Pečovatelky v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních občas pracují na hranici zákona. Řeší nejen běžnou péči o klienty, ale i o jejich zdraví. Veškeré medicínské úkony přitom mohou provádět výhradně zdravotní sestry. Těch je ale málo i kvůli nízkým výdělkům v sociální sféře. Rozhovor ČT s prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
redaktorka ČT
Na starost má aktivizaci klientů. Většinu pracovní doby proto Petra Navečeřalová tráví v ateliéru, kde společně se seniory tvoří. Dlouho ale pracovala i jako pečovatelka.
Petra NEVEČEŘALOVÁ, aktivizační pracovnice, Diakonie ČCE – Krabčice
Klienta oblékáte, pomáháte mu s hygienou, někdy i podávání stravy, servírování, úklid.
redaktorka ČT
Veškeré zdravotní úkony, jako třeba měření tlaku už mají na starost zdravotní sestry. V tomto zařízení pracuje sedm zdravotních sester. Potřebují tady ale ještě další dvě. Shánějí je asi tři roky.
Aleš GABRYSZ, ředitel domova pro seniory, Diakonie ČCE – Krabičce
Absence zdravotních sester nás vede k tomu, že jsme museli zrušit noční směny, protože jich nemáme tolik, abychom byli schopni obsadit.
redaktorka ČT
Když se někomu z klientů v noci přitíží, musí pečovatelky vyhodnotit, kdy je třeba zavolat sanitku. Samy léky podat nemohou. V zařízeních, kde zdravotní sestry vůbec nemají, je situace o to komplikovanější.
redaktorka
Třeba tady v brněnském stacionáři Efeta se starají o padesátku klientů. Někteří z nich potřebují pomoc třeba s podáním léků nebo měřením tlaku.
Jana LEVOVÁ, ředitelka, Diecézní charita Brno – Služby Brno
Domlouváme se s rodinou podle toho, jak moc potřebují. Tak si to vlastně musí přijít tady zařídit sami. Málokdo chápe, že to sociální pracovník udělat nemůže.
redaktorka ČT
Rozšíření kompetencí sociálních pracovníků o některé zdravotní výkony ale ve hře není. Oba rezorty sociálních věcí i zdravotnictví chtějí raději zajistit dostatek sester.
Václav PLÁTENÍK, náměstek ministra zdravotnictví /KDU-ČSL/
Tam, kde se ministerstvo bude snažit hledat další kapacity, například v lepší organizaci vzdělávání nebo případně v přesunu některých kompetencí ze všeobecných sester na praktické sestry.
redaktorka ČT
Zároveň se diskutuje i o možnostech vzniku nové zdravotně sociální dlouhodobé služby. Právě integraci obou těchto oblastí si vláda vytyčila v programovém prohlášení.
moderátorka
Pojďme se ještě podívat, jak se bude do konce století měnit struktura populace v Česku. Obyvatel má postupně ubývat. Celkové počty znázorňují ty modré sloupce. Červené potom představují lidi nad 65 let a zelené nad 80. Největší úbytek čekají demografové v polovině šedesátých let, s odchodem takzvaných Husákových dětí. Početných ročníků ze sedmdesátých let minulého století. Zároveň se bude zvyšovat podíl seniorů. Zatímco teď tvoří pětinu obyvatel, na začátku čtyřicátých let by to měla být zhruba čtvrtina a později bude už každý třetí starší 65 let. No a téma dál probereme s Jiřím Holickým, prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb.
moderátorka
jak velký toto může být problém?
Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
Je to problém, který není jenom v České republice. A opravdu se na to připravují všechny evropské nebo vyspělé země. A bude to představovat výrazné kapacity sociálních služeb. Ať už těch terénních, ambulantních anebo pobytových. Pakliže by se některý stát nebo země nerozhodlo to břímě té péče přesunout výhradně na rodiny, což by mělo zase ještě hospodářské dopady, nehledě na to. A zaznívalo to i během dnešního pořadu. Ta péče je psychicky i fyzicky velmi náročná. A ti neformální pečovatelé potřebují podporu a součinnost a pomoc těch profesionálů.
moderátorka
Pokud bychom to měli vyčíslit, tedy alespoň plus, mínus. Nežádám po vás žádná přesná čísla. Kolik tedy teď v Česku chybí pečovatelů ve srovnání třeba i s jinými státy Evropy?
Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
My jsme na tom porovnání se západní Evropou hlavně docela dobře. Chybí něco přes tisíc pracovníků obecně v sociálních službách. Což je zhruba jedno procento. Nejsme na tom tak špatně jako například ve Francii nebo v Rakousku, kde jsou celá třeba patra v domovech pro seniory prázdná. Nikoliv, že by tam nebyl zájem, být tam, nebo dostat tam tu péči. Ale protože nemají zaměstnance. Protože nemají, kdo by tam pracoval. V České republice je to dáno tím, že ta úroveň nebo ta míra kvalifikačních předpokladů je nižší. A také se to trošku stabilizovalo v posledních 5-6 letech, kdy výrazněji stoupaly mzdy a platy, ale stále to ještě není dostatečné.
moderátorka
Je ta situace tedy stejná i v takzvaných terénních službách?
Jiří HORECKÝ,
Je to, je to velmi podobné. Není tam moc rozdíl. Někde je spíše regionálně odlišnost. Tam, kde jsou velká města, tak je složitější za ty platové podmínky někoho sehnat. Tam, kde jsou spíše rurální oblasti nebo méně osídlené regiony, tak tam třeba takový problém sehnat toho pracovníka není. Ale je tam vysoká fluktuace, takže sehnat toho zaměstnance je jedna věc. A udržet ho tam aspoň nějakou dobu je druhá věc. A také jsou tam ti zaměstnanci starší než obecně zaměstnanci v České republice. Ona to na začátku zmiňovala i paní Bagárová, právě to finanční podhodnocení právě zaměstnanců v této sféře. Co se s tím dá dělat?
moderátorka
Tak musí to být politická priorita proto, aby šlo více peněz do dlouhodobé péče a do sociálních služeb obecně. Je opravdu potřeba říct, že nejhorší situaci jsme měli v roce 2016 a 17. Kdy jsme se trošku přibližovali tomu Rakousku, Francii nebo jiným zemím. Kdy jsme také měli prázdná oddělení, kde jsme pečovatelské služby musely odmítat klienty. A tenkrát bylo rozhodnuto, že se navýší základní platy o 33 %. A to pak průběžně pokračovalo. Takže se ty platy, mzdy navýšily za 6 let zhruba o 66 %, což je poměrně výrazný skok. Ale stále to nestačí. Stále ta platová a zejména mzdová úroveň je pod průměrem České republiky. A samozřejmě tím, že máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v Evropě, tak to znamená, že bojujeme o zaměstnance i v sociálním sektoru.
moderátorka
Vy jste v několika rozhovorech, které jste dával v uplynulých měsících řekl, že kvůli nastavení financování sociálních služeb není možný rozvoj právě té terénní péče. Proč tomu tak je? Je to právě to, o čem se tady teď bavíme, že jednoduše ti lidé, kteří pracují v sociálních službách, jsou finančně podhodnocení? Nebo tam je ještě něco jiného, na co narážíte?
Jiří HORECKÝ,
Ten důvod není, že bysme měli málo pečovatelek, které by se mohly starat. Od roku 2009 nám soustavně klesá počet klientů pečovatelské služby s výjimkou dvou let. A viděli jsme i ty prognózy ve stárnutí obyvatel. Čili to není, že by v České republice bylo menší zájem o tuto službu. Problém je, že ta služba je závislá na státních dotacích. Ten klient si platí 25 % těch nákladů a 75 % je placeno prostřednictvím zejména státní dotace. A ty státní dotace jsou od roku stejné, respektive pokud se navyšují, tak jenom proto, aby se zvýšily platy a mzdy. A nenavyšují se nebo velmi mírně se zvyšují ty kapacity. Takže ty kapacity, které máme, tak jsou nějakým způsobem historické. Občas se někde zvýší půl úvazek, úvazek pečovatelky. Ale ta potřeba by byla daleko vyšší. Těch klientů je nějakých 104, 105 000, kteří tedy dostávají pečovatelskou službu, ale ta potřeba je větší. A v řadu případech, v řadě případech jsou třeba lidé, kteří odcházejí do toho domova a ještě by mohli zůstat doma, kdyby bylo víc pečovatelek a mohli tam chodit ráno, večer, o víkendu. Tak jak bude potřebovat ten klient.
moderátorka
Já předpokládám, že ta potíž, o které teď mluvíte, bude tedy hlavně na menších obcích a městech. Protože ta velká města asi logicky budou více saturovaná. Dá se toto nějak změnit, zapojit více obce a města do toho, nebo se s tím jednoduše podle vás nedá hnout?
Jiří HORECKÝ,
Určitě se s tím dá něco dělat. Není to předmětem té novely, která tady byla dnes skloňována. Ale předmětem jiné novely, která se teprve připravuje a ty změny mají platit od 1. ledna 2025. To znamená změny zásadním financování. Ten stát a ty kraje by také měly mít nějaký plán a představu, jak chtějí navyšovat ty kapacity. A to nejenom v souvislosti, jaká je potřeba teď. Ale opravdu plán dopředu v souvislosti s tím, jak se budou zvyšovat počet lidí hlavně starších 80 let nebo i počet lidí žijící s demencí. Protože tam ta péče je velmi náročná. Takže to je jedna změna. Druhá změna která, kterou také jsme navrhovali a navrhujeme. Aby se zavedla například povinnost, že každá, každé město nebo každá obec bude ze zákona mít povinnost tu pečovatelskou službu zajistit. Samozřejmě může na to dostat prostřednictvím rozpočtové určení daní finance. Něco podobného jako ty města a obce mají povinnost zajistit školu dostupnou nebo školku tak, aby to byla i ta terénní služba. Buď svými silami, anebo se domluví s nějakou charitou, diakonií a neziskovým poskytovatelem nebo jinými městy.
moderátorka
Jak moc právě v tomto v poslední dobou pomáhají soukromé subjekty? Protože vzniká, nebo aspoň mi to tedy přijde čím dál více soukromých různých společností, které dělají pečovatelskou službu nebo i domovů pro seniory. Přijde mi, že možná ty soukromé subjekty na sebe trochu berou tu roli toho státu, protože jednoduše to dělají rychleji.
Jiří HORECKÝ,
Je to přesně tak, jak říkáte a není to jenom v České republice. Od roku 2009 prakticky veškeré nové kapacity máme v České republice díky neziskovému sektoru nebo soukromého sektoru. Krajské kapacity se snižovaly, městské kapacity rostly jenom, jenom drobně, za těch 10 let asi o 500, 600 lůžek. A je to právě neziskový sektor a ten soukromý, který buduje ty kapacity právě z toho důvodu, který jste uvedli. A to znamená, reaguje pružněji, rychle na tu poptávku. Takové porovnání, když máte soukromou společnost, která se rozhodne postavit třeba Alzheimer home nebo domov pro osoby s demencí. Tak od toho rozhodnutí do toho provozování uplyne 2,5 roku až 3 roky. Pokud se takto rozhodne veřejná správa, tak je to 10 let, když všechno jde dobře.
moderátorka
Čím to je, že je tam takto velký časový rozdíl? Je to, řekněme tou byrokracií větší?
Jiří HORECKÝ,
Je tou byrokracií. Je to tím politickým cyklem. Jedno zastupitelstvo rozhodne, že chce domov. Začne projektovat nebo soutěžit teprve projekt. Druhé zastupitelstvo to shodí, protože to řekne, že to je celé špatně, že to vlastně nepotřebuje to město nebo obec nebo potřebuje něco jiného. Pak se to musí samozřejmě soutěžit a ten soukromý sektor ví, že každý rok té stavby je dražší a dražší. Nemusí, nepodléhá zákonu o veřejných zakázkách. A nepodléhá právě tím politickým rozhodováním a rozhodnutím, proto je to rychlejší.
moderátorka
My jsme se tady před chvílí s Juditou Matyášovou bavili o tom, jak to funguje v Dánsku. Nevím, jestli jste slyšel ten rozhovor. Zkusím to nějak velice ve stručnosti shrnout. Jednoduše tam senioři odchází do domova pro seniory, opravdu až když už je nejhůř a nedokážou se o sebe postarat. Na druhou stranu se jim tam vytváří spoustu aktivit tak, aby opravdu zůstali aktivní. Myslíte si, že je to model, který by šel zavést i v Česku?
Jiří HORECKÝ,
Určitě ano a není to jenom ten dánský model. Prakticky, řekněme, ty všechny skandinávské země fungujou velmi podobně. A je ten dánský model známa. Ono je to také dané tou dostupností jiných služeb. Je to také dané těmi, tou informovaností, co všechno je možné, protože ti lidé, když se dostanou do situace, že je potřeba tu péči zajistit, tak neví, jaké všechny dávky a tak dále. A i z toho důvodu vlastně Česká televize, předpokládám zavedla to téma, aby se ta informovanost šířila. Ale je to dané také systémem úhrad. V České republice ten domov v nějaký moment může být relativně levné řešení, protože se tam platí úhrady za stravu a za ubytování. A když na to někdo nemá, tak se ta úhrada sníží. Ale v západní Evropě je to ta nejdražší varianta. A pak opravdu ta rodina a to okolí dělá všechno pro to, aby zajistili tu péči jinak, než dojde tady na to. Ale musí být ještě, musí být dostupné ty jiné služby, které, které předcházejí případnému pobytu v tom domově pro seniory například.
moderátorka
díky za váš komentář.
Přidejte odpověď