Je vždy velkou radostí, když se klienti Alzheimercentra radují třeba na fašanku
Rodinu klientům sice nenahradíme, ale všichni si uvědomujeme, že právě v těchto chvílích potřebují o to víc naší pozornosti, trpělivosti a laskavého přístupu.
Říká to v rozhovoru pro Deník aktivizační pracovnice Alzheimercentra ve Zlíně Pavlína Dostálová.
Mezi řadou jejich úkolů patří i vysvětlování, proč v posledních týdnech nemohou za klienty přijít příbuzní. Přestože se omezení kvůli pandemi koronaviru postupně uvolňují, nejrizikovější skupiny obyvatel musí být stále velmi chráněny.
– Jak moc vaši klienti situaci vnímají?
Mnozí vnímají, že se děje něco neobvyklého, a i když mají svůj vlastní svět, dokáží velmi citlivě vnímat naše rozpoložení nebo náladu. Právě proto se snažíme, aby přes veškerá opatření život plynul dál, a to co možná nejpřirozeněji. A když se vrátím k rodině, i když ten osobní kontakt není možný, nabízíme klientům možnost komunikovat s blízkými prostřednictvím aplikace Skype, rodiny nám také posílají videopozdravy, fotografie a textové zprávy, a i my se snažíme na sociálních sítích pravidelně zveřejňovat fotografie ze života v centru.
– Starší a nemocní lidé jsou náchylnější nákaze? Co děláte pro to, abyste je omylem nenakazila? Omezujte například kontakty s lidmi mimo zařízení a nejbližší rodinu?
Všichni zaměstnanci dodržujeme přísnější opatření, především v podobě častější dezinfekce, nošení ochranných pomůcek nebo například zvýšeného přísunu vitaminů. A samozřejmě se snažím v maximální možné míře omezit kontakty s lidmi mimo naše pracoviště, a to jen na nejbližší rodinu.
– Čím vás práce s lidmi postižených různými typy demence naplňuje?
Práce s lidmi postiženými různými typy demencí je skutečně krásná v tom, že mi připomíná práci s dětmi. V jistém smyslu slova jsou totiž naši klienti dětem opravdu podobní, jsou bezprostřední, mají radost i z maličkostí, zároveň jsou velmi křehcí a stejně jako děti potřebují co nejvíce lásky, potřebují mít pocit, že jsou užiteční a že někomu na nich opravdu záleží.
– Co konkrétně vaše práce obnáší?
V Alzheimercentru Zlín pracuji jako aktivizační pracovník, takže se snažím přispět k tomu, aby klienti zůstali co nejdelší dobu soběstační. V programu máme množství aktivit a terapií, které klientům dělají radost a pomáhají jim, ať už jsou to pohybové aktivity, výtvarné činnosti, kognitivní práce (luštění křížovek nebo různé kvízy), ale také například akce, které se vztahují k danému ročnímu období nebo svátkům – třeba fašank, velikonoční pomlázku či pálení čarodějnic a mnoho dalších akcí. Těšíme se na to i my, zaměstnanci, protože právě ve chvílích, kdy vidíme radost v očích klientů a jejich úsměv, si uvědomujeme, že to všechno má smysl.
– Jak releaxujete, trávíte volný čas, jaké jsou vaše koníčky, na co ráda vzpomínáte, co vám udělá radost?
Mám dva kluky, oba jsou to malí sportovci, takže volný čas se snažím trávit aktivně venku – s balonem, na kole nebo jen tak na zahradě. Kromě toho už několik let běhám. A právě běh, čerstvý vzduch a vítr ve vlasech je pro mě velkým zdrojem energie, optimismu a dobré nálady.
—
Z historek Pavlíny Dostálové
Mám velmi ráda jednu historku, která se mi stala krátce po mém nástupu do Alzheimercentra. Šla jsem doprovodit jednu klientku na pokoj, a přitom jsem se ji ptala, jak se jmenuje, abychom společně ten správný pokoj našly. Od kolegyně jsem to jméno věděla, ale klientka si vzpomenout nemohla a když jsem ji to její jméno řekla, začala se smát, byla upřímně nadšená a překvapená, že mohla tak krásné jméno zapomenout. A já jsem si s úsměvem řekla: „Tak a jsem opravdu v Alzheimercentru“.
V některých chvílích si říkám: „Nedělej jiným to, co nechceš, aby jiní dělali tobě“ a aktuálně třeba „Když ti v životě něco schází, dej to prvnímu člověku, kterého potkáš – třeba jen úsměv nebo pohlazení“. A funguje to opravdu zázračně.
DAVID KAROLA
Kroměřížský deník
Přidejte odpověď