Do nově otevřeného chráněného bydlení litoměřické Diakonie se stěhují první klienti. Bude to pro ně velká změna, ale přinese jim výrazné zlepšení kvality jejich života. Na samostatné komunitní bydlení spolu s dalšími lidmi s mentálním postižením se připravují už řadu měsíců.
„Inka trénovala déle než rok. V sociálně terapeutických dílnách a s pomocí sociální rehabilitace nacvičovala všechny dovednosti, které bude potřebovat pro samostatné bydlení. Dříve jí s takovými činnostmi pomáhali rodiče, nyní se musela naučit, jak si sama namazat chleba, jak si uvařit a jak utřít nádobí,“ vypráví sociální pracovnice Tereza Pelánová.
Ince je něco přes padesát a vedle mentálního postižení je upoutána na invalidní vozík. Celý život se o ni starali rodiče, ale situace se zkomplikovala. „Maminka jí nedávno umřela a stárnoucí tatínek by se doma o ni pořád starat nezvládl. Inka se rozhodla osamostatnit a je hodně namotivovaná. Rozhodla se všechno zvládnout, i když mnozí lidé z jejího okolí měli obavy, zda to v tomto věku bude dávat,“ pokračuje Pelánová.
Pro Inku je v chráněním bydlení připraven bezbariérový byt. Za tatínkem chce jezdit na víkendy, aby spolu mohli být, co nejvíce to půjde. „Jak rodiče stárnou, časem už péči o své postižené děti přestávají zvládat. Mají strach, že kdyby se jim přihodilo něco vážného a najednou se ocitli v nemocnici, bylo by to pro jejich postižené dítě velmi komplikované. Rodiče potřebují mít jistotu, že se o jejich dítě někdo postará, když oni už nebudou moct,“ popisuje Pelánová motivaci Diakonie k vybudování chráněného bydlení.
Do nového bydlení se těší také čtyřicátník Broňa. Život mu před lety změnil těžký úraz, jehož následky si ponese celý život. „Je to přátelský a veselý člověk, který má rád lidi a rád komunikuje. I když má berli, strašně rád chodí. Tady v okolí je hodně známý, protože si pěšky dojde třeba do Lovosic, ale lidé ho potkávají až v Úštěku,“ líčí sociální pracovnice.
Dlouho žil Broňa s maminkou. „Pak se ocitli na ulici, a když maminka zemřela, dostal se Broňa na krátký čas do dočasné odlehčovací služby v Lovosicích a odtud k nám. Podařilo se nám pomoci mu z finančních těžkostí a nyní si už sám do nového bytu zakoupil některé vybavení,“ uvádí Pelánová.
Další obyvatelkou bude paní Jana. „Přišla k nám z azylového domu, kde skončila poté, co jí zemřela maminka a vyhořel barák, ve kterém zůstala sama. Je jí téměř šedesát a je u nás něco přes deset let. Také ona k nám přišla úplně bez peněz. Zajistili jsme jí opatrovníka a pomohli jí dostat se z finančních potíží. Do dluhů se totiž dostala, když byla sama a přilepili se na ni lidi, kteří ji využili. Časem se jí podařilo i našetřit a pokoj si vybavila sama ze svých peněz,“ říká Pelánová.
Celkem bude v chráněném bydlení ve vrátnici bývalých kasáren Pod Radobýlem žít dvanáct klientů. V budově, kterou Diakonie získala v roce 2018 od města Litoměřice, se podařilo vybudovat prostupné bydlení, které umožňuje postupné osamostatňování klientů. Vedle garsonky pro ty, kteří chtějí bydlet samostatně s menší podporou, jsou zde dvougarsonky pro páry nebo dva komunitní byty, jež jsou určeny těm, kteří chtějí zatím bydlet společně a s vyšší mírou podpory pracovníků sociální služby. V přízemí třípatrového bezbariérového domu jsou chráněné dílny.
Rekonstrukce objektu vyšla na více než 32 milionů, z nichž většinu zaplatila dotace EU. Zbytek Diakonie získala od dárců a z benefičních aukcí.
Pavel Křivohlavý, redaktor MF DNES
Přidejte odpověď