Nová tradice se rodí v lipenském ski areálu. V závěru týdne poprvé hostí mezinárodní sportovní hry pro handicapovanou mládež ze čtyř zemí včetně České republiky. Nyní už mají prakticky za sebou úspěšnou premiéru a mladí sportovci jsou ze sportování na Lipně nadšeni.
Zasněžená pohádka, jaká k lyžování patří, přivítala mladé handicapované sportovce z Česka, Slovenska, Maďarska a Polska v tomto týdnu v Lipně nad Vltavou. V lipenském ski areálu čekaly šedesátku účastníků a téměř stejný počet asistentů a organizátorů první čtyřdenní zimní hry s názvem V4 Winter Games Emil Open. Odehrávaly se na Lipenské sjezdovce, kde se závodníci s chutí pouštěli do klání v para alpském i běžeckém lyžování, snowboardingu a v pohybu na sněžnicích.
Sněžnice si ve čtvrtek dopoledne právě poprvé nazouvali členové výpravy z Maďarska, zatímco hned vedle nich startovali na kilometrovou trasu handicapovaní běžkaři. Pro maďarské účastníky byly zimní hry naprostá novinka. Vojtěch Kocúrek, viceprezident her, měl co dělat, když radil mládeži, jak si sněžnice správně připnout a jak se v nich pohybovat. „Pomáhám účastníkům na sněžnicích, běžkách a i při lyžování na svahu jako sportovní technický poradce. Výprava z Maďarska nikdy pořádné zimní sporty nezažila, tak si to přijeli vyzkoušet. Sněžnice si teď otestují při chůzi v hlubokém sněhu, vyzkouší si na nich běh a bude je čekat i závod. Především se ale naučí pohybovat v hlubokém sněhu v terénu, aby byli schopni, jak běžet, tak si užít legraci.“
Ačkoliv se zdá, že na chůzi na sněžnicích se není co učit, není to tak jednoduché. „Člověk si musí dávat trochu pozor na rovnováhu, protože sněžnice zabírají víc místa než klasické boty a může se stát, že si člověk přišlápne sněžnici nebo klopýtne. Pata je volná a špička upevněná. Občasné klopýtnutí je jedna z nástrah, která chlapce čeká.“ Kdo z nich už sněžnice měl připevněné, chutě dupal v kyprém sněhu. Moc však nechybělo, a neměli by dupat v čem. Sníh napadl těsně před hrami jako na zavolanou. Při závodu čekala sportovce na sněžnicích krátká trasa se slalomem mezi kuželi, spíše určitá dovednostní soutěž na čas. „Mezi kuželi budou muset chodit i do stran a zešikma, někdy také možná pozpátku, uvidíme,“ řekl Vojtěch Kocúrek. „Pro sněžnice stačí fyzička stejná jako pro turistiku. Máme tu k zapůjčení šest sněžnic a k nim šest sportovců z Maďarska. Sněžnice tu ale budou i pro ostatní. I ti, co se zúčastní běžeckého lyžování, si je mohou vyzkoušet. A když zbude čas, zapojíme i dobrovolníky a uděláme třeba závod sportovců proti dobrovolníkům.“
Kousek dál na perfektně připravené mírné sjezdovce se tužila další mládež. „Tam se odehrává upravený modifikovaný slalom pro sjezdaře s mentálním a fyzickým handicapem, ale i zrakovým a sluchovým,“ řekl Vojtěch Kocúrek.
Hry V4 Winter Games Emil Open uspořádala pro mládež z visegrádských zemí Emilova sportovní, z. s. Jejím cílem je propojit děti a mládež se všemi typy postižení, podpořit je k aktivnímu životu a v lásce ke sportu. A jak bylo vidět na dětech i na sjezdovce, daří se jim to. Dolů k vleku na monoski zrovna přijel tandem otec a dcera Kromkovi z Borotína u Tábora. Desetiletá Karolínka na monoski zářila radostí. „Líbí se mi to. A vůbec všechno tady, i ubytování. Nejlepší je padání do sněhu. Přijedu příště zas.“ Monoski řídil Adam Kromka.
„Je to bezvadné, nemohli jsme dneska ani dospat,“ pochvaloval si. „Na zimní pobyty jezdíme s táborským Centrem Kaňka, a to pravidelně do Krkonoš na Černou horu. Jezdíme tam organizovaně i s dalšími dětmi na týden. Je to super. A adrenalin i pro svážeče. Řídit monoski je zajímavější než jezdit sám. Až tak moc těžké to není, ale je třeba se nejprve naučit s monoski manipulovat. Já sám mám krátké lyže, jsou lepší, protože se mi nepletou mezi monolyži. Také se stane, že zaškobrtnu. Zatím ale moc nepadáme,“ smál se. Lyžovat s nimi jezdí i maminka. „Monoski neřídí,“ vysvětloval Adam Kromka. „Na svahu musí být většinou dva, aby, když se něco stane, dokázali dítě přidržet a nandat zpátky na monoski. To člověk sám nezvládne.“
Doprava zpátky na kopec představovala další zážitek. Týmy s monolyží totiž vyvážel nahoru skútr s vlekem. Dolů úspěšně sjela další dvojice. Na monoski se culil Šimon Štádler z Tábora. „Teď jsme jeli podruhé. Je to dobrý. Nevím, kolikátí jsme,“ staral se. „Díky Kaňce je Šimon na lyžích už popáté,“ sdělil jeho vodič asistent Josef Procházka. „Monolyže využíváme pro děti s mentálním postižením, které by kvůli své koordinaci jinak nemohly lyžovat. Asistenční pomocí při svážení jim dopřáváme pocit ze sjezdu.“
K lanovce sjela jiná dvojice. Dívku na lyžích na trase hlasitě naváděl její doprovod. Ani zrakové postižení není nepřekonatelnou překážkou při lyžování. „Závody jsou určené pro všechny typy zdravotního postižení, od tělesně, přes zrakově, sluchově po mentálně postižené,“ potvrdil ředitel her Pavel Zbožínek. „Jsme pořadateli letních evropských her handicapované mládeže v Brně až pro 800 účastníků ze sedmnácti zemí Evropy, tak připravit tyto hry pro nás není zase až tak náročné. Máme skvělý tým. Moc bychom si přáli založit tímto ročníkem tradici zimních her v Jihočeském kraji. Nechceme ale skončit jenom u lyžařských sportů, rádi bychom v dalším ročníku v Č. Budějovicích zařadili i parahokej, krasobruslení a curling vozíčkářů. Máme zatím jediný krasobruslařský oddíl pro handicapované v České republice, nicméně v Evropě je to poměrně rozvinutý sport, který bychom chtěli víc dostat do Česka.“
V cíli pod sjezdovkou zastavila již zkušená čtrnáctiletá lyžařka Laura Havrilová ze Slovenska s tělesným handicapem na jedné ruce. „Na Lipně jsme poprvé,“ podělila se o dojmy. „Je to tu super a je super, že nějaká taková akce je a můžeme závodit. Trénuji a věnuji se lyžování od mala, asi od šesti let. Trénuji v Tatrách i v zahraničí, nejčastěji v Rakousku. Doufám, že vyhraju,“ přála si s úsměvem.
S průběhem her byl spokojený také ambasador Emil Open zlatý paralympionik v plavání Arnošt Petráček: „V rámci prvního ročníku si tu chceme pořadatelství zimních her osahat a já jsem strašně rád, že se nám to po několika letech, kdy nám do toho vlítnul covid a další věci, povedlo. A že nám svatý Petr nadělil sníh. Děkujeme všem partnerům, kteří nám tuto nádhernou akci umožnili připravit.“
Skiareál Lipno s hendikepovanými spolupracuje dlouhodobě. Díky projektu Lipno bez bariér pomáhá zprostředkovat zážitek z lyžování všem bez omezení stupně postižení.
Zuzana Kyselová
Českobudějovický deník
Přidejte odpověď