Popularitou předčí i řadu zdravých sportovců. Nejen svými medailovými úspěchy, smyslem pro humor či přátelskou povahou, ale hlavně tím, jak se dokázal poprat s nepříznivým osudem. Řeč je o tělesně postiženém atletovi Dušanu Ščamburovi ze Šumperku, který až do svých sedmadvaceti let žil obyčejným životem.
Jenže v roce 1993 jej těžký úraz upoutal na invalidní vozík. „Prodělal jsem tři operace a po psychické stránce jsem se s toho hodně těžko a složitě dostával,“ prozrazuje úvodem.
Celé to trvalo téměř tři roky. Vyhýbal se společnosti, chtěl být sám se sebou, prožíval ponuré chvíle, ale nevzdal to a nakonec začal bojovat, jak se říká, od nuly. A dnes je uznávanou osobností nejen na sportovní, ale i společenské scéně Šumperska.
„Všechno se zlomilo někdy v roce 1995/6, když jsem byl v lázních. Na Silvestra jsem si řekl dost, že takto to dál nepůjde. Zase jsem začal chodit do kina, do divadla, zkrátka mezi lidi a od této chvíle to opět bylo o životě,“ vzpomíná Dušan Ščambura.
Jeho velkou vášní se poté stal především sport, který předtím provozoval spíše jen okrajově, když v mládí na škole dělal zápas.
Během čtvrtstoletí se výčet jeho sportovních aktivit už snad ani nedá spočítat. V začátcích se věnoval hlavně plavání, později přišel duatlon a triatlon či závody na handbiku, což je obdoba jízdního kola na pohon rukama.
V týmu Českých Budějovic si vyzkoušel populární florbal, čtyřikrát dokonce vyhrál extraligu a posledních patnáct let je jeho doménou lehká atletika, ve které sbírá úspěchy v disciplínách oštěp, disk a koule.
„Asi nejvíce si cením dvou vítězství na Zlaté tretře, dva roky zpátky jsem se stal vítězem na otevřeném Mistrovství Kanady. Rád si vzpomenu i na svůj první zahraniční závod, když jsem skočil na bedně v Emirátech. Po lidské stránce se mi nejvíce líbilo na Thaj-wanu. Těch zážitků je opravdu spousta,“ usmívá se Dušan Ščambura.
„Paradoxně i přes ten úraz mě to posunulo hodně dopředu. Občas se člověk zamyslí, jak by se jeho život ubíral, kdyby se to tenkrát nestalo,“ přemítá stále aktivní a nadšený sportovec, který během své dosavadní kariéry procestoval už nespočet zemí, prakticky celou Evropu a plno dalších, často i exotických destinací.
„Většinou jsem ale vždycky poznal jenom hotel a stadión. Akorát jednou jsem si vyrazil v Dubaji, jenže druhý den byl z toho tak utahaný, že výsledky potom stály za h…., nestály prostě za nic,“ říká se smíchem.
Civilním povoláním je poté Dušan Ščambura masér, k tomu vykonává i funkci šumperského zastupitele, takže na nudu si rozhodně nemůže stěžovat.
„Časově je to dost náročné, ale musíte si umět všechno skloubit dohromady a dobře naplánovat. Klienty na masáže mám domluvené, když zrovna nemáme radu města. Navíc moje povolání je fyzicky docela náročné, takže jej mám vlastně i jako součást tréninku,“ prozrazuje šumperský atlet, jenž se pomalu chystá na letošní vrchol sezóny.
Již v průběhu října totiž proběhnou v Portugalsku Světové atletické hry, na kterých by chtěl zaútočit na některou z medailí.
„Ale jenom doufám, že tu akci kvůli covidu nakonec nezruší,“ dodává na závěr Dušan Ščambura.
Miroslav Pergl
Šumperský deník
Přidejte odpověď