Nepřetržitá péče od narození. Dnes čtyřletá Lexinka z Prostějova se narodila se vzácnou genetickou vadou a dětskou mozkovou obrnou. V důsledku zmiňovaného postižení se potýká s opožděním, jež se projevuje na mentální i tělesné úrovni. Péče o malou dcerku je náročná časově a zejména finančně. Plně leží na bedrech maminky samoživitelky. Pomáhají Dobří andělé nebo fotbalisté.
Vyžaduje nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou péči. „Třeba se jednou stane zázrak a Lexinka vám bude moct poděkovat sama.“ To jsou slova paní Kateřiny, směřující ke všem, kteří nezištně pomáhají.
„Genetická vada způsobuje navíc i další komplikace – centrální zrakovou vadu a epilepsii,“ upřesňuje onemocnění své dcery paní Kateřina.
Trápí ji i epileptické záchvaty
Nemluví a její mozek nedokáže zpracovat to, co vidí. V praxi to znamená, že vývoj Lexinky je velmi opožděn. Ve dvou letech nelezla, nedovedla sedět správným způsobem, nechodila, ani se neudržela vestoje. Co se mentálního stavu týče, byla na úrovni sedmiměsíčního miminka a doposud vůbec nemluví.
A to není všechno: „Dcerku občas trápí epileptické záchvaty, ale zatím nevím, co je spouští. Limituje ji i zraková vada – sice vidí, ale mozek nedokáže obraz, ten vizuální vjem, dále zpracovat a pochopit. Nedávno ale dosáhla pokroku a naučila se lézt po čtyřech. Pořád však v její motorice převládají velké nedostatky a špatné návyky. Stále má špatný sed, sama nestojí ani nechodí a neumí se s námi dorozumět,“ dodává maminka Kateřina.
Podstupuje celou řadu terapií
Děvčátko s maminkou pravidelně dochází na neurologii, kde její stav hlídají odborníci. Ten ale vyžaduje i mnoho dalších terapií.
„Docházíme například na ortopedii, kde pracujeme s nožičkami, o zbytek těla se pak stará fyzioterapeut. Zrakové postižení pravidelně konzultujeme se zrakovou terapeutkou a oční lékařkou. Velmi důležitý je i Lexinčin psychický vývoj, svěřily jsme se proto do péče klinické psycholožky a logopedky,“ popisuje Kateřina Piňosová a dodává: „Nevzdávám se a stále také doufám, že Lexinka jednou promluví. Proto chodíme na logopedii, kde se zatím učí znakovat.“
Přestože je péče o Lexinku náročná, pro její maminku je darem. Dojíždění na všechny zmíněné terapie jsou nákladná. Když se k tomu připočtou občasné rehabilitace na koních nebo lázně, které její dceři velmi pomáhají, je to pro mladou maminku samoživitelku velmi těžké.
Dobrá zpráva! Lezeme po čtyřech
Díky pomoci Dobrých andělů, kteří je finančně podporují prostřednictvím nadace Dobrý anděl, si maminka může například dovolit absolvovat se svou dcerou intenzivní rehabilitace v Neurorehabilitačním centru v Ostravě. Ty Lexince nesmírně pomáhají. Po posledním čtrnáctidenním pobytu na těchto rehabilitacích začala lézt po čtyřech. Dříve ji ruce a nohy neunesly.
„Jménem Lexinky i svým moc děkuji všem Dobrým andělům! Že se dcera snaží lézt po čtyřech, je pro nás úžasným pokrokem. I když v nemocnici slyším jen špatné zprávy, nepřestávám věřit, že Lexinka udělá pokroky a jednou snad bude mít alespoň trochu důstojný život. Jsem na celou situaci sama, ale Dobří andělé mi dávají naději, že to zvládnu. Moje dcera je úžasné sluníčko a velmi houževnatá holčička. Třeba se stane zázrak a jednou vám poděkuje i sama,“ srdečně děkuje paní Kateřina.
Zdeněk Vysloužil
Prostějovský deník
https://prostejovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď