Děkujeme, že jdete s námi. Oficiální mistrovství ČR vodicích psů uspořádal v neděli 5. června v Liberci spolek Život jde dál.
Třiašedesátiletá Alice Červinková z Mostu do tří let neviděla. Pak jí několik operací pomohlo, ale stejně se její zrak postupně zhoršoval, až o něj znovu přišla. Pomocníka, bez kterého si už nedokáže život představit, našla v šestiletém vodicím psu se jménem Dante. Do města pod Ještědem dorazila kvůli účasti na mistrovství ČR vodicích psů.
„Přihlásila jsem se hlavně kvůli psovi, aby se zdokonalil v poslušnosti, nezapomínal povely a nenechal se rozptýlit okolními podněty,“ řekla Deníku účastnice mistrovství. Dante je její druhý čtyřnohý parťák a mezi nejčastější rušivé elementy patří ostatní psi a lidi, kteří chlupáče hladí. „Bez pejska bych už nevyšla vůbec ven,“ svěřila se závodnice.
Závody vodicích psů upořádal spolek Život jde dál už pošesté, loni proběhlo neoficiální mistrovství vodicích psů a letos to bylo poprvé, kdy se jednalo o oficiální Mistrovství ČR vodicích psů – Memoriál Simony Karlovcové. Uskutečnilo se v neděli 5. června v libereckých ulicích a na náměstí před radnicí. V pohodové atmosféře závodu, ve kterém spíše než o rychlost šlo o užití si vzájemné společnosti a hezkého dne, změřilo své síly dvanáct dvojic. Dva závodníci se museli omluvit ze zdravotních důvodů.
Samotná soutěž se skládala ze dvou částí. Během takzvané frekvence na soutěžící čekala „překážková“ dráha, ze které musel vodicí pes bezpečně vyvést svého pána. Jednalo se o trasu, při které čtyřnohý parťák musel například označit chodník, vyhledat dveře, schody či přechod nebo bezpečně obejít překážku.
„Nejtěžší disciplínou je poslušnost při takzvaném odložení. To znamená, když pán odloží svého vodicího psa, odejde od něj a vodicí pes musí zůstat na svém místě a nepohnout se z místa, dokud si ho jeho pán nepřivolá,“ popsal úkoly zakladatel spolku Roman Vaněk s tím, že pro pejsky připravili spoustu různých dobrot, pamlsků, vitaminů a hraček.
Součástí mistrovství byl i doprovodný program, který umožnil návštěvníkům nahlédnout do života nevidomých. Mohli se seznámit s různými kompenzačními pomůckami či zhlédnout ukázku fyzioterapie pro psy, využití bílé hole a simulačních brýlí. Nechyběl ani labyrint, který si mohli lidé projít s klapkami na očích. O hudební vystoupení se postarali nejen nevidomí umělci Rachot band.
Spolek Život jde dál vznikl s cílem sdružovat nevidomé i jinak handicapované lidi. „Chceme umožnit předávání zkušeností a kontaktů a celkově začleňovat lidi s podobným handicapem do běžného života. Nabízíme volnočasové aktivity, které pomáhají celkovému rozvoji handicapovaného,“ sdělil Vaněk, který pochází z Varnsdorfu a žije tam. Zrak se mu začal zhoršovat ve třiceti letech kvůli těžkému onemocnění diabetem. Přestože podstoupil několik operací, od roku 2012 rozpozná pouze světlo a tmu. „Vše se obrátilo k lepšímu, když jsem získal vodicího labradorského retrívra Nabuchodonozora. Absolvoval jsem kurz psaní všemi deseti a protože jsem rád vyprávěl pohádky synovi, začal jsem jim dávat písemnou podobu,“ podotkl.
Vlastním nákladem vydal Pohádky pro světlo a za pomoci Městské knihovny Varnsdorf vydal druhou knížku pohádek Rozverná pětka. Spolek Život jde dál založil před pěti lety.
Podle Romana Vaňka dnešní doba umožňuje zlepšení kvality života lidí se zrakovým postižením. Pokrok jde dopředu a technika se neustále vyvíjí. „Elektronika natolik pokročila, že jsme hodně soběstační. Máme mluvicí hodinky, mobily, počítače či notebooky,“ dodal zakladatel spolku Život jde dál.
Jiří Louda
Liberecký deník
Přidejte odpověď