Někteří před zakleknutím do bloků pro větší pohodlí odložili sluchadla a orientovali se podle obláčku kouře ze startovní pistole. Závody však prožívají úplně stejně jako jejich zdraví vrstevníci…
Než se pustili do sportovních zápolení, při slavnostním nástupu složili slib, že budou bojovat v duchu fair play. Také si užili vystoupení tanečních souborů a premiéru videoklipu k písničce Holubí, který folklor-beatová kapela Docuku dovolila umělecky ztvárnit ve znakovém jazyce.
„Přeji všem, aby si po dlouhé době, kdy jsme se nemohli potkávat, hry užili. Už to, že jsme se tady sešli, je velké vítězství nad virem,“ oslovil účastníky 56. celostátních sportovních her sluchově postižených žáků poslanec Petr Gazdík.
Mistr republiky v atletice Zdeněk Stromšík přidal ještě radu mladým sprinterům: „Střídejte rychle nohy a běžte až do cíle, protože tam se mnohdy rozhoduje.“
Kateřina Kimmelová si jeho slova vzala k srdci a na valašskomeziříčském letním stadionu ve čtvrtek vyhrála běh na šedesát metrů.
„Na tuhle disciplínu jsem si věřila nejvíce. Věděla jsem ale, že celý závod musím běžet naplno,“ líčí šestnáctiletá dívka z Olomouce a myšlenkami přechází ke skoku vysokému, osmistovce a štafetě, které ji ještě čekají.
Naopak chvíle zklamání zažil domácí David Kašpar. Už se začínal radovat z bronzu ve vrhu koulí, když jej soupeř z jiné školy posledním pokusem přehodil o pouhé dva centimetry.
„Byl lepší, medaili si zasloužil,“ uznává sportovně patnáctiletý atlet, jenž věří, že si spraví chuť v příštích dvou dnech při kopané a plavání, kde se cítí být nejsilnější.
Jeden z prvních cenných kovů – stříbro – pro hostitelskou školu vybojovala Eliška Chajdrnová, když ve ve skokanském sektoru překonala laťku ve výšce 130 centimetrů.
„Vyrovnala jsem svůj osobní rekord, další výška už byla nad moje síly. Chce to více trénovat,“ přiznává třináctiletá dívka, kterou dopoledne rovněž čekalo několik dalších vystoupení.
Příprava sluchově postižených žáků a jejich zdravých vrstevníků se navzájem liší.
„Rozdíl je obrovský,“ tvrdí učitelka tělocviku Ivana Zoulíková z Prahy, jež má zkušenosti s oběma skupinami dětí.
„U sluchově postižených musí být trenér neustále v dohledu a udílet pokyny tváří v tvář. Často za svými svěřenci běhá, aby mohli odezírat z úst, protože usměrňovat je na dálku znakovým jazykem není možné,“ vysvětluje.
Závody ale prožívají všichni stejně. „Naše děti měly dnes ráno trému, ani pořádně nasnídat se nemohly. Dolehla na ně startovní horečka,“ líčí Zoulíková.
Josef Beneš
Valašský deník
Přidejte odpověď