Třináctiletý Michálek má řadu postižení, vývojově odpovídá desetiměsíčnímu dítěti. Starají se o něj prarodiče a teta. Potřebovali by pro něj nové, větší auto, lidé mohou pomoci ve sbírce.
Michal Kirschner z Ústí nad Labem se narodil předčasně, na svět přišel s vrozeným hydrocefalem, což je zvýšené množství mozkomíšního moku. Později se přidaly další diagnózy – epilepsie, kvadruplegie, těžká mentální retardace, hypotonie a zraková vada. Třináctiletý klučina je ale bojovník, a i když aktuálně vývojově odpovídá desetiměsíčnímu dítěti, se životem se statečně „pere” a svým blízkým umí rozdávat radost. Jízdy autem, které nutně potřebuje pro dopravu na terapie, miluje. Na cestu se těší vždy už den předem. Jenže… Staré auto je malé, už nedostačující. Nové je však drahé, proto rodina žádá o pomoc prostřednictvím sbírky.
„Po porodu nám doktoři řekli, že takové dítě nemá moc šancí na život. On byl ale velký bojovník a první kritické dny zvládnul. Po čtyřech týdnech podstoupil operaci hlavičky a po dvou měsících jsme se dočkali a Michálek jel z nemocnice domů,” vypráví babička Věra Kirschnerová.
O Michálka se brzy po narození začali starat prarodiče a jeho teta. Jeho maminka totiž péči o tak postižené dítě nezvládla. „A tak začalo naše dojíždění po všech doktorech, museli jsme se naučit cvičit a vše kolem péče. Během prvních dvou let se přidaly další diagnózy, jako je epilepsie, kvadruplegie, hypotonie či zraková vada. S epilepsií jsme se hodně natrápili. Když už se Míša něco naučil, třeba pást koníčky, tak to po záchvatu zapomněl, a tak se jelo zase od začátku,” pokračuje ve vyprávění babička.
Období zlepšení střídají horší časy. Několik let měl Michal také výživovou sondu, té se ale nakonec zbavil a dnes je velký jedlík. „V osmi letech jsme začali jezdit na neurorehabilitace, hodně mu pomohly. Naučil se sedět, sám si hrát, ovládat ruce a taky postupně svojí řečí mluvit. Bohužel v deseti se mu vrátily ošklivé epileptické záchvaty. A tak některé věci, které jsme vymakali, opět zapomněl,” pokračuje v líčení Michálkova osudu Věra Kirschnerová.
Rodina i Míša ale bojují dál. Nevzdávají se. Znovu se učí, jezdí na terapie. Některé dovednosti se mu tak opět vrátily.
Míša potřebuje neustálou péči. „S naší pomocí si sedne a přetočí se. Mentálně je na tom lépe. Všechno od nás pochopí a odpoví jo nebo kývá hlavou ne. Dorozumívá se zvuky nebo neverbální komunikací,” popisuje babička.
Před sedmi lety rodina díky příspěvku od státu pořídila menší vůz typu kombi. Ale ten už nestačí. Letos má rodina opět nárok na podporu od státu ve výši 200 tisíc korun, avšak na pořízení většího a vyhovujícího auta to nestačí. „Autosalony nám nabídly slevu, k tomu prodáme naše auto, ale i přesto nám ještě část financí na vyhovující auto typu tranzit chybí. Chceme proto poprosit o pomoc se zakoupením auta pro Míšu. V takovém autě bude mít velký prostor na nohy, mohl by mít vyhovující zdravotní autosedačku a taky nebudeme stále přemýšlet, co si s sebou na třítýdenní terapii můžeme vzít,” žádá babička.
Míša pravidelně navštěvuje intenzivní terapie, neurorehabilitace, hipoterapii i delší pobyty. Ty jsou ale ve vzdálených centrech, cesty zaberou až pět hodin. „V našem malém autě se cestuje čím dál hůř. Michálek roste, do našeho auta už se mnohem hůře usazuje a jeho invalidní vozík je na neustálé nakládání a vykládání dost těžký. Vnuk zároveň potřebuje různé pomůcky, bez kterých se neobejdeme, a ani ty se pomalu nevejdou do auta. Společně s ním cestuje také jeho asistenční pes,” uvedla Věra Kirschnerová.
Míšu do auta většinou přenáší teta, třicetikilový klučina jí ale vzhledem ke svému postižení nepomůže. Nové auto by tak mělo mít nájezd pro vozík. „Byli bychom šťastní, kdyby se to podařilo,” dodala Věra Kirschnerová.
Sbírka probíhá na charitativním crowdfundingovém portálu Znesnáze21. Název projektu je Větší auto pro Michálka a přispět můžete na internetové stránce. Rodina by ráda vybrala 450 tisíc korun, zatím se přispělo 5 753 Kč. Do konce kampaně zbývá 85 dní.
Hynek Dlouhý
Ústecký deník
Přidejte odpověď