, navazuju na kolegu, vlastně nedávat příspěvek státní starobním důchodcům. Na první pohled to možná zní logicky, Ministerstvo financí argumentuje tak, že říká, odkládejte si teď, abyste potom ve stáří mohli čerpat, a já bych to možná trochu otočil a řekl bych, odkládejte si teď, abyste mohli čerpat, až to budete potřebovat. Protože jako mladí důchodci a staří důchodci, mezi nima je třeba 20 let rozdílu, je spousta pracujících důchodců, který odvádějí sociální, zdravotní, přispívají do systému a nepotřebují v tu chvíli třeba ty peníze a budou je mnohem víc potřebovat za 15, za 20 let, kdy stoupnou jejich náklady na zdravotní, sociální služby. To znamená, myslím, že v tomhle by měl stát dát lidem určitou volnost a nechat na nich, kdy oni cítí, že ty peníze potřebují.
moderátorka
Je to pro něj asi úspora, pro ten stát, nicméně ten váš postoj ale vy s ministry, nějak komunikujete, nebo se spíš už teď smiřujete s tím, že to nějak takhle dopadne?
Jan SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
No, určitě se v rámci toho, co můžeme, snažíme na tuhle věc upozorňovat. Ve třetím pilíři je dneska přes milion lidí, kteří jsou v tom věku přes 60 let, kterých by se tahleta změna dotkla, a s nejvyšší pravděpodobností by to pro ně byla velmi záporná motivace v tom pokračovat. A myslíme si, že to je škoda právě proto, že ti lidé pořád si odkládají nějaké peníze na tu starší budoucnost. A myslím, že by to byla škoda.
moderátorka
Jenom možná abychom seniory uklidnili, to, co si naspořili, to, co jim stát přidal, o to nepřijdou.
Jan SEDLÁČEK,
Přesně tak. Já si myslím, že tohleto, pokud už by stát se rozhodl, že prostě starší lidi nechce podporovat, aby mysleli na své ještě pozdější stáří, tak by to měl dělat u nových smluv. Měl by začít, měl by říct, prostě budeme to dělat teď třeba od ledna a budeme to dělat nově pro nové smlouvy, to znamená, mohl by těm lidem, kteří začnou, jasně říct, jak to bude, ale neměnit to u těch, kteří už s něčím počítali.
moderátorka
Ta další důležitá změna, zvýšení podpory od státu, byť tedy od té vyšší částky, je to dost motivační? Co to podle vás udělá s tím, jak lidé budou chtít spořit, změnit tu částku, kterou si odkládají?
SEDLÁČEK,
Tadyto je ta pozitivní změna určitě. Respektive je to něco, co chtělo udělat naposledy, ta věc proběhla před 10 lety, kdy se také měnily vlastně ty stropy pro přiznávání státních příspěvků, za tu dobu kumulovaná inflace, myslím, že skoro 40 %, takže asi dává smysl ty stropy zvednout nahoru. My věříme, že stejně jako tenkrát, kdy, jestli si dobře pamatuju, tak u té nejnižší úložky si skoro 70 % lidí ji zvedlo tak, aby opět měli alespoň tu nejnižší, a myslím, že skoro 50 % lidí si zvedlo tenkrát tu nejvyšší na tu novou nejvyšší. To znamená, bylo to poměrně motivační, lidé na to zareagovali, myslím, že to nebylo hned, že to bylo třeba během dvou let. Něco podobného očekáváme i teď. My jsme si koneckonců s asociací dělali teďko na začátku června průzkum se STEM/Markem, ze kterého nám zhruba nějakých 50 % vylezla podobná čísla, to znamená, zhruba polovina lidí, kteří teď si spoří v doplňkovém penzijním spoření, plánuje, pokud ty nové změny vejdou v platnost, tak si navýšit ty příspěvky. Takže tohleto vnímáme rozhodně jako pozitivní.
moderátorka
Ještě k tomu teď pár čísel, než budeme v rozhovoru pokračovat, počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v tzv. třetím pilíři, i letos dál klesá. Na konci prvního čtvrtletí si takto spořily 4 360 000 lidí, zhruba o 40 000 méně než na konci loňského roku. Za první tři měsíce tohoto roku si lidé naspořili na stáří v souhrnu přes 10 miliard korun. V průměru si tak každý dal stranou necelých 800 Kč měsíčně. Oproti konci loňského roku o 18 Kč méně. Za stejné období byl objem státem vyplácených příspěvků necelé dvě miliardy korun. V průměru tak stát každému vyplatil měsíčně 148 Kč. Tak teď jsme se bavili o tom, že ten efekt by mohl být takový, že kdo už si spoří tu částku, navýší, nicméně je tady to, co jsem říkala na začátku, že obecně je těch lidí docela málo, je jich stále méně, kteří vůbec v tom třetím důchodovém pilíři chtějí ty peníze mít. Tak proč tomu tak je podle vás?
Jan SEDLÁČEK,
Neřekl bych, že jich je málo v tom třetím pilíři. Asi bych byl ale už tak, abych navázal na kolegu v tom, kolik je tam lidí z té věkové skupiny, které bychom tam asi nejraději měli. 4,4 milionu lidí v kontextu české populace není určitě málo, ale když si potom rozsegmentujeme ten třetí pilíř podle různých věkových skupin, tak v té věkové skupině 18-38/39 let je v poměrně méně lidí, než bysme chtěli, a na tadytu skupinu bychom se měli zaměřit. A měli bychom se na ni zaměřit proto, protože to současné penzijko je investiční produkt. To není spořicí produkt. To bylo staré penzijko, to jsou transformované fondy, ty jsou 10 let zavřené, nově investujete v penzijku. A vy si volíte možnost, jestli budete investovat do akcií, do různých indexů, do ETF, nebo jestli budete investovat velmi konzervativně, například do dluhopisů. A to je něco, na co ti lidé mladí podle mě slyší, to, že mohou investovat, ale málokdy to vědí. To znamená, to, že penzijko rovná se investice dneska, pořád to mají spojené spíš s tím, že si někam spoří peníze, které jsou tak jako skoro nezhodnocované. Dneska je to jinak, ty peníze se mohou zhodnocovat a to je ta věc, která by se měla právě tadyté věkové kategorii opakovat. A jsem rád i za předřečníka, který vlastně o tom taky mluvil a snaží se to popularizovat, protože tam platí vlastně čím déle, tím exponenciálně více máte na konci u toho dlouhodobého investování. Takže tohle je asi ta hlavní zpráva.
moderátorka
A to se bavíme o těch nových formách, které stát zavádí, ten alternativní účastnický fond?
SEDLÁČEK,
To se bavíme o tom, co 10 let už tady existuje.
moderátorka
Ano. Jenom se o tom špatně mluví.
Jan SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
Tak 10 let existuje něco, co bohužel se formálně jmenuje doplňkové penzijní spoření, ale je to investování. Se všemi plusy, minusy, které investování má, to znamená, není tam žádná garance toho, že nemůže přijít špatný rok, ale zároveň si lidé taky mohou naspořit výrazně více.
moderátorka
Nemělo by se ale jít ještě dál? Slyšeli jsme taky názory ekonomů i v našem vysílání, že třeba i ten přídavek nebo příspěvek od státu, co se týká toho spoření, by měl být vyšší třeba pro lidi do 35 let.
Jan SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
Já nevím, jestli to říkal někdo z předřečníků, mám dojem, že to řekl pan Hampl minulý týden někde…
moderátorka
I další hosté, které jsme měli během týdne, o tom taky mluvili.
Jan SEDLÁČEK,
Tohle si myslím, že by bylo smysluplné. Protože státní příspěvek z hlediska toho, co má člověk na konci, hraje minoritní roli. Ale z hlediska motivace začít hraje extrémně vysokou roli. A proto, pokud bych já si mohl zahrát na stát, tak bych ho určitě dělal nějakým způsobem negresivní a dal bych ho nejvyšší těm nejmladším a postupně bych jeho výšku snižoval. Protože u těch nejmladších, pokud je tam nalákáte, tak to nejhlavnější máte splněné. Začali, málokdo, kdo začne investovat, potom přestane nebo třeba přestane, ale už má ten návyk. A je to to nejdůležitější. Kromě té částky a kromě toho samozřejmě zbytečně být při zdi, když jste mladý, a neinvestovat jenom do dluhopisů.
moderátorka
No, a když jste říkal, že právě ten problém je i v tom chápání toho, co už funguje dnes, mělo by se tohle změnit, ta komunikace státu navenek opět? Neděje se to tady desítky let?
SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
No, začínají přicházet nějaké první vlaštovky. Vlastně za penzijní společnosti možná mluvím už, já nevím, 11 let nebo jak dlouho, a je pravda, že my to můžeme říkat pořád dokola, ale pořád to budeme my jako penzijní společnosti, které říkají: penzijko už je dneska investice, investujte, zajišťujte se, čím dříve začnete, tím je to lepší, ale jsme to my říkáme, to o sobě. Důležité je, aby to říkali ti třetí a nějaké autority. To znamená, ve chvíli, kdy konečně někdo řekne ano, státní důchod tady vždycky bude, ale bude pravděpodobně poměrně spíš nižší než vyšší a určitě si musíte myslet na svoje zadní kolečka i sami, a řekne to takhle explicitně, tak je to konečně krok dopředu a mělo by se to opakovat a dávat k tomu ty příklady, jak investovat. A těch možností je víc, já neříkám, že jsme to jenom my, ale myslím si, že investovat se státním příspěvkem je nějaký základ, a pokud ještě mi něco zbývá a můžu si splácet vlastní bydlení, můžu investovat ještě separátně někde na burze vedle, tak jedině dobře.
moderátorka
Ta neinformovanost, to je možná jedna věc, ale spousta lidí se taky zkrátka bojí. Myslím, že 40 % lidí, kteří si právě nespoří na důchod, říkají, že je děsí ztráta peněz, ostatně můžeme to vidět i na tomhle dotazu: Dobrý den, nebude to opět tak, že se stanoví nějaké nové důchodové pilíře a další vláda je zruší nebo změní? Nebylo by možné nějak garantovat, že budou fungovat například alespoň 10 nebo 20 let? Proč by jich jinak mladí měli využívat?
Jan SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
To možná rozdělím, tu odpověď. Právě proto je tady penzijko jako produkt, který je na trhu 30 let, to bude příští rok, 10 let jsou tady ty nové fondy a za tu dobu žádný účastník nepřišel o své peníze tím, že by někdo zkrachoval. Takže zrovna v penzijku člověk se nemusí bát toho, je to pár společností, to devět společností, na všechny dohlíží ČNB.
moderátorka
Takže vůbec žádné riziko.
Jan SEDLÁČEK, mluvčí Asociace penzijních společností
Tam je minimální riziko toho, že by ta společnost zkrachovala nebo skončila, a můžeme se na to podívat do minulosti, tou je to potvrzené. Ale druhá věc, na co možná naráží divačka, tak je ta věc toho znehodnocení. Toho, jak funguje investování. To znamená, pokud přijmeme tu myšlenku, že se zajišťujeme na stáří investicí a ne odkládáním do prasátka, tak potom logicky přicházejí lepší a horší roky a je s tím potřeba počítat. Příklad: loňský byl špatný. Loni akciové trhy propadly třeba o 11 %. Rok předtím 18 % nahoře. Letos to vypadá zase pěkně. A takhle to, je to nahoru, dolů, člověk musí vydržet, ale historie nás poučuje, a jsou to velké akciové indexy, standard R+ a další, vlastně nové penzijko není nic jiného, taky se investuje do různých akcií a akciových indexů, které nám ukazují, že v tom dlouhodobém horizontu to funguje. Neboli už za těch 10 let toho investičního penzijka jsme měli každoroční výnos přes 4 % v čistým. A to je, myslím, ta hlavní zpráva. To znamená, ano, pokud přijmu to, že investuji, tak vím, že jsou nějaké propady, ale je to přirozené, ale pokud se týká toho, kdo mi to nabízí, tak určitě než zvolit nějakou v uvozovkách garážovku, tak bych doporučil, pokud nejsem zkušený investor, začít tam, kde to je bezpečné a kde to je prověřené, a to jsou penzijní společnosti.
moderátorka
No, a změny, které stát chystá, se budou týkat taky daňových odpočtů. A co přesně se změní, to teď proberu s Jiřím Nesrovnalem, členem prezidia Komory daňových poradců České republiky. I vás zdravím ve vysílání Devadesátky. Dobrý den.
Jiří NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Dobrý večer vám i divákům z Brna.
moderátorka
Pro úplně ten základní přehled, prosím, nejdříve, když se budeme bavit o penzijním spoření jako takovém, tak jak to je? Kolik si musíme měsíčně spořit, abychom si mohli něco z těch daní odečíst?
Jiří NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Budu-li vycházet z toho, co platí dnes, to znamená před tou připravovanou novelou, tak je to tak, že do tisícikoruny mně přispívá stát a tahleta částka se nedá odečíst z daní. To, co si zaplatím nad tuto částku, od daní odečíst můžu, ale je to limitováno 24 000 za rok. To znamená, když si to spočítáme a sečteme, tak ideální úložka dneska, abych vyčerpal všechny státní podpory, je 3 000 Kč. Na první tisícovku dostávám příspěvek od státu a druhé 2 000 si můžu odečíst z daní. Čili ta ideální úložka dneska je 36 000 za rok, které může kdokoliv, ať už je zaměstnanec, podnikatel, odečíst z daní.
moderátorka
Takže to je to maximum, které můžeme od státu dostat?
Jiří NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Když se bavíme o důchodovém připojištění, tak ano, je potřeba zmínit, že vedle toho je ještě životní připojištění, kde mám další dneska odečet samostatných 24 000. Čili když se bavíme o důchodovém připojištění a spoření na důchod, tak je tam maximum 24 000, ale ještě jednou podotýkám, počítá se ten odečet až nad tu tisícikorunu. Protože ta tisícikoruna je dotována státem, tím státním příspěvkem.
moderátorka
No, a teď už pojďme k tomu, co všechno se změní, pokud ten návrh, jak ho teď známe, projde? Můžeme si třeba odečíst víc z toho produktu, nebo je to nějaká koncepčnější změna?
NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Ta změna je, řekl bych, koncepčnější, první věc, už to tady zaznělo, ten státní příspěvek bude nově poskytován až mezi částkou 500-1 700 Kč na měsíc, z toho logicky tedy vyplývá, že až nad tuto částku bude zase poskytován ten odečet. To znamená, že ta ideální částka, když se budeme zase bavit o tom jenom důchodu, ale ono to potom bude trošku složitější, je. 1700+2000, protože teprve nad 1 700 Kč mně bude poskytován ten odečet. Ale co se týká toho odečtu, tak tam je koncepční změna v tom. Já jsem tady zmínil, že mám dneska samostatnou odečitatelnou položku z titulu toho důchodového připojištění a samostatnou z toho životního připojištění, dvakrát 24 000, ta částka se spojí, bude to jeden odečet 48 000 Kč, to je první změna. A ta druhá změna je, že se rozšíří vlastně rozsah toho, kam já ty peníze můžu dát, abych si odečetl ty peníze z daní. Dneska to je životní důchodové připojištění, ale ta nová novinka je, že to můžu dát do majetku, který bude v tzv. dlouhodobém investičním produktu. Aby si to diváci představili, je to, o čem tady už byla řeč, a sice, že budu moci investovat do akcií, derivátů, podílových fondů a tam dávat ty peníze, a má to nějaké podmínky, a pokud tam ty peníze dám, tak si to odečtu. Takže tam bude jeden limit na tyto tři možnosti, těch 48 000 Kč, a bude na každém, aby se rozhodl, jak ty peníze rozvrství do těch jednotlivých produktů. Čili někdo se může rozhodnout, že celých 48 000 dá případně na to důchodové připojištění. Takže tohle je ta koncepční změna, která spočívá v tom, že ten limit, který dneska byl rozdělen na důchodové pojištění, které jsem platil, a životní, tak se spojí a rozšíří se to ještě o tu možnost investovat vlastně, kdybych to řekl, na kapitálovém trhu napřímo.
moderátorka
Možná jenom je to docela složité, co se týká toho dlouhodobého investičního produktu, to je tedy něco, co bude kladené na stejnou úroveň jako právě to doplňkové penzijní spoření atd.? Dá se to tak zjednodušit?
Jiří NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Dá se to tak zjednodušeně říct, že to tak bude kladeno na stejnou úroveň, a už můj předřečník říkal, že ono v tom investování platí bezpečnost – nízký výnos, rizikovost – vyšší výnos. Takže je to dáváno i podle mě kvůli tomu, že dneska, když se díváme do těch úložek, které dáváme do těch penzijních fondů, zvláště těch starých, které jsou vázány tou kladnou nulou, a zohledníme dnešní výši inflace, tak ty peníze samotné se tam příliš nezhodnocují. Proto je tam ta možnost, že kdo je ochoten trošku riskovat, protože samozřejmě platí, že tam mně nikdo negarantuje, že se mi všechny ty peníze mohou vrátit, tak může investovat na tom kapitálovém trhu. Na druhé straně, má to nějaké podmínky, kdo může takovýto účet vést, a pro ten odečet jsou i nějaké další podmínky toho typu, kdy si ty peníze můžu vybrat, abych si mohl uplatnit ty daňové odpočty.
moderátorka
Ještě jedna věc by mě zajímala, jak je to se zaměstnavateli a daňovými úlevami pro ně, jestli tady se něco mění. Ostatně ptá se na to i naše divačka: Bude stát nějak víc motivovat zaměstnavatele, aby lidem přispívali na penzijní připojištění? Mám takový pocit, že těchto zaměstnavatelů spíše ubývá, než přibývá. Proč?
NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
No, v té vlastní novele se v této věci mění něco jenom nepřímo, protože u těch zaměstnavatelů už dnes platí, že když přispívají zaměstnanci na životní a důchodové připojištění, tak je to u toho zaměstnavatele daňově uznatelný výdaj a zároveň to není příjem, který by se zdaňoval u toho zaměstnance, je u zaměstnance osvobozený od daně, ale je tam společný limit 50 000 Kč. Dneska na životní a důchodové připojištění ten limit zůstane stejný toho osvobození, ale rozšíří se to o ten třetí produkt, to znamená ta investice na kapitálovém trhu. To znamená, zaměstnavatel bude moci přispívat svému zaměstnanci i v případě, když ty peníze bude ukládat, já říkám pracovně, na tom kapitálovém trhu. Ten limit zůstane stejný, akorát se rozšíří v okruh, kam ty peníze může zaměstnanec dát, a když je tam dá, tak pokud mu přispěje zaměstnavatel, tak to u zaměstnance nebude představovat zdanitelný příjem. Já bych si dovolil malinko polemizovat, že se to nevyužívá. Moje zkušenost u mých klientů je, že tato forma daňového benefitu se podle mě celkem hojně využívá, a já se naopak domnívám, že když tady zohledníme ten daňový připravovaný balíček, kde záměrem vlády je ty další benefity typu kultura, sport, zrušit, vlastně to jejich osvobození, tak to zůstane po této připravované změně v podstatě jeden z mála benefitů, který bude mít ten daňově výhodný režim. To znamená, že na straně zaměstnavatele je to daňově uznatelným výdajem a na straně zaměstnance se to nezdaňuje, je to od daně osvobozeno, což logicky navazuje na to, že se z toho neplatí ani zákonné sociální a zdravotní pojištění. Tady zohledníme, že jeden z problémů našeho pracovního trhu je právě ta výrazná daňová zátěž při standardní výplatě mzdy, kdy téměř polovinu těch peněz, které stojí pracovní místo, já odvádím státu, tak já si naopak myslím, že tohle je jeden z benefitů, který se využívá. Samozřejmě každá mince má dvě strany a druhá strana této mince je, že ty peníze jsou dlouhodobé a já si na ně v uvozovkách nesáhnu hned druhý den, ale jsou tam právě ty limity, že je můžu vyčerpat, až budu v tom důchodu. Ale to je smysl té celé úpravy.
moderátorka
No a možná vzhledem k tomu, že říkáte, že se řada těch benefitů a ta motivace zaměstnavatelů nějakým způsobem osekává, tak šlo se i v tomhle směru v těch chystaných změnách dost daleko? Neměla se posílit ta motivace přece jenom o něco víc zaměstnavatelů, větší odečty?
Jiří NESROVNAL, člen prezidia, Komora daňových poradců ČR
Podívejte, tohle je ryze politická otázka. Je to na politicích, jestli ten limit se bude zvyšovat a jestli budou tímto způsobem motivovat lidi k tomu, aby více ukládali si na stáří, na druhé straně, asi ta cesta těch změn, to znamená rozšiřování toho, kam ty peníze můžu na to stáří ukládat, je podle mě asi správná, protože jak říkám, a to je moje vlastní zkušenost, také ty produkty využívám, dneska, když se díváte na zhodnocení vlastně v těch stávajících, zvláště těch starých fondech, tak ono to víceméně nepřináší to, že by se ty peníze vůbec chránily před inflací. Takže myslím si, že ta motivace, aby pro ty, kteří chtějí trošinku riskovat a třeba ty peníze ukládali na kapitálovém trhu, jde správným směrem. Ale jak říkám, tohle je ryze politické rozhodnutí, protože zase druhá strana mince této věci, pokud zvýšíme ten limit, tak samozřejmě to má dopad do státního rozpočtu. Ale to je otázka politiků, jak nastaví ten mix toho podporovat spoření na stáří a dopady do státního rozpočtu.
moderátorka
A teď přidejme ještě mezinárodní srovnání. Nejvyšší důchody v Evropě pobírají Norové a Švýcaři. Přepočteno na koruny je to víc než 40 000. Přes 30 000 pak dostávají penzisté ve Francii, Rakousku nebo Finsku. Mezi 20 a 30 000 pobírají v průměru třeba v Itálii, Španělsku anebo ve Velké Británii. Česko, to je v rámci Evropy pod průměrem. Samozřejmě je ale tady třeba taky zohlednit různé životní náklady. A ještě pohled na odchod do penze samotný, nejvyšší základní důchodový věk mají Itálie, Dánsko, Řecko, Nizozemsko nebo Portugalsko, a to 67 let. Na opačném konci žebříčku je pak Slovinsko se 60 lety a potom taky Švédsko a Francie, tam je to 62 let. Některé země pak jednotně daný věk nemají. Třeba v Německu nebo ve Velké Británii je to v rozmezí 65-67 let života. A když jsme zmiňovali Velkou Británii, podíváme se i tam, jak to tam mají s penzemi. Naším hostem je spolupracovník České televize Ivan Kytka, kterého zdravím do Londýna, dobrý den.
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Dobrý večer.
moderátorka
Tak Britové mají poměrně nízké penze, chodí do toho důchodu poměrně, poměrně pozdě. Jak tohle vnímají, zvykli si na to zkrátka?
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Já myslím, že ano, i když se objeví tu a tam protesty proti tomu, že ten důchodový věk je příliš vysoký. V Británii je to pro muže i pro ženy 66 let a během 2-3 let se má ten věk odchodu do důchodu zvyšovat na 67 let dokonce. Vzhledem k daňovému zatížení, které ten prodlužující věk Britů se vlastně zatěžuje. Co je ovšem důležité a o čem se v Británie hovoří, také jak dlouho je vlastně kvalitní život penzistů. To znamená, jak kvalitním zdraví se dožívají toho kterého věku. Pro zajímavost nejvyšší nebo průměrný věk žen je 82 let, průměrný věk mužů 80. Nicméně v kvalitním zdravotním stavu se dožívají Britové v průměru asi 64 nebo 65 let. Takže vlastně ten věk, kdy jsou odkázáni na penzi, souvisí také s tím, že nemají plné stoprocentní zdraví.
moderátorka
Je to tedy tak, že Britům nezbývá nic jiného, než se spoléhat sami na sebe, co tohle dělá s jejich důvěrou právě na tuhle dobu ve stát?
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Já bych řekl, že je to spíše naopak, protože v Británii má vlastně déle než 150letou tradici takzvaný Institut zaměstnanecké penze, který souvisí s tím, že především velké společnosti a také státní správa si vážili v minulosti a váží většinou dodnes svých zaměstnanců natolik, že jim vlastně v rámci toho pracovního úvazku spoří také na penzi a čerpají potom vlastně penzi z té firmy, pro kterou pracovali. A řekl bych dokonce, že ta státní penze je tady jaksi menší v tom poměru, kolik lidé potřebují v penzi nebo kolik čerpají. Bere se spíše jako taková sociální dávka, která má pomoci lidem s těmi ostatními výdaji a není to ten hlavní příjem pro miliony, 10 miliony Britů, kteří odcházejí v těch 66 letech do penze. Takže ta nezávislost na státu a větší odpovědnost na firmách, pro které lidi pracovali a pro zaměstnance nebo pro lidi jako investory, kteří se mají zajistit na stáří sami, tak ta je v Británii znatelná.
moderátorka
No a tenhle systém to, že zaměstnavatel právě spoří, dejme tomu, tomu člověku, potom mu vyplácí jakousi rentu. To je něco povinného, nebo skutečně na to dosáhne každý Brit, který je zaměstnán, nebo čím jsou ty firmy motivované k tomu, že to dělají?
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
V minulosti na to dosáhl téměř každý Brit. Myslím, že nárok na tu zaměstnaneckou penzi podle statistik má 80 % Britů. Kdybyste byla například vy zaměstnána v BBC, tak BBC by vám automaticky nabídlo možnost spoření s tím, že po dovršení důchodového věku byste čerpala dokonce svou hlavní penzi z penzijního fondu BBC a nikoliv od státu. A podobně je to u dalších velkých firem samozřejmě těch komerčních. Co je zajímavé, vlastně teprve nedávno Británie zavedla britská vláda povinnost pro každou i menší společnost s ručením omezeným. Nabízet svým zaměstnancům zaměstnaneckou penzi. Je s tím spojena řada daňových výhod jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. V podstatě, když to zjednoduším, tak ta částka, kterou si platí do penzijního fondu, nepodléhá Británii jakémukoliv zdanění a nepodléhá ani odvodům na sociální nebo zdravotní pojištění, takže v tom je to výhodné.
moderátorka
Takže, když se sečte, tak jak říkáte, spíš sociální dávka od státu a to, co potom člověku vyplácí zaměstnavatel, tak už z těch peněz jako takových se dá nějak dobře vyžít bez toho, že by člověk musel pracovat jinde?
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Tak ono záleží na tom, jaké máte očekávání, jak dobře se vám povede na stáří. Ale možná bych k tomu dodal ještě jednu věc, penze se tady nebere nebo neslučuje tak výlučně s nějakým věkem nebo se stářím, jako jsme zvyklí na evropském kontinentu. Tady v podstatě generace Britů od 30 nebo 35 let výše přemýšlí o tom, jak si co nejrychleji zajistit co nejvyšší takzvaný pasivní příjem. Tedy příjem z nějaké investice, může to být do nemovitostí, může to být do akcí, může to být do soukromého penzijního fondu. A v podstatě nespoléhat tolik na stát. A jsou lidé mladší generace a podstatně mladší než v důchodovém věku, kteří si mohou odejít, kteří si mohou dovolit odejít do penze třeba v 45, v 50 letech, do nějaké země, která není tak drahá jako Británie. A v podstatě žít z toho penzijního, z toho pasivního příjmu, který si vytvořili třeba jenom během pouhých 20 let.
moderátorka
Takže konzervativní Britové v tomhle třeba zas tak konzervativní nejsou, protože se nebojí jít třeba i do těch rizikovějších zdrojů, které pak budou využívat.
KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Já si myslím, že ono to spíš souvisí s tou dlouholetou několikasetletou tradicí, kterou má tady v Británii kapitálový trh a také s tím, že Britové mají své třeba i historické rodinné zkušenosti nebo rodinné know how kam jak za jakých okolností investovat a skutečně třeba nabídka investičních fondů nebo nabídka přímo do akcí, ta je skutečně v Británii mimořádná, stejně jako ve Spojených státech. A ono je to také velice jednoduché. Já jsem byl sám před časem v situaci, když jsem chtěl investovat nějaké peníze v České republice a současně tady v Británii. A v České republice počet těch schůzek, počet těch razítek, počet podpisů, počet různého schvalování je neuvěřitelně vysoký ve srovnání tady s Británií, kdy stačí jeden telefonát nebo jeden email a vlastně ty peníze můžete v uvozovkách zaparkovat tam, kde chcete, nebo kde potřebujete.
moderátorka
V tomhle ohledu jsem se dokonce dočetla, že průměrně si Britové začínají spořit na důchod často v 28 letech, což je opravdu nejnižší věk v porovnání s Evropskou unií a nižší než třeba ve Spojených státech. Čemu to přičítáte, na to už jste tedy asi odpověděl. Jednoduchý systém plus nějaká tradice. To, že to člověk slyší v rodině a tak dále.
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
Určitě ano, jak už jsem říkal, tady ty zkušenosti jsou historické, jdou zpátky 300-400 let. Takže lidé nad tím možná tolik nekoumají a mají větší důvěru, byť je třeba říci, že ani ten britský systém není odolný vůči jakékoliv defreudaci. V minulosti, v posledních 20-30 letech byly situace a byly penzijní fondy zaměstnanecké, které zkrachovaly a kde pak musel nějakým způsobem intervenovat stát nebo pojišťovny, u kterých jsou ty peníze pojištěny. Takže není to jako nikde ideální svět a většinou ty investice, o kterých tady hovoříme, tak přicházejí s varováním, velkými písmeny, že pochopitelně zisky z těch investic mohou jít nahoru, ale mohou jít také dolů.
moderátorka
Taky už jste na to asi víceméně odpověděl, kdybyste možná měl vybrat tu jednu hlavní věc v souvislosti s tím, co tady řešíme, co bychom si my Češi měli od Britů vzít, co bychom se od nich mohli učit právě v té otázce dnešního večera?
Ivan KYTKA, spolupracovník ČT, Londýn, Velká Británie
No, ono je to těžké, protože v lecčem by se Britové mohli učit také od Evropanů nebo dnes i v České republice. Takže se velice těžko generalizuje. Ale řekl bych v tom převzít větší odpovědnost sám za sebe a nebát se nikdy riskovat a spolehnout se jaksi na své vlastní síly a na svou vlastní hlavu, se obvykle v tom anglosaském prostředí všeobecně vyplácí a nebát se rozumným mírem rizika riskovat.
moderátorka
A teď už další výsledky průzkumů. Agentura Ipsos se v průzkumu pro Broker Consulting taky ptala těch, kteří si na stáří nespoří, proč tomu tak je? Tady jsou výsledky. Víc než polovina respondentů jako důvod uvedla nedostatek finančních prostředků. Méně časté důvody pak jsou, že je důchod ještě daleko, že potenciální střadatelé nevěří systému, že stále studují nebo nemají stálý příjem. 5 % se pak domnívá, že se důchodu nedožije. A naším dalším hostem ve vysílání je teď už Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni, dobrý den.
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
Dobrý den vám i divákům.
moderátorka
Já rovnou začnu naším diváckým dotazem, kde se Radovan ptá. Drtivá většina lidí není schopná se na penzi našetřit. Matematicky to nevychází. Jediná jistota je průběžný důchodový systém. Nemám pravdu?
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
Tak ono to ale není v rozporu s tím co, o čem teďko vlastně ta diskuze je. To jakoby důchodový spoření nenahrazuje ten průběžný důchodový systém. To průběžné důchodové spoření vlastně má vést k přilepšení k tomu důchodovému systému. To, co se stane za pár desítek let, vlastně my si dnes ani nikdo nedokážeme dohlídnout, ono s nástupem umělé inteligence, možným potenciálním poklesem většího množství jakoby pracovních míst. Opravdu vlastně jakoby nevíme, jak to bude. Ale zatím to opravdu jakoby není nějaká jakoby jiná cesta než ten průběžný, průběžný systém. Ale zároveň bez toho důchodového spoření lidé budou mít zajištěný nějaký opravdu minimální důchod, který nebude, který bude vlastně jako zajišťovat ten úplně nejzákladnější standard a nebude ten důchod, ten život v tom důchodu moc příjemný. A o tom je vlastně jakoby to důchodový spoření. A tady myslím, neplatí, že drtivá většina lidí si to nemůže dovolit to důchodový spoření. Ale mezi těmi chudšími lidmi je určitě jakoby řádově několik desítek procent populace, kde i těch 500 korun odložit, si v tuto chvíli oni nemůžou dovolit. Respektive možná jim zbývá takováto částka z té výplaty, ale oni musí vlastně jakoby tím řešit v tuto chvíli spíš akutní potřeby, které mají, protože nemají naspořené peníze, když jim, když se jim třeba porouchá pračka nebo nějaké takovéto jakoby obecné a obvyklé vybavení. Tak prostě ty peníze použijí tímto způsobem. A v tuto chvíli pro ně je ten důchod vlastně něco abstraktního, něco daleko. A oni žijí vlastně těmi problémy teď a často nevědí, jestli za rok budou mít bydlení. A proto vlastně ten důchod vlastně vnímají relativně jako menší problém. Takže je to významný problém a neřekl bych, že drtivá většina lidí si nemůže dovolit to důchodový připojištění.
moderátorka
Mluvil jste o několika desítkách procent, můžeme být trochu konkrétnější podle vás, kolika lidí se to skutečně může týkat, že si víceméně nemůžou skutečně ani tu pětistovku, od kdy se jim ta podpora vyplácí, dát na ten důchod bokem?
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
Ono se to ale opravdu hodně mění, protože ten rok 2022 byl velmi turbulentní. A zároveň, když si vezmeme ty valorizace jednotlivé skokové, ať už důchodů nebo životního minima, tak to vlastně i parametricky hýbe s těmi procenty poměrně výrazně. Řádově 1/5 obyvatel opravdu není schopná ušetřit vůbec nic. A to není málo. To jsou lidé, kteří nemají žádnou provozní rezervu a podobně. Odkládat si z příjmů třeba těch minimálně 500 korun, aby člověk dostal státní podporu, to už si prostě dovolí někdo, kdo dokáže generovat nějaký přebytek měsíčně pravidelně, který mu umožňuje spořit na běžné výdaje, na dovolenou a podobně a k tomu vlastně on spoří, spoří i na ten důchod. Na druhou stranu prostě ti lidé, kteří dnes opravdu hospodaří s minimem, tak až budou v důchodovém věku a jak říkám, fakt nikdo nevíme, jak za několik desítek let bude vypadat ta společnost a vlastně jak stát bude financovat důchody. Ale pravděpodobně ten stát jim bude muset tak jako dnes chudým důchodcům dorovnávat ten jejich standard, nějakou adresnou podporu, jako je příspěvek na bydlení, který prostě umožňuje těm seniorům alespoň bydlet za nějakých jakoby rozumných podmínek.
moderátorka
Možná je za vás, když se bavíme o té hlavní změně, tedy problém, že se ta státní podpora bude vyplácet až od pětistovky, že to třeba může odradit ty, kteří měli ty tři stovky a alespoň něco navíc, tak dostali?
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
Musíme si uvědomit ale, že těch 300 korun dnes a 300 korun před několika lety, kde má přece jenom už jinou hodnotu a myslím, že je rozumné, že ten stát se snaží vlastně motivovat lidi, aby si odkládali víc, aby to dávalo aspoň trochu smysl. Takže určitě 300 korun by nemělo platit jakoby na desítky let a musí se to hýbat. Otázka je, jestli se má jít vlastně takovýmito skoky, jestli se nemá jít pozvolněji. Ale myslím si, že to v tuto chvíli není ten klíčový problém. Ten, kdo si je schopen odkládat na, jakoby na důchod těch 300 korun, tak jakoby ten, těch 500 korun už není takový rozdíl.
moderátorka
A možná obecněji, jak se tenhle problém, nemožnost nebo nevůle spořit si sám na důchod proměňuje v čase?
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
To je spíš jako otázka na někoho, kdo dělá výzkum, který to sleduje v čase. Já nevím přesně, jak se to vyvíjí u lidí. Každopádně to téma je, my vlastně v tuto chvíli pořád ještě nevíme a v praxi se setkáváme poměrně často s lidmi. Ono to je třeba u invalidních důchodců, ale i u starobních důchodců, že jakoby získají nárok na důchod. Respektive vstoupí do toho důchodového věku a nemají dostatek odpracovaných let. To se u těch lidí, chudých lidí týká poměrně, objevuje poměrně často a bude to přibývat. Protože bude prostě delší doba od zavedení toho systému a změny systému, kdy opravdu prostě budou důchodci, kteří nebudou mít nárok na důchod a budou vlastně čerpat nějakou státní sociální podporu, tedy adresnou pomoc. Ten stát nemůže ty lidi nechat úplně skončit na ulici. Ale ti lidé se musí připravit na to, že budou muset možná trochu pro ně nedůstojně, vlastně žádat o takovejto typ podpory ze strany státu.
moderátorka
Máme nějaká data o tom a čísla, jaká část nízkopříjmových lidí vůbec odvádí sociální pojištění, jaká pracuje spíš na dohody nebo třeba vyloženě načerno a tak z toho taky úplně vypadají?
Daniel HŮLE, vedoucí dluhového poradenství, Člověk v tísni
Tak to je vlastně trochu částečně to, o čem jsem mluvil před chvilkou, protože naši klienti jako našeho dluhového poradenství jsou právě často lidé, kteří jsou třeba v exekuci. Často pracují někde v šedé zóně. To znamená, oni v tuto chvíli řeší, aby měli na nějaký životní provoz. Protože, když například by legálně pracovali a prováděla by se exekuční srážka, která sice teď jakoby od ledna poklesla, ale vlastně jakoby ten zůstatek na ten běžný život byl poměrně malý. A ti lidé vlastně jak už jsem říkal předtím, se snaží vlastně nějakým způsobem řešit teď ty momentální výdaje, protože fakt vlastně jako žijí ne s vyrovnaným, ale často se ztrátovým rozpočtem. Takže ten důchod je pro ně vlastně velmi abstraktní, a to i v rovině toho, toho placení sociálního pojištění. My na to vlastně dlouhodobě upozorňujeme. Snažíme se těm lidem vysvětlit, že pokud nebudou legálně pracovat, ocitnou se potom v tom důchodovém věku vlastně jakoby trochu mimo ten důchodový systém a budou mít výrazně méně, než by měli, kdyby prostě regulérně pracovali a podobně. Ale jak říkám, to těm lidem vysvětlovat, je vlastně hrozně těžké, protože oni opravdu jednak si to často ne sami vybírají. Protože představa, že člověk přijde do práce, do nějaké firmy a řekne, já chci pracovat bez smlouvy nebo jakoby načerno na ruku, takhle to nefunguje. Ono tím, že ti zaměstnavatelé jsou zatíženi poměrně vysokými odvody za toho zaměstnance, těch 34 %. Tak to je vlastně často vůle těch firem a tím, že to je pak jakoby vlastně momentálně výhodné pro obě dvě strany, tak proto u nás ta práce načerno tak bují a stát ji vlastně poměrně vehementně toleruje. Ale je to jako nevýhodné jak pro stát, tak potom samozřejmě pro ty lidi, který budou v tom důchodu řešit to, že vlastně jako nárok na důchod nemají. Ale problém to je poměrně velký. Například ale teď se kvůli tomu zpřísňují a připravuje zpřísnění těch dohod o provedení práce i s tímto účelem, aby se prostě minimalizoval ten únik lidí z toho, z těch, kteří platí sociální pojištění.
moderátorka
Možnou motivací, jak by stát mohl přimět mladé, aby si tvořili úspory na stáří, by podle expertů mohlo být zvýšení státního příspěvku pro mladé střadatele.
Petr JANSKÝ, ekonom, Institut ekonomických studií, FSV UK
Chápu, že to není jednoduché, zvýšit tu motivaci pro mladé lidi. Jedna z možností je, že by mladí lidé měli ten státní příspěvek vyšší, než mají lidé ve starším věku. To znamená to, že teďka snad zruší ta podpora pro lidi, což pobírají starobní důchod, tak to je samozřejmě krok tímto taky správným směrem, aby ta podpora šla opravdu tam, kde je to potřeba. A já si dovedu představit to, že lidé v nízkém věku, tak by dostávali větší příspěvek, a tudíž by byli i více motivováni k tomu, aby si spořili. Mohlo by tam být i nějaké, čím dřív si začnete spořit, tím po zbytek života budete ten příspěvek mít vyšší. Takže ta závislost na tom věku. Chápu, že to nemusí být pak jednoduché, nejsem ústavní právník, chápu, že to může být částečně vnímáno jako nějaká diskriminace podle věku. Ale doufám, že by se měl najít ten správný způsob, abychom ty lidi, na které aby tu podporu získali.
moderátorka
Tak ta otázka se vznáší celým dnešním večerem. Vedle jiných, co udělat víc pro to, aby si právě mladí spořili víc? Je potřeba to téma víc prezentovat i ve veřejném prostoru? Ptala jsem se mých hostů a zeptám se teď i Denisy Hejlové z Katedry marketingové komunikace a public relations fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, přeju vám dobrý večer.
Tak dělá se dost pro to, aby lidé věděli, že si na důchod spořit mají a jak moc se jim to může vyplatit, když se zeptám úplně obecně?
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Když se podíváme ještě několik let zpátky, tak tady běžela jedna z největších vládních kampaní. A ta byla na takzvané dva důchodové pilíře. Takže my máme ještě téměř všichni kromě možná té nejmladší generace v živé paměti to, kdy stát opravdu vehementně propagoval, že si lidé mají spořit na důchod a zavedl k tomu nějaká opatření. Už ale také někteří pamatují, jak to vlastně dopadlo. Skončilo to v podstatě blamáží. Ty peníze se nakonec, myslím, nějak museli lidem vrátit, celé se to zrušilo. Já už si nepamatuju, nejsem ekonom, nepamatuju si přesně, jak to dopadlo. Ale každopádně jako nedospělo to k tomu konci. Takže ti lidé si pamatují, že tady proběhla obrovská kampaň, obrovská mobilizace. A přesto, že se do toho zapojilo jenom poměrně malé množství lidí, tak nakonec tento vládní projekt selhal.
moderátorka
No a teď nebo od té doby směrem právě k těm chystaným změnám byste tu komunikaci možná i vlády, protože nějaká už to je, hodnotila jak?
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Od té doby, my máme za sebou jako poměrně turbulentní období. Samozřejmě bylo tady období covidu, poté přišla válka na Ukrajině, která nás velmi ovlivňuje. Ale, když se podíváme na ten skutečně uplynulý rok, tak my tam vnímáme takové jako nejasné signály, co mají lidé vlastně dělat ze strany té vládní komunikace. Protože ještě loni v té druhé polovině roku tady běžela vládní kampaň Deštník proti drahotě. Jestli si dobře pamatuji, tak se to myslím jmenovalo. Která vlastně říkala, nenecháme nikoho padnout, máme tady opatření, pomůžeme každému a nikdo vlastně nebude jakoby v té chudobě. Ale teďko vlastně v letošním roce už zase vidíme, že ta státní komunikace nebo komunikace vlády jde jiným směrem a snaží se občany tak nějak vychovávat nebo motivovat k tomu, aby vlastně každý se začal starat sám o sebe, nebo aby si pomohli navzájem.
moderátorka
No a je to podle vás přehledné, když se zdržím třeba právě u té diskuze o důchodech toho, co všechno stát chystá, vyzná se v tom podle vás běžný občan?
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Já si myslím, že ta odpověď je nasnadě. Jestliže prostě ještě v polovině minulého roku tady máme kampaň Deštník proti drahotě a dneska tady máme kampaň ministerstva práce a sociálních věcí, která říká, jako pomožte si, nebo abyste vlastně vy sami, aby se z toho vaše děti nesložily, myslím slogan té kampaně, tak složte se navzájem. Tak já si myslím, že to jsou takové signály, které jsou úplně rozporuplné, že lidé podle mě asi nevědí úplně, jak si toto mají vykládat.
moderátorka
No a vy jako expertka na tu mediální komunikaci byste to udělala jak? Aby to lidé jednak pochopili a jednak třeba ti mladí skutečně o to téma začali jevit zájem a věděli, co vlastně dělat do budoucna.
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Ta situace je těžká. Asi ze začátku možná by bylo zapotřebí, kdyby vláda se ujasnila, jaké jsou ty její hodnoty. Jestli chce jedno, jestli chce spíše podporovat lidi v tom, aby se starali sami o sebe, anebo jim nabízet pomocnou ruku. Ten rozpor mezi tím státem, který je na jedné straně nějakým způsobem spíše pravicový a spíše levicový, tady je v té vládě a projevuje se právě i v té komunikaci. Ale nevychází z toho ten střet, buď je to nalevo, nebo je to napravo a my úplně přesně nevíme, kde se teda tady v tom pohybovat.
moderátorka
Takže ten základní problém je už v tom, že ty věci zkrátka jdou proti sobě a to, aby se to k lidem vůbec nějak dostalo a ta motivace, to je ještě zkrátka daleko. Nejdřív je potřeba ujasnit si, o čem se tady vlastně bavíme?
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Je to tak, ta základní hodnota, vy musíte vědět vlastně, kde stojíte. Jestli budete lidi podporovat v tom, aby byli co nejvíce samostatní, a aby si sami začali spořit na důchod, anebo je začnete edukovat o tom, že tady máme sociální stát a že existují různé typy dávek. To jsou dva úplně jiné směry komunikace a tam je potřeba vlastně vědět, kde vy si stojíte, co jim chcete říct. Ale to už jako je spíš záležitost nějaká více dlouhodobá.
moderátorka
Říká Denisa Hejlová, která působí na katedře marketingové komunikace a public relations fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Moc díky i za váš čas strávený s námi.
Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, FSV UK
Děkuji, na shledanou.
moderátorka
A dnešní Devadesátka už se pomalu chýlí ke konci. Já ještě dodám, že změny kabinet chystá taky u stavebního spoření. Chce snížit státní podporu ze současného maxima 2000 na polovinu. Další novinkou pak má být, že stavební spoření by mohly poskytovat i banky, pokud na to dostanou licenci od té centrální. Téma jsme v týdnu probírali s Martinem Šilhavým z Asociace finančních poradců. Já se prozatím loučím a podívejte se na příspěvek.
Martin ŠILHAVÝ, finanční poradce, Asociace finančních poradců ČR
Lidé, si myslím, stále budou využívat tento, tento produkt, protože jsou na něj zvyklí. Je to zhruba asi 30 let, tuším, jsem se díval, co byl vlastně v tuhle tu chvíli založen, takže podle mě lidé budou dál využívat, protože si na něj zvykli a jestli tam bude 2 000 korun nebo 1 000 korun státní příspěvek, tak si myslím, že stále prostě bude pro ně zajímavý. Takže za mě dále ho budou využívat tak, jak ho dneska využívali. Maximálně si myslím, že po těch šesti letech, kdy může skončit ten cyklus toho stavebního spoření, tak třeba budou jiné podmínky a lidé si to rozmyslí a budou například spořit jinak.
redaktorka
No, teď já už jsem to říkala, tedy teď je ta současná podpora maximálně 2 000 korun ročně. To asi taky tedy není nějak zvlášť zásadní částka. Nicméně stačí to na to, aby to lidi motivovalo právě k tomu, aby si stavební spoření uzavřelo jednoduše proto, že stát na to nějakou částkou přispěje?
Martin ŠILHAVÝ, finanční poradce, Asociace finančních poradců ČR
Asi je to v určitém věku toho člověka, si myslím, že ty starší ročníky jsou zvyklý na to do tohohle produktu odkládat, protože ho většinou znají. Myslím si, že u těch mladých by už mohli vybírat mezi jinými instrumenty na tom trhu, které jsou. Takže za mě jako, myslím si, že vždycky znají svého klienta a budou moct to využívat spíš ty lidé okolo, dneska, tuším, myslím si, že od 35-40 let výš, kteří jsou na to zvyklí takže.
redaktorka
Je to možná i o tom, co chvíli před vámi říkal pan Racocha, že jednoduše Češi jsou konzervativní.
Martin ŠILHAVÝ
Ano.
redaktorka
Jak jste to říkal, jsou na to zvyklí, tak jednoduše v tom budeme pokračovat.
Martin ŠILHAVÝ
Trošku se to ale mění. Myslím si, že dneska opravdu ty mladší ročníky už dneska těch možností opravdu plno. Nejenom stavební spoření, ale i další instrumenty, jako říkal kolega. Podílové fondy ETF a další možnosti. Takže myslím si, že pro ty lidi, který jsou mladší, tak pro ně jsou jiné alternativy výhodnější.
redaktorka
Možná, když tedy ještě u toho zůstaneme, nabízí se otázka, jestli má vlastně stavební spoření místo ve své době, jestli má v tuto chvíli smysl?
Martin ŠILHAVÝ
Za mě ano, protože dneska to stavební spoření můžete využít i třeba úvěrem ze stavebního spoření, které je velmi zajímavý hlavně třeba pro lidi, kteří chtějí rekonstruovat byty nebo dá se říct i kupovat byty. Mají možnost financovat fotovoltaiku. Takže do milionu korun podle mě správná alternativa i bez ručení nemovitosti.
redaktorka
Právě to, co jste zmínil, financovat fotovoltaiku, oni stavební spořitelny dost sázejí na to tedy, že stavební spoření se právě k tomuto překlopí. To znamená rekonstrukce, zateplování, fotovoltaiky, jednoduše snížit energetickou náročnost domů, bytů a tak dále. Myslíte si, že tedy opravdu má stavební spoření v tomto budoucnost, že ten argument je správný?
Martin ŠILHAVÝ, finanční poradce, Asociace finančních poradců ČR
Za mě ano, za mě ano, protože na tom trhu dneska, když vezmu hypoteční úvěry nebo banky, které nabízí tyto produkty, tak opravdu tento produkt je dneska de facto bez zástavy. Je tam i zajímavá splatnost vůči třeba spotřebitelským úvěrům, takže za mě ano. Myslím si, že na tomhle to teďko budou stavební spořitelny sázet.
redaktorka
Když si dáme vedle sebe úvěr ze stavebního spoření a hypotéku, dají se tam srovnat podmínky?
Martin ŠILHAVÝ, finanční poradce, Asociace finančních poradců ČR
Dají, řekněme tomu, že splatnost u hypotečního úvěru je klasická podle samozřejmě věku toho žadatele. A tak splatnost je 30 let většiny stavebních spořitelen je maximálně 25 let a níže. Takže to jeden z těch věcí, který se dá teoreticky srovnat. Sazby jsou vyšší úvěru ze stavebního spoření a co je i důležitý, tak jsou vlastně možnost si půjčit určité peníze. U hypotečních úvěrů je to většinou více. Je možnost samozřejmě třeba u úvěru ze stavebního spoření i mít de facto částku bez zástavy té nemovitosti. Což si myslím, že je výhoda. Takže dá se to nakombinovat, ale stejně vždycky důležitá bude bonita toho žadatele.
redaktorka
Je to jedna z věcí, která možná je ta hlavní, která láká lidi právě k tomu si zřídit stavební spoření? Právě to, že může získat výhodnější podmínky na ten úvěr.
Martin ŠILHAVÝ
Pokud to srovnám s tím hypotečním úvěrem, tak ty podmínky nejsou až tak lepší. Když bych to srovnával to, že by si člověk chtěl například zrekonstruovat byt a nechtěl by, nebo nemohl by dát do zástavy nemovitost. Tak v tu chvíli vlastně by určitě vyhrál úvěr ze stavebního spoření vůči třeba spotřebitelskýmu úvěru. Tam jako splatnost je kratší, sazba je většinou vyšší. Takže i na bonitu je to samozřejmě těžší, protože měsíční splátka je vyšší u spotřebitelských úvěrů než u úvěru stavebního spoření.
redaktorka
Je tady ještě jedna věc, o kterou jsem zmiňovala zatím jen z kraje. Nicméně možná je poměrně důležitá. Stavební spoření budou moci pravděpodobně tedy pokud se konsolidační balíček schválí. Budou moci poskytovat i banky. Je to nějaká změna, která se možná dotkne více lidí a jednoduše dosáhnou na stavební spoření víc lidí, nebo bude možná přístupnější?
ŠILHAVÝ, finanční poradce, Asociace finančních poradců ČR
Myslím si, že bude přístupnější, protože už vlastně dneska jsou na tom trhu vidět určité, řekněme, pohlcení hypotečních bank těmi nebo tou spořitelnou, respektive obráceně. Spořitelna je pohlcena hypoteční bankou. A myslím si, že to pak bude vlastně v jednom domě jako takovém. To znamená, klient přijde a bude rovnou moct zažádat o produkty, který mohl si sjednat u stavební spořitelny rovnou v bance. Takže za mě to určitě bude zjednodušení. A teoreticky by mohla být i třeba nižší sazba, protože budou menší náklady.
Přidejte odpověď