Výstup na Sněžku. Pro někoho výlet, pro druhého posun možností. Už devět let se skupina amputářů vydává na nejvyšší horu republiky. Žene je touha dokázat, že jim sice chybí nějaká ta končetina, ale nejdůležitější orgány v těle – mozek a srdce – fungují. Vede je Jaroslav Petrouš, český rekordman v hodu diskem, oštěpem i vrhu koulí ve sportu handicapovaných. A hlavně zakladatel nadačního fondu KlaPeTo
„Během naší existence jsme vybrali devět a půl milionu. Ty se do poslední koruny dostaly mezi postižené děti,“ líčí dvojnásobný vítěz Zlaté tretry či Světových her v Dubaji. „Pověsit si na krk medaili je krásné, ale jde o krátkodobý zážitek. Pořádat akci pro handicapované je nejvíce.“
Pevný stisk ruky, pohled přímo do očí, úsměv na líci – takhle si představujete sebevědomého a úspěšného muže. Před deseti lety musel vypadat jinak, svíraly ho deprese a dokonce se pokusil o sebevraždu
„Po páté operaci se zjistilo, že moje levá noha nebude stojná. Přestal jsem vnímat realitu a spolykal prášky, které jsem měl předepsané proti bolesti. Byly to pěkné dryjáky,“ vypravuje Petrouš. V kritické chvíli jej našla manželka. „Je zdravotní sestřička, věděla si rady. Ona je moje štěstí, i děti. A mým největším fanouškem je tatínek,“ děkuje úspěšný sportovec i podnikatel.
Dřív myslel hlavně na sebe
Amputace levé nohy nad kolenem mu otevřela obzory. „Udělala ze mě pokornějšího člověka. Dříve jsem myslel hlavně na sebe, nikdy bych nezaložil nadační fond a nepomáhal dětem,“ míní 44letý vrhač.
Odhodlat se k radikálnímu kroku je ovšem složité. „Měl jsem permanentní bolesti, které nešly utišit a doktoři mě chtěli „léčit“ morfinem. Tušil jsem, že pokud si nechám nohu amputovat, bolestí se zbavím a vrátím se mezi zdravé,“ vysvětluje. Teď se prý „směje životem“. „Jsem šťastný člověk,“ neskrývá
Petrouš byl zvyklý odmalička se hýbat, prahl po velké fotbalové kariéře. Po úraze se mu zhroutil svět. „Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem se dostal k psychiatrovi, který mě neléčil prášky, ale jen si se mnou povídal,“ popisuje.
Stále si vybavuje překvapení, když mu lékař během sezení sdělil osudovou větu: „Už jsem na to přišel, musíš začít sportovat!“ Ten nápad mu nepřišel ani trochu reálný, vždyť trpí bolestmi. „Nevěděl jsem, že existuje sport handicapovaných,“ přiznává borec, jenž se přes basketbal vozíčkářů dostal k atletice. A v ní vynikl: dnes je schopný poslat disk do vzdálenosti 45.94 metru, oštěp 28.98 a kouli 12.19.
K tomu pomáhá, kde může. Na internetu najdete mnoho rad „jak se vyrovnat s amputací“. Ty dobré pocházejí od Petrouše. „Člověk, který se probudí v nemocnici a uslyší, že měl nehodu a museli mu amputovat končetinu, se potřebuje dostat co nejdříve do kontaktu s lidmi, co to zažili a jsou pozitivní,“ vypravuje.
Vyvrací katastrofické příběhy
Spousta amputářů je bohužel negativních, zanevřela na život a často hledá útěchu v alkoholu a drogách. „Přijít o nohu je lehčí forma handicapu, která se dá nahradit protézou. Napadá ovšem důležitější část těla – hlavu,“ podtrhává Petrouš, jehož těší, že může vyvracet katastrofické příběhy, ve kterých umírá rodina amputáře hlady, protože ji neuživil, partnerka ho opouští, jelikož pro ni již není atraktivní. „Každému říkám, sledujte moje sociální sítě a uvidíte, že vedu naprosto normální život.“
V tom nemá tak docela pravdu, Petroušův život je více než normální. Vždyť dokáže inspirovat své okolí. Naše setkání proběhlo během soustředění v Nymburce.
„Za posledních čtrnáct dnů mám za sebou jedenáct tréninků. Jsem v nabírací fázi, získávám brutální sílu. Později budu ladit techniku,“ prozrazuje. To bude v únoru a poté se vydá na závody do Emirátů. „Na nich bych se rád pokusil o překonání světového rekordu v hodu diskem. Pokud to nevyjde, minimálně evropského,“ vytyčí jasné cíle majitel vlastní značky kávy i chráněné dílny Handicap Coffee. „Plním si své sny,“ dodává Petrouš, jenž sportuje, podniká a pomáhá.
Michal Káva
Denik.cz
Přidejte odpověď