Když bylo Janě Poláškové dvaadvacet let, dozvěděla se, že má leukémii a musí podstoupit transplantaci kostní dřeně. Stala se tak jednou z pacientek stojící na počátku fungování Transplantačního programu Interní hematologické a onkologické kliniky, který začal v brněnské Fakultní nemocnici fungovat před třiceti lety. Dnes je největším hematoonkologickým pracovištěm v České republice a přestože Polášková dnes podle svých slov žije plnohodnotným životem, transplantace kostní dřeně, která je považována za jednu z nejsložitějších medicínských procedur, prošla za třicet let velkým vývojem.
„Princip je podobný, ale z hlediska toho, kolik máme dnes na světě spolupracujících registrů dárců, jaké máme diagnostické metody, jak víme, kdy správně transplantaci provést, jak kostní dřeň zlikvidovat a současně co nejméně poškodit zbylé orgány, jak jsme schopni diagnostikovat nejrůznější komplikace a zvládat infekce, jsme úplně někde jinde. Dnes můžeme například měřit funkci transplantátu, což z běžného krevního obrazu nepoznáme. Dozvíme se, kolik je přeživších červených krvinek od pacienta a jak transplantát funguje. Můžete také zjistit, jestli tam nezůstaly zatoulané leukemické buňky,” popsal přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky Jiří Mayer.
Jednou z nejzásadnějších změn je, že tradiční odběr kostní dřeně, vyžadující její odebrání opakovanými vpichy do pánevní kosti, nahradil odběr krvetvorných buněk přímo z krve. Lékaři totiž přišli na to, že tyto buňky, které jsou alfou a omegou celé léčby, se nacházejí nejen v kostní dřeni, kde vznikají, ale rovněž v krvi samotné.
Namísto bolestivého zákroku, který vyžadoval celkovou narkózu dárce, je dnes dotyčný pouze napojený hadičkami na přístroj, který mu krvetvorné buňky z krve sám odděluje. Zákrok je tedy bezbolestný, obejde se bez celkové anestezie a dárce během něj může spát, číst si nebo se koukat na televizi.
Moderní léčba však už s transplantací vůbec nepočítá. Takzvaná buněčná genová terapie zahrnuje použití pacientových vlastních bílých krvinek, které jsou genetickou úpravou vycvičeny k rozpoznávání nádoru.
„Buňky odebereme, farmaceutická firma do nich vloží příslušný gen, který rozpozná cílový nádor, buňky nám pošlou zpět a my je opět podáme pacientovi,” vysvětlil František Folber ze Separačního střediska, které je součástí kliniky. Podání přitom probíhá podobně jako transfúze.
K transplantaci kostní dřeně dochází v případě jejího postižení, nejčastěji v důsledku nádorové leukémie. Přistupuje se k ní ale i v případě, kdy se v těle pacienta nachází jiný agresivní nádor, který vyžaduje intenzivní léčbu vedoucí k likvidaci pacientovy kostní dřeně.
Za třicet let fungování Transplantačního programu Interní hematologické a onkologické kliniky bylo v brněnské Fakultní nemocnici provedeno přibližně tři tisíce transplantací kostní dřeně a krvetvorných buněk. I s genovou terapií ročně lékaři provedou na sto takových úkonů. Nárůst byl přitom poměrně rychlý.
Zatímco v roce 1993 byla provedena první transplantace kostní dřeně, o dva roky později to byly desítky zákroků ročně a v posledních letech jich zvládají stovky.
„Je to intenzivní rutinní provoz, každý třetí čtvrtý den proběhne na našem pracovišti jedna transplantace,” dodal Mayer.
Tereza Hálová
Brněnský deník
Přidejte odpověď