Je to právě rok. Šestý květen loňského roku krutě změnil osud třiatřicetiletého Josefa Stehna. Po zákeřné střelbě do zad ochrnul na dolní polovinu těla a nyní žije v domě s pečovatelskou službou v Hlinsku, kam byl nucen se kvůli svému ochrnutí nastěhovat. Z okna pokoje v prvním patře často sleduje ulici s nadějí, že se někdy dočká auta a bude moci tak jezdit do zaměstnání nebo do přírody. To vše mu vzal opilý, dnes již bývalý zastupitel obce Vítanov Josef Dvořák.
Agresor dostal u soudu devět let odnětí svobody a nařízenou protialkoholní léčbu. Pepa nepije, možná i to sehrálo roli v události, která mu obrátila život naruby. „Mně to nechutná, alkohol mi nic neříká. Je pravda, že jsem mu často v práci vyčítal, že je silně pod vlivem. Pořád si říkám, proč to v práci na obecním úřadě přehlíželi, vždyť to na něm bylo vidět každý den už od rána,“ přemítá Josef.
On stejně jako jeho kolega pracovali pro obec Vítanov. Oba se onoho osudného dne vydali do lesa, kam Josefa opilý Dvořák vylákal pod záminkou těžby dřeva. A potom se to stalo. Po zákeřné střelbě do zad se Pepa skácel k zemi.
„Najednou jsem ležel na zádech, cítil jsem jakoby mravenčení v nohou, ale už jsem s nimi nehýbal. Nevěděl jsem, co se děje. Podíval jsem se doleva, odkud Josef Dvořák přicházel a říkám mu: Něco se mi stalo a on na to s ledovým klidem: Jo, já jsem tě střelil. Ty jsi se zbláznil, povídám. V tu chvíli už stál u mě, mířil na mě a řekl: Ty už mě srát nebudeš. V tu chvíli mi došlo, že mě chce zabít,“ vzpomíná Josef. Naštěstí po přetahování se o zbraň smrti unikl a zavolal si telefonem pomoc – Dvořák ji poskytnout odmítl. Následovala náročná operace a po ní rehabilitace. Ochrnutí od žeber dolů je ale trvalé, mícha je úplně přerušená.
Zločin vraždy ukončený ve stádiu pokusu, přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky a nedovoleného ozbrojování. Za tyto tři skutky si útočník odsedí devět let ve věznici s ostrahou. „U toho soudu jsem byl a nevěřil svým uším. Tak nízký trest za zničený život vnímám jako velkou nespravedlnost. Jistě, on projevil lítost nad svým skutkem, ale já mu to nevěřím. To se tak dělá, aby dostal nižší trest. Bere se to jako polehčující okolnost,“ říká Pepa.
Smířit se s osudem, najít si práci, vyplnit volný čas. To vše je nyní důležité, ale do snahy žít dál občas spadne deprese. „Ano, stane se to, ale když přijdete z minuty na minutu o všechno, nedivte se mi. Víte, moc mě mrzí, že mě nikdo z Vítanova nekontaktoval, jako bych neexistoval. Naopak krásně se ke mně zachoval sociální odbor města Hlinska, který mi přidělil garsonku. Nebýt toho, stal se ze mě bezdomovec,“ pokračuje Pepa.
V bytě ho navštěvuje maminka a bratr, v poslední době i místní profesionální fotograf Radek Pavlík. Ten mu založil webové stránky pomahamepepovi.cz a snaží se o to, aby lidé na oběť pokusu o vraždu nezapomněli.
„I když byl ten skutek mediálně znám, sbírka na donio.cz dobře nedopadla – vybralo se málo peněz. Pepa potřebuje k jízdám do práce,k lékaři,na rehabilitace a do přírody auto, které po speciální úpravě na ovládání rukama vyjde na půl milionu korun. Mě překvapilo, že sbírka moc nefungovala, a tak, protože mám značné kontakty na sociálních sítích, jsem webovky Pepovi založil. On má velkou smůlu v tom, že ho nikdo nezná. Pracoval v lese, žil jen prací, bydlel na vesnici a do společnosti moc nechodil. Tohle bych chtěl změnit – dostat Pepčův příběh k co nejširšímu okruhu lidí,“ vysvětluje Radek Pavlík.
Josef dostane od státu příspěvek na vozidlo, který činí 200 tisíc korun. K pořízení auta to však nestačí a spoléhat se na to, že mu útočník pošle z kriminálu odškodnění, nelze. Vše se může táhnout léta. „Za těch 200 tisíc si auto koupit nemůžu, i kdybych chtěl. Podle zákona nesmí být starší než osm let,“ upřesňuje Pepa. Času má teď hodně, občas vymění kamarádům prasklé displeje na telefonech, včelařům opravuje rámečky. „Ale to je málo, jsem po celý život zvyklý pracovat a mám dvě zdravé ruce. Zahálet nechci,“ zdůrazňuje.
Jeho největší přání, uzdravit se, bohužel není možné vzhledem k postižení splnit. Ale získat práci, za kterou lze dojíždět, dostat se mezi lidi, se může stát realitou. „Pomoc může přinést finanční sbírka, budeme rádi i za drobný příspěvek. Napadá mě uspořádání nějaké kulturní akce pro Pepču, možností je hodně. Lidé rádi pomáhají dobré věci a já věřím, že se nám to auto podaří společně zafinancovat,“ uzavírá Radek Pavlík.
Více o pomoci Pepovi ZDE: https://www.pomahamepepovi.cz/
Romana Netolická
Deník.cz
Přidejte odpověď