Pod závoj tabuizovaného tématu nahlíží nový titul Petry Lecnarové. S intimnostmi se jí svěřil také Pavel Hlušička z Litoměřicka, který trpí Aspergerovým syndromem.
Poprvé zažil orgasmus v deseti letech. Stačilo jen zapomenout po škole svetr ve třídě. „Utíkal jsem zpátky. Pocit beznaděje a samoty, že budu poslední, ve mně vyvolal obrovský stres. Ten se v krátkém okamžiku proměnil v neuvěřitelně nádherný pocit,“ popisuje na stránkách nové knihy Pavel Hlušička. Autista z Ředhoště na Litoměřicku se s tím svěřil Petře Lecnarové v titulu s názvem Máme právo žít běžným partnerským a sexuálním životem.
Čtenáři se v něm dozvědí i další detaily z Pavlova intimního vyzrávání. Jako třeba, jakou slast mu způsobovalo opisování školního řádu.
Pavel v knize popisuje i to, které pomůcky dnes používá k obohacení sexuálního života. Jmenuje vibrační kroužek na penis se závažím a důtky. „Je to příjemné, také to šimrá,“ vysvětluje Deníku 52letý rodák z Litoměřic. Místo důtek dříve používal kopřivy. V životě měl jedinou přítelkyni, mladou ženu s mentálním postižením. „Chodil jsem s ní několik let. Ale nemělo to budoucnost. Vztahu bránil její hendikep i rodinné vazby,“ líčí muž, pro kterého je těžké se seznámit. Občas proto využívá služby placené sexuální společnice.
Titul vypráví nejen o lidech jako Pavel. Vyšel v září. Jeho hrdiny jsou lidé s mentálním i tělesným postižením, ale i nevidomí nebo neslyšící nebo lidé s psychickým onemocněním. Mluví o tom, jak složitě navazují partnerské vztahy. Ale i jak zvláštně prožívají vlastní tělesnost. „Zpestří jim to sexuální život,“ říká k erotickým pomůckám autorka knihy Lecnarová. Podle ní lidé s postižením obvykle touží po klasickém partnerském vztahu, ten se jim ale nepodaří vždy navázat. Někteří mají intimní vztah s podobně hendikepovaným člověkem.
Velkou pomoc vidí autorka v sexuální asistenci, která je v Česku poměrně novým fenoménem. V současné době tu pracuje jen osm žen jako sexuální asistentky a dva muži jako asistenti. Působí pod organizací Freya.
Službu by řada lidí s hendikepem ráda využívala. Ze skromného důchodu si to ale obvykle nemohou dovolit často. Lecnarová upozorňuje, že mezi sexuální asistentkou a společnicí je rozdíl. „Asistentka ukáže klientům, jak to chodí v sexuálním životě. A pak je pustí do světa. Nejde jí pouze o jednorázový pohlavní styk nebo výdělek,“ tvrdí autorka.
Kniha je rozšířenou verzí její absolventské práce, kterou obhájila na sociálně-právní vyšší odborné škole v Praze v roce 2019. Ocenili ji tehdy jako jednu ze čtyř nejlepších v ročníku. Petra Lecnarová, která žije v Praze, má 12letého syna s autismem a v její širší rodině se vyskytuje též psychické onemocnění. To byla pro ni velká motivace pracovat na tématu, které je v tuzemsku stále poměrně polem neoraným.
Jaroslav Balvín
Litoměřický deník
Přidejte odpověď