Výstava stimulující život psychicky nemocných

  

Výstava Tmání, která je věnovaná stejnojmennému snímku režiséra Ondřeje Moravce, je teď k vidění v Liberci. Jde o autobiografický animovaný film o zážitcích člověka s depresí. A právě pocity lidí s depresemi si mohou teď prostřednictvím výstavy a virtuální reality vyzkoušet i návštěvníky, návštěvníci Liebiegova paláce.

reportáž ČT

osoba
Ahoj, jsem rád, že tu jsi se mnou tady v mojí hlavě. Rád bych ti to tu trochu ukázal.

redaktorka ČT
Tmání, výstava s netradičním tématem a v netradičním pojetí. Díky virtuální realitě mohou návštěvníci prožít pocity, které mají lidé s depresemi. Denně ji může zhlédnout až 40 lidí. Zájem o návštěvu výstavy je opravdu velký. Lidé si ale musí vstupenku rezervovat dopředu elektronicky. Výstava trvá 30 minut a návštěvníci při ní zhlédnout 25minutový film. Najednou mohou přijít pouze čtyři lidé. Každý usedne ve své kabince, kde dostane na oči speciální brýle.

Helena HOSPODÁŘOVÁ, specialistka volnočasových aktivit, Liebiegův palác Liberec
Před vámi se nachází tlačítko přehrát. Až odstartuji 3, 2, 1 start, tak tlačítko prosím zpusťte. Ta virtuální realita je něco, co nemusí člověku ze začátku dělat dobře.

, redaktorka ČT
Návštěvníci reagují na nejrůznější podněty a zažívají stavy, které je mnohdy překvapí.

PREISLEROVÁ, návštěvkyně výstavy, Liberec
Cítila jsem si v tom chvilkama nepříjemně. Nicméně bylo to velmi zajímavě udělaný a hodně zajímavá mi přijde ta práce s hlasem.

Kristýna MRKVANOVÁ, návštěvnice výstavy, Liberec
Docela jsem se bála v některých částech, co se těm lidem vlastně honí hlavou, a taky jaký to pak může mít následky.

, moderátorka
Pro návštěvníky jsou také připraveny seznamy psychoterapeutických center, kde mohou vyhledat pomoc.

Helena HOSPODÁŘOVÁ, specialistka volnočasových aktivit, Liebiegův palác Liberec
Musím říct, že je to hojně využíváno, ano.

, redaktorka ČT
Tmání ale míří také na školáky. Od úterka do čtvrtka probíhají v Liebiegově paláci workshopy určené pro děti od 13 let. Kromě toho, že mají možnost výstavu zhlédnout, tak s nimi také pracují psychoterapeuté.

Helena HOSPODÁŘOVÁ, specialistka volnočasových aktivit, Liebiegův palác Liberec
Ty se na to dívají hlavně z hlediska toho hardwaru nebo té virtuální reality, která je velmi zajímá.

redaktorka ČT
Výstava Tmání potrvá v Liberci do konce června.

, moderátorka
A víc teď s režisérem snímku Tmání a autorem projektu Ondřejem Moravcem, dobrý den. Film, ze kterého výstava vychází, je autobiografický. Řekněte jak moc?

Ondřej MORAVEC, autor projektu Tmání
Tak je to můj osobní příběh, takže bych řekl, že je autobiografický maximálně, jak to jde. Ale samozřejmě je to animované, takže nějaká nadsázka tam v tom určitě je. Ale jsou tam například různé scény, které jsou skutečně vytvořeny třeba podle mého dětského pokojíčku nebo podle lesa, kde se mi děly nějaké nepříjemné události a tak dále. Takže ano, ale spousta lidí vždycky, když jsme v debatě, tak se ptá, to je váš příběh. Já říkám, no jo.

, moderátorka
Deprese je jedním z častých důvodů přidělení invalidního důchodu. Jde z depresí žít a přitom zůstat aktivní?

Ondřej MORAVEC, autor projektu Tmání
Já myslím, že tady záleží hrozně na tom, jak silnou tou depresí každý trpí. V mém případě se jednalo maximálně nebo byly tam jako doby, kdy se jednalo o těžkou depresi, ale pokud vlastně ta deprese se vyhodnocuje jako mírná nebo střední, tak jako je normální s ní běžně pracovat. Ale jsou jedinci, kteří samozřejmě mají těžkou depresi hodně dlouho a tam ten invalidní důchod třeba skutečně je na místě. Ale vlastně ten náš film má za cíl ukázat to, že i s takovouhle záludnou nemocí se dá žít kvalitní život.

moderátorka
Viděli jsme reportáž o výstavě, která má přiblížit právě jak se cítí duševně nemocný. Cítíte vy sám, že se pochopení společnosti pro duševně nemocné mění?

Ondřej MORAVEC, autor projektu Tmání
Myslím si, že jo. Nejvíc mi to je právě ukázkou u těch programů se studenty, kteří chodí na Tmání, a když vidím, jakým způsobem jsou schopni se o té tématice bavit, jakým způsobem jsou schopni sdílet, co se jim děje, čím oni si procházejí. To, když si já vzpomenu na dobu, kdy jsem byl teenager, tak se rozhodně nedělalo, nedovedl jsem si tehdy jakoby představit, že bych s tím tématem vyšel na povrch, bál bych se nějakého odsouzení a tak dále. Což samozřejmě dneska není stoprocentně vyřešené, ale myslím si, že jsme se v tomhle opravdu hodně posunuli.

moderátorka
Děkujeme za rozhovor.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.