ilustrační foto
Plavkyně Běla Třebínová, jejíž parádní disciplínou bylo 50 metrů znak, patří mezi nejlepší české sportovce v celé historii. Na paralympijských hrách dokázala celkem vybojovat sedm medailí! Cenné kovy si přivezla z Atén, Pekingu a Rio de Janeira. Ze sedmi medailí byly tři zlaté.
Narodila se v Náchodě, žije v Jihočeském kraji. Teď už neplave, ale u vody zůstala. Pomáhá při organizaci závodů. A to dokonce s manželem. „Plavu už jen rekreačně a trénuju děti,“ popisuje sympatická dáma, která k sedmi paralympijským medailím ve své úspěšné kariéře přidala dalších neuvěřitelných 15 z MS.
Plavání je u Třebínů v rodině velkým tématem. „Ano,“ přikyvuje Běla s milým úsměvem na tváři. „Jsem moc ráda, že manžela plavání baví, že přišel na chuť se okolo závodů motat. Má už druhou třídu pro rozhodčí, může už i na krajské přebory.“
Uplynulé dva covidové roky jsou podle ní problémem hlavně pro současnost. „Bohužel si myslím, že vinou covidových let nastal propad,“ uvažuje Třebínová: „V časech, ale i v základně. Ty dva roky dobíhají. Děti trochu chybí. Teď se to ale začíná lepšit,“ všimla si.
Dokážete si představit rodinný oběd u Třebínů? Hovory se točí často kolem bazénu. „Je to u nás téma,“ směje se Běla. „Pro mě je to část přivýdělku k invalidnímu důchodu. Manžel se o dění v plavání velice zajímá.“
Běla Třebínová se u významných celorepublikových závodů mládeže pohybovala v roli startérky. Jako rozhodčí je pozorná, pečlivá, ale neřekla by o sobě, že je přísná. „Jsem závislá na vrchním rozhodčím, kterému se samozřejmě za svůj výkon zodpovídám.“
Rozhodčí jsou nedílnou součástí plaveckých závodů. Dohlížejí na spousty maličkostí. I Běle, tehdy ještě Hlaváčkové, se v dětství stalo, že porušila pravidla. „To bylo v žákovských kategoriích, to jsem ještě plavala jako zdravá, než jsem si sedla na vozík. Za celou závodní kariéru si ale nejsem vědomá, že bych byla někdy diskvalifikovaná.“
Vyplavala sedm paralympijských medailí. Přesto si nejvíc váží jiného úspěchu. „Hrozně moc si vážím padesátky znakové, to ale nebylo na paralympiádě, ale na mistrovství světa, ta měla hodnotu světového rekordu. Čím dál víc si také vážím zlaté paralympijské medaile za sto metrů prsa,“ připomíná senzační vítězství v Pekingu v roce 2008. „Tam se sešly všechny faktory, ustála jsem to hlavou, i když se to nezdá, ale těch sto metrů je pro moji kategorii hrozně taktických. A já to ustála hlavou i sílou. Všechno si to krásně sedlo. Dneska bych pomalu nebyl schopná tu stovku v nějakém větším tempu uplavat.“
Kamil Jáša
Českobudějovický deník
Přidejte odpověď