Úsilí Nadačního fondu Cesta proti bolesti nekončí ani po zdařilé akci. Ještě chybí ortézy pro Nikolku, proto se další pozornost přesouvá na platformu Donio.
„První káča! Druhá a máme třetí!“ Herec Martin Zounar v Jirkově moderoval závody, jaké se jen tak nevidí. Před zraky stovek lidí natěsnaných na nábřeží komentoval benefiční plavbu gumových kačenek, unášených říčním proudem. Smyslem akce bylo vydělat nejméně 210 tisíc korun pro tři handicapované slečny Majdu, Kačku a Nikolu. To se také podařilo.
Co bude možné těmto kamarádkám a spolužačkám zafinancovat? „Majdě a Nikolce neurorehabilitační pobyt s posilováním ve specializovaném zařízení, který nehradí pojišťovny. Kačence koupíme multifunkční stavěcí zařízení,“ přiblížil Bedřich Fryč z pořádajícího Nadačního fondu Cesta proti bolesti.
Finance skládal nadační fond z více zdrojů. Velkou měrou pomohli sponzoři, přímo na akci pak měli lidé možnost koupit si tričko s logem akce a samozřejmě závodní kačenky. Další příspěvky pak padaly přímo do kasičky, která byla rozpečetěná v pondělí na jirkovské radnici.
Celková částka podle Fryče přesáhla čtvrt milionu korun. Rozdíl oproti původně zamýšlené částce ovšem nadace přidá k navazující akci na platformě Donio, kde chce vybrat dalších 150 tisíc korun.
„Vzali jsme si ještě další sousto,“ vysvětlil člen nadačního fondu. „Maminka Nikoly se totiž v průběhu příprav zmínila, že jak dcera dospívá, potřebovala by kvůli ochablým svalům speciální ortézu. Ovšem vyrábějí ji ve Vídni, stojí přes 150 tisíc a pojišťovna ji neproplácí,“ poznamenal.
Dostat jen jednu botu
Podle Jitky Peterkové, maminky Nikoly, je to smutná realita. Velká část rodin s handicapovanými členy se vypořádává s tím, že na řadu skutečně účinných a potřebných pomůcek finančně nedosáhnou.
„Například na nákup invalidního vozíku pojišťovna poskytuje jen základ: třicet tisíc korun. Aby měl vozík všechny potřebné součásti, je ale nutno uhradit třeba sto tisíc,“ uvedla pro představu. „Jsme tedy v situaci, kdy jako bychom od státu dostali jednu botu a druhou si museli obstarat s pomocí různých sbírek,“ pomohla si přirovnáním.
O to více si rodiny cení snahy členů nadačního fondu. „Je to od nich opravdu skvělé, bez pomoci se totiž neobejdeme,“ ocenila paní Peterková. „Akce byla navíc nádherná, užili jsme si ji,“ doplnila.
Sobotní plavbu kačenek rámoval den plný zábavy pro dospělé i děti. Veškeré kapely a další interpreti vystoupili bez nároku na honorář. Jirkované se jim za to skvěle odměnili. Kromě toho, že podpořili nemocné děti svou přítomností i financemi, ještě na závěr uklidili lavice a odpadky. Pár minut po skončení nebylo poznat, že se v centru města bavily stovky lidí.
S charitativní kampaní Cesta proti bolesti začal před osmi lety Milan Dzuriak z Jirkova, mladý muž, který je sám nevyléčitelně nemocný. Protože nechtěl propadat pocitům marnosti, snažil se překonávat své limity na cestách po Česku a zahraničí ve prospěch dětí s postižením. Za své úsilí dostal od Nadace Via prestižní ocenění Bona Via. Později stanul v čele současného Nadačního fondu Cesta proti bolesti.
Děti, kterým Jirkované pomohli:
Nikolka Slabáková (13)
Od narození se potýká s genetickým onemocněním, centrálním hypotonickým syndromem, epilepsií, oční vadou a těžkou mentální retardací. Nikolky zdravotní stav vyžaduje 24hodinovou péči a velkou pomoc v běžných životních situacích. Nedílnou součástí a pro ni nezbytnou potřebou jsou celoživotní rehabilitace, které mají velký vliv na její pohyb a tím kvalitu života a pomáhají k co největším pokrokům. Čím více podnětů a činností bude Nikolka mít, tím bude její rozvoj lepší a pro její maminku další velká motivace, že vývoj pozvolna a pozitivně pokračuje. V každém pokroku a získaných dovednostech přijdou vyšší požadavky a s tím i nový cíl. A to jednou sama chodit a být alespoň trošku soběstačná.
Magdalenka Kerliková (12)
Od narození se potýká s dětskou mozkovou obrnou, spastickou kvadruparézou, centrální zrakovou vadou CVI, přidruženou epilepsií a těžkou mentální retardací. Magdalenka vyžaduje 24hodinovou péči, přesto nebude nikdy zcela samostatná. Jak poroste, bude péče o ni náročnější. Také jsou pro ni nezbytnou součástí celoživotní rehabilitace, aby se jí nekroutilo tělíčko a tím se mohla lépe hýbat a dále se rozvíjet. Kdyby denně necvičila, měla by deformity, skoliózu a péče o ni by byla daleko náročnější.
Kačenka Škubová (12)
Narodila se o tři měsíce dříve a bohužel si s sebou nese celoživotní následky, bude potřebovat neustálou péči a pomoc druhých.
Kačenka má nejtěžší formu dětské mozkové obrny, spastickou kvadruparézu (ochrnutí všech čtyř končetin, které se jí nedaří ovládat tak jak by potřebovala), strabismus, oční vadu CVI (Kačenka nedovede správně vnímat prostor, vztahy v prostoru a má nedostatečně rozvinutou koordinaci zraku a motorické činnosti ruky), Westův syndrom a opožděný psychomotorický vývoj. Ve svých 12 letech sama nechodí, neleze ani nesedí, přesto je velmi vnímavá, usměvavá a šťastná.
Kačenka nebude nikdy zcela samostatná a jak poroste, bude péče o ni náročnější. Musí celý život cvičit, aby se jí nekroutilo tělíčko a mohla se co nejlépe hýbat a pohybovat.
Miroslava Šebestová
Deník
Přidejte odpověď