Lidí s demencí v Česku setrvale přibývá. Stát proto řeší, jak se o ně postarat. Má vzniknout síť specializovaných center
Začalo to jako roztomilé zapomínání. Po pár měsících ale choroba třiaosmdesátiletou Irenu Markovou docela pohltila. "Babička se bez vysvětlení svlékala a vybíhala na ulici. Každou chvíli chtěla domů – do stavení, ve kterém jako malá vyrůstala a na jehož místě dnes stojí supermarket," popisuje vnučka seniorky. Sotva rodina odnesla talíř od oběda, babička chtěla nový. Vůbec si nepamatovala, že už jednu porci knedlíků spořádala. "Kdyby přišel do domu někdo cizí, myslel by si, že ji snad týráme hladem," popisuje útrapy mladá žena.
Podobnými problémy trpí v Česku stále více lidí. Dle posledních odhadů se s demencí potýká asi183 tisíc obyvatel. Před patnácti lety to byla polovina. "A během následujících dvaceti let se řady nemocných ještě rozšíří. Prognózy ukazují, že tady budeme mít asi 383 tisíc takových případů," upozorňuje Iva Holmerová z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Zdaleka přitom nepůjde jen o staré lidi. Podle odborníků se věk nemocných neustále snižuje. Mezi lidmi postiženými demencí už se prý běžně najdou i padesátníci a šedesátníci. "Vzpomínám si třeba na případ jednoho třiapadesátníka, u kterého se porucha intelektu, paměti a osobnosti rozvinula po prodělané mrtvici. Ačkoliv byl do té doby poměrně zdatný, najednou potřeboval pomoc okolí," popisuje jeden z konkrétních případů Lenka Mikletičová, která na Vysočině vedla pilotní projekt zaměřený na stárnutí populace a přípravu systému na změny s tím související.
Její slova potvrzuje i čerstvá analýza fondu Property Fund for Living, který investuje do výstavby domovů pro seniory a Alzheimer center. "Průměrný věk našich klientů se jen za poslední dekádu snížil o pět let," uvádí Martin Fojtík z tohoto fondu. Ročenka České alzheimerovské společnosti pak upřesňuje, že demence už postihne dokonce každého třináctého Čecha, který stihl oslavit pětašedesáté narozeniny.
Podle docentky Ivy Holmerové stojí za vyšším výskytem choroby u mladších ročníků hlavně lepší diagnostika. "Zatímco dříve by tito lidé skončili na psychiatrii kvůli podivným změnám chování a nálad, dnes už lékaře napadne, že by je měl poslat na hlubší neurologické a gerontologické vyšetření," říká.
Řada lidí, kteří se dřív léčili s chybně stanovenou psychózou, tak dle ní konečně dostává správnou péči. "To platí hlavně pro frontotemporální demenci a degeneraci spánkového laloku, při níž jsou lidé zničehonic popudliví, roztěkaní a ztrácejí nad sebou kontrolu," upřesňuje. Tato porucha podle ní může za demenci asi u pěti procent pacientů. "Většinou jde právě o mladší lidi," líčí Holmerová.
Bude-li ale počet pacientů s demencí nadále růst, bude pro ně nutné zajistit služby. Těch se už přitom dnes nedostává. Pro padesátníky to platí dvojnásob – řada zařízení má totiž pro příjem nových klientů stanovenou věkovou hranici. "Třeba do domovů se zvláštním režimem jsou často přijímáni až klienti od šedesáti či pětašedesáti let věku," potvrzuje ředitelka Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Alice Švehlová.
Podle Ivy Holmerové však situace není růžová ani u starších pacientů. "Situace v Česku vůbec není dobrá. Zatímco v Řecku se dostane oficiální péče až 95 procentům lidí s demencí a ve Švédsku ji má skoro polovina takto nemocných seniorů, u nás je postaráno jen o desetinu pacientů s demencí," uvádí.
Jak velký je po těchto službách hlad, přitom podle ní ukazuje "obloženost" domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem právě lidmi s demencí. "Takto nemocní klienti tvoří asi 70 až 90 procent obyvatel těchto zařízení," upozorňuje. Další lidé na místa v domovech marně čekají – podle Institutu pro sociální politiku a výzkum se do domovů pro seniory nedostane více než 61 tisíc těch, kteří si kvůli tomu podali žádost. Do domovů se zvláštním režimem zase z kapacitních důvodů nepřijmou přes 22 tisíc zájemců.
Stát už proto řeší, co s tím. Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s resortem zdravotnictví sepisují změnové zákony, podle kterých by měla v Česku do tří let vzniknout speciální síť zařízení poskytujících dlouhodobou péči.
"Bude to úplně nový typ služby, který tady doposud chyběl. Zahrne v sobě jak péči zdravotní, tak sociální," přibližuje šéfka sekce rodinné politiky a sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí Zdislava Odstrčilová.
V zařízení podle ní najdou pomoc právě takoví lidé, kteří se potýkají s dlouhodobým chronickým onemocněním a jejichž stav se bez ošetřovatelské péče zhoršuje. Tedy i lidé s demencí. K dispozici jim tam bude široká škála služeb, jež seniorům zprostředkují nejen zdravotní sestry a ošetřovatelky, ale i fyzioterapeuti, nutriční terapeuti či ergoterapeuti.
Nepůjde ale jen o organizaci práce. Oba resorty chtějí zavedením nové služby vyřešit i letitý český problém s placením podobných služeb. Dnes totiž jednotná pravidla chybí. O seniory buď pečuje léčebna dlouhodobě nemocných, kde pobyt lidem plně uhradí pojišťovna, nebo domov důchodců. "Tam naopak lidé zaplatí. Důchodci si na pobyt v takovém zařízení přispívají až pětaosmdesáti procenty svého příjmu, a ještě přidají celý svůj příspěvek na péči," popisuje Jiří Horecký z Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Podle Asociace českých a moravských nemocnic je výsledkem obrovská nerovnost mezi pacienty a také finanční ztráty nemocnic.
"Je pravda, že legislativa dnes žije tak trochu v bludu. Předpokládá, že v domovech seniorů a zařízeních sociálních služeb žijí perfektně zdraví lidé, kteří nepotřebují žádnou zdravotní péči. Úhrady jakýchkoliv zdravotních úkonů jsou tam proto jen velmi omezené," potvrzuje náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník. "Na nemocničních lůžkách zase počítá jen s takovými pacienty, kterým ke spokojenosti stačí jen nemocniční košile a stolek na léky. Tak to ale není," doplňuje.
Nová sociálně-zdravotní služba se proto bude platit kombinovaně. "Na zdravotní péči klientům přispějí pojišťovny, a to podle sazby za nově vytvořený ošetřovací den. Jeho výši prozatím neznáme, už se ale kalkuluje," říká Pláteník. Do zařízení podle něj poplyne i příspěvek na péči, který klientovi přiklepl posudkový lékař. "Na pobyt si ale přispějí i samotní klienti. Počítáme s tím, že by si měli sami uhradit takzvané hotelové služby, tedy lůžko a stravu," dodal ministerský náměstek.
O jakou částku půjde a zda bude státem limitovaná, prozatím nedokázal odpovědět. Podle Petra Fialy z Asociace českých a moravských nemocnic ale dnes pojišťovny platí špitálům za takzvané hotelové služby v průměru 641,20 koruny za jeden ošetřovací den. Pokud by tedy byla platba nastavená podobně, připlatil by si klient za pobyt něco málo přes 19 tisíc korun měsíčně.
Avšak peníze od lidí nebude moci vybírat každý. "Všechna zařízení, jež se rozhodnou nový typ služby nabízet, budou muset mít povolení od kraje. Budou také muset být registrovaná. To samozřejmě bude vyžadovat, aby splnila přísné požadavky na personální a materiální vybavení," uvádí Zdislava Odstrčilová. Sociálně-zdravotní službu chtějí ministerstva spustit na konci roku 2027, za její plánování a dostupnost budou zodpovědné kraje.
"Společně s kolegy ze zdravotnictví nyní finalizujeme podklady a v blízké době bude zahájeno připomínkové řízení," uvádí mluvčí ministerstva práce Jakub Augusta.
Přidejte odpověď