Udeří kdykoliv si zamane. Nejde ovládat. Ano, mluvíme o migréně, kterou trpí každý desátý Čech a přibližně stejný počet lidí myslí, že bolest hlavy a migréna jsou jedno a to samé. Jenže nejsou. Podle odborníků jsou lidé, kteří trpí na migrény a přitom zvládají běžný život se všemi každodenními povinnostmi superhrdinové. Proč si zákeřná choroba vybírá třikrát častěji ženy než muže? Co je příčinou těchto potíží a jaká prevence může tuto bolest zmírnit?
Migréna s sebou přináší opakované bolesti hlavy až velmi silné intenzity, často je doprovázená zvracením, nevolností, citlivostí na zvuky, pachy, světlo a extrémní únavou. Vyvolat její záchvat může celá řada spouštěčů – od stresu a změny počasí po některé potraviny, jako je alkohol, glutamát nebo tavené sýry.
„Vyvarování se spouštěčů je u lidí trpících migrénou velmi důležité a řada pacientů se o to intenzivně snaží. Pravda je ale taková, že některým z nich se bohužel nelze vždy vyhnout, a i když se to povede, nemusí se nám tím vždy podařit migréně předejít. Určitě tedy nelze říci, že by si lidé za migrénu mohli sami. U některých pacientů dokonce není možné konkrétní spouštěče záchvatu vysledovat vůbec,“ vysvětluje Tomáš Nežádal, neurolog, předseda Czech Headache Society a vedoucí specializovaného centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy v Praze.
Kdo ji nikdy neměl, nepochopí
Zřejmě každé chronické onemocnění negativně ovlivňuje život. U migrény to platí speciálně, mimo jiné proto, že mnozí nezasvěcení mají tendenci nemoc zlehčovat. Choroba, vybírající si třikrát častěji ženy než muže, jim přitom krade celé dny: ti, kteří mají tři záchvaty měsíčně, ztrácí během deseti let téměř rok života.
Podle průzkumů navíc 60 procent pacientů tají nemoc před svým okolím. „Migréna není obyčejná bolest hlavy, ale chronické onemocnění, které pacienty výrazně omezuje v jejich životech. Společnost to tak bohužel mnohdy nechápe, a proto se řada lidí s migrénou cítí stigmatizovaná a ve své nemoci osamělá,“ říká Rýza Blažejovská, předsedkyně pacientské organizace Migréna-help a organizátorka první konference pro takto nemocné pacienty, která proběhla v listopadu.
Ředitelka Evropské aliance pro migrénu a bolesti hlavy, na konferenci prohlásila: „V mnoha zemích se migréna považuje jenom za větší bolest hlavy a toto vnímání je třeba změnit. Okolí migréně nerozumí – vidí jen to, že občas chybíme v práci nebo se nemůžeme zúčastnit nějaké aktivity,“ říká Elena Ruiz de la Torre, která trpí migrénou od dvanácti let.
Pracovní výtka kvůli migréně
Z průzkumu organizace Evropské aliance pro migrénu a bolesti hlavy (EMHA) provedeného mezi lidmi s migrénou převážně ze sedmi evropských zemí (Španělsko, Itálie, Velká Británie, Francie, Irsko, Německo a Portugalsko) vyplynulo, že 45 procent respondentů mělo kvůli ní potíže s prodloužením pracovní smlouvy, 43 procent uvedlo problém práci vůbec získat a 33 procent dostalo od svého zaměstnavatele výtku, například právě kvůli tomu, že jim záchvat migrény znemožnil do práce některý den přijít.
S migrénou Češi bojují ve třiceti centrech
V Česku až 40 procent pacientů o své diagnóze ani neví, přitom účinná pomoc je dobře dostupná. Jak na konferenci prozradila neuroložka Eva Medová, u menších počtů záchvatů stačí akutní léčba – běžná analgetika nebo takzvané triptany. Při čtyřech a více záchvatech měsíčně je již podle lékařky vhodné nasadit preventivní léčbu, kterou pacientovi předpisuje neurolog. Ten jej může také odeslat do specializovaného centra pro terapii bolesti hlavy, kterých je v Česku již přes třicet.
„Preventivní léčbou dnes dokážeme snížit počty záchvatů až o polovinu, a to pomocí přípravků, jež byly původně vyvinuty pro jiná onemocnění, ale ukázal se u nich pozitivní účinek na migrénu. Od roku 2020 pojišťovny proplácí i takzvanou biologickou léčbu, specificky vyvinutou pro profylaxi migrény. Ta umí snížit počet záchvatů až o polovinu a více, zkracuje trvání atak a zmírňuje jejich intenzitu. Kromě toho u biologických léků pozorujeme minimum nežádoucích účinků,“ říká lékařka. V centrech pro léčbu bolesti podle ní pacientům s migrénou kromě léků nabízejí i psychoterapii a fyzioterapii.
Před bolestí hlavy nelze utéct
Bolest hlavy popisují lidé jako jednu z nejnepříjemnějších vůbec. Nedá se nijak obejít, zapudit, občas ji nepřelstí ani ta nejlepší analgetika. Podle Světové zdravotnické organizace přitom každodenní bolestí hlavy trpí jeden z dvaceti lidí z rozvinutých zemí. Jedna z nejběžnějších zdravotních obtíží však vědce celého světa stále nechává na velkých pochybách. „Víme sice mnohem více než před 20 lety o tom, co bolesti hlavy způsobuje, ale ještě stále nemáme ucelený obraz,“ říká Charles Flippen, docent neurologie na David Geffen School of Medicine v Los Angeles.
„Mozková tkáň a lebka za bolesti ze své podstaty zodpovědné být nemohou, jde tedy zejména o záležitost krevních cév v hlavě a krku, tkání obklopujících mozek a některých jeho hlavních nervů. Příčina bolesti hlavy však může tkvít také v pokožce, dutinách, zubech, krčních svalech a kloubech,“ vysvětluje.
Jakým typem bolesti trpíme?
Podle odborníků je tak nejlepší možností, jak se bolesti zbavit, rozpoznání, s jakým typem bolesti hlavy se potýkáme. Nejčastější je tenzní bolest, vyskytující se více u žen. Je tupá, svíravá a nezřídka za ni mohou svaly v okolí šíje. Může být různé intenzity a četnosti. Dobrou zprávou je, že většinou si s ní poradí analgetika. Druhý nejčastější typ představuje právě zmíněná migréna, zasahující jak děti, tak dospělé. Před pubertou bývají chlapci i dívky postižení stejně, v dospělosti opět dominují ženy. Ti, jichž se týká, hovoří o prudké, pulzující bolesti, v těch nejtěžších případech ji přirovnávají k silným úderům.
O něco vzácnějšími jsou clusterové (klastrové) bolesti hlavy, kterým se říká i nakupené, což samo o sobě vyvolává představu značné intenzity. Tento typ je pro změnu častější u mužů. Soustředí se mnohdy do oblasti kolem očí, provází ji značný neklid, dotyční nezřídka mluví o tendenci tlouci hlavou do zdi.
Jako lev v kleci
Páter Jiří z kongregace kapucínů na Hradčanech popisuje, že někdy chodívá po klášteře jako lev v kleci. O migréně, která ho sužuje dlouhá léta, hovoří duchovní jako o své sestře. Zpočátku ho jen tak škádlila – občasné pobolívání hlavy v mládí přisuzoval problémům s dutinami. „S pomocí lékařů jsem prozřel až v době, kdy se moje záchvaty bolesti začaly stupňovat. Byly čím dál silnější a častější, až vyústily v malou mozkovou příhodu. Bylo mi 41 let a kvůli parciální ucpávce cévního splavu jsem se dostal do rukou neurologů. Ti za možnou příčinu mozkové příhody označili příliš hustou krev v kombinaci s první fází migrény,“ vzpomíná.
Dnes je mu 57 let a má pocit, že jeho záchvaty migrény stále pomalu sílí. „Skutečně velký záchvat mívám minimálně jednou za 14 dní a trvá naštěstí přibližně jen 10 hodin. Nejhorší jsou pro mě ty, které přicházejí v noci nebo k ránu. Když je bolest tak silná, že bych lezl po zdi, nemůžu jít ani spát, protože pak se záchvat ještě zhorší. To potom chodím po klášteře jako lev v kleci.“
Kvůli bolesti ani nevím, co říkám
Záchvaty úporné bolesti hlavy si nevybírají – klidně ho přepadnou, i když má sloužit mši. Se vší pokorou říká: „Bůh se zatím vždy postaral o to, že jsem ji dokončil a kázání mělo prý hlavu a patu. Přiznávám ale, že přes bolest ani nedokážu vnímat, co říkám.“
Spouštěče záchvatů si Jiří identifikoval dva – dlouhodobé a okamžité. Mezi dlouhodobé řadí cestování, intenzivní duševní práci trvající déle než hodinu v kuse a prudké změny počasí. Okamžitých však jmenuje více: „Silné vůně, kadidlo (což je u kněze trochu problém), sladké víno (třeba rybízové), nosní sprej s mořskou solí, průvan na hlavu a někdy i běhání. U běhu se mi záchvatu migrény daří vyhnout, pokud si po návratu dám včas kafe,“ říká.
Své problémy samozřejmě řešil s lékaři. Od neuroložky dostal léky na zklidnění cév, což mělo za následek, že migréna sice nenastávala tak často, ale byla o to delší. Žádoucí efekt nepřinesla ani další farmaka. „Časem mi jeden známý lékař doporučil, ať zkusím jednu speciální infračervenou lampu s diodami – a ta mi kupodivu pomáhá. Když už je bolest rozjetá, tak se mi s její pomocí podaří snížit její úroveň tak, že si můžu jít lehnout a spát. Ne vždy to zabere, někdy ani lampa nic nezmůže. Vím ale, že s mojí sestrou migrénou budu asi žít až do smrti svého těla, a proto ji respektuji. Snažím se ji moc neprovokovat, ale jsem jí i vděčný za to, že mě naučila sebekázni a dala mi velké pochopení pro utrpení druhých,“ dodává.
Poznala jsem její devastující sílu
Život s migrénou zná velmi důvěrně i dvaapadesátiletá Markéta z Prahy. „Kvůli migréně jsem žila pořád ve strachu. Bála jsem se, že další záchvat přijde, když budu mít něco důležitého v práci a nebudu moci úkol dokončit. Nechtěla jsem před ostatními vypadat jako slaboch, který něco nezvládá. Přesto mě tak někteří viděli. A tak jsem pořád ,tlačila‘, užívala více léků a snažila se nějak fungovat. Po večerech jsem pak pracovala ještě víc, než bych měla. Pro moje tělo to byl zničující stres, který se poté projevil dalším záchvatem. Zkrátka začarovaný kruh,“ říká.
První záchvat ji přepadl ve 13 letech. Maminka jí dala lék na bolest, praktický lékař později nad problémem mávl rukou s tím, že časem odezní. Neodezněl. Naopak po prvním porodu migréna udeřila s ještě větší razancí. „To jsem ji začala mívat jednou za měsíc. Poprvé jsem poznala její devastující sílu a byla jsem prakticky i tři dny odrovnaná. Tehdy mi došlo, že se migréna stává součástí mého života a s tím se objevil i strach, co všechno dokáže překazit. Ze začátku mívám velkou žízeň, jsem unavená a často i špatně mluvím. Jakmile záchvat propukne naplno, mám obrovské bolesti a někdy i zvracím. Vadí mi zvuky, pachy, světlo a nemůžu téměř ani pracovat na počítači. To mě přivedlo na neurologii, kde mi lékař předepsal triptany, cílené léky pro tlumení akutních záchvatů migrény. Ty jsem kombinovala s dalšími běžně dostupnými léky na bolest. Někdy zabraly, jindy ne,“ popisuje paní Markéta.
Z práce jsem musela domů
Migréna jednou měsíčně byl ale jen začátek. Po čase se Markétin stav výrazně zhoršil a záchvaty přicházely každý týden. Své obtíže se snažila nejdříve tajit, ale někdy jí bylo tak zle, že z práce prostě odejít musela. Žila v neustálém strachu, že udělá něco, co vyvolá další ataku. Stačilo lehké přetížení, nevyspání a migréna byla na cestě. Dokázala ji ale vyvolat i změna počasí a tlaku. „Najednou jsem měla pocit, že jsem v začarovaném kruhu, ze kterého není cesty ven. Zkusila jsem i alternativní cestu bez léků. Čínskou medicínu, akupunkturu, různé diety a chiropraxi. Tyto procedury měly jedno společné: ani jedna mi doopravdy nepomohla. A k tomu byly některé velmi bolestivé a finančně nákladné,“ vzpomíná žena.
Už ani nevěřila, že se někdy vrátí do normálního života. Nakonec začala u neurologa zkoušet preventivní léčbu, takzvaná profylaktika. Ta mají záchvaty omezit co do frekvence a intenzity. Po čase našli typ, který Markétě vyhovuje. A znovu se tak dočkala doby, kdy má i několik týdnů bez migrény. „Chodím zase běhat a jsou dny, kdy se cítím úplně normálně. V to jsem už nedoufala.“
Hlava bolí kvůli menstruaci, zmrzlině i od zubů
Jako by nadýmání a křeče nestačily, některé ženy zažívají pravidelně i menstruační migrénu. Většinou přináší pulzování v hlavě a jednostrannou bolest, může být doprovázena nevolností, zvracením, citlivostí na světlo či zvuky. Intenzivní bolest dokáže vyvolat také zmrzlina. Zejména při rychlé konzumaci, když se dostane do kontaktu s cévami patra. Ty se stáhnou a pak zase rozšíří. Tato reakce se dotkne trojklanného nervu, který předá informaci do mozku a vyvolá náhlou bolest obvykle v oblasti čela či za očima. Jako první pomoc bývá doporučováno přilepit jazyk na patro.
Nedostatečný pitný režim se o bolehlav dokáže postarat také. Zhoršuje se při chůzi i pohybu hlavy. Výzkumy prokázaly, že při dehydrataci se mohou zúžit cévy v hlavě, což následně vyvolá bolest. Zvlášť v horku je proto nutné průběžně popíjet vodu, a když už hlava bolí, je ideální například voda kokosová. Nejde o bolest ze stresu či strachu z návštěvy zubaře, ale o přetěžování žvýkacích svalů – skřípáním zuby, jejich přílišným svíráním, což často souvisí i se zmíněným stresem a úzkostí. V těžších případech pomůže stomatolog, dobré jsou různé speciální relaxační techniky, které udržují obličejové a čelistní svaly uvolněné.
Další spouštěče bolesti hlavy jsou: měnící se počasí, rostoucí vlhko či teploty, nedostatek nebo naopak příliš mnoho spánku, emoční stres, jasná či blikající světla, hlasité zvuky, výrazný zápach, alkohol, zejména červené víno, čokoláda, dusičnany v uzeninách a rybách, zvýšení či snížení příjmu kofeinu. Podle odborníků existuje i souvislost mezi spuštěním migrény a dlouhodobou prací na počítači.
Deník
Přidejte odpověď