Je nedílnou součástí bořislavské kopané, i když už není aktivním funkcionářem. Na každém domácím zápase Viktor Chodera sleduje hráče domácích i soupeře, fotbal má pod kůží. V minulosti byl trenérem mládežnických celků, působil také jako vedoucí béčka. Nyní se pere se svým onemocněním, zároveň se ale s partnerem Petrem stará o svou těžce postiženou sestru Renatu. „Bereme to jako životní poslání. S životem jsme spokojení,” tvrdí i přes všechny životní těžkosti 55letý muž.
„V mládí hrál Chodera za Košťany, Krupku a Trnovany, skončil v dorosteneckém věku. U kopané ale zůstal jako trenér a vedoucí, pět let byl rozhodčím. Kromě bořislavské mládeže vedl tři roky i tu krupskou. Za svou činnost dokonce obdržel záslužný řád za rozvoj kopané v teplickém okrese. Pracoval jako tiskař v novosedlických papírnách, konkrétně v trnovanské pobočce naproti dnešnímu zahradnictví. „Vyráběli jsme tapety, ubrusy a další věci, kde je potisk. Pak jsem pracoval jako vedoucí, správce atd. v turistické chatě domu dětí a mládeže v Bořislavi,” líčí.
Po smrti své maminky si vzal na starosti o tři roky mladší sestru Renču, která vyžaduje nepřetržitou péči. „Je po dětské mozkové obrně. Není vůbec samostatná, maximálně se sama nají. Původně měla jít do jednoho zařízení, kde by se o ni starali, ale to jsem odmítl. Usoudil jsem, že to tam pro ni není vhodné. Přestěhovali jsme se do Bořislavi, kam jsme před tím jezdili na prázdniny a usadili se tu. Je to už dvacet let.”
Chodera se v Bořislavi seznámil s Petrem, se kterým je v registrovaném partnerství. „Hodně mi teď pomáhá. Já sám jsem musel bojovat o život, v IKEMu mi ho zachránili. Nemám slezinu a dvě třetiny slinivky, ale žiji. Jsem v invalidním důchodu, na vše sám nestačím. Nebýt Petra, už se o Renču nemůžu starat.”
Nedávno Choderu potěšilo, když mohl pro sestru pořídit vozík s přídavným motorem, který řadu věci výrazně usnadní. „Je skvělý. Pomůže nám třeba na procházkách. Do kopců už nemusíme tlačit, stačí ho jen směrovat jednou rukou.”
Chodera na sestru od nikoho nikdy nedostal žádné velké peníze, disponoval jen jejím důchodem a příspěvkem na péči. Nyní mu obrovsky pomohla firma Rehabcare.cz, která se zabývá zdravotními potřebami. „Pojišťovna nám napsala vozík, ale byl nevyhovující, tak jsme hledali jiný. V Rebabcare.cz řekli, že zkusí zajistit přídavný motor, aby vozík jezdil. Sami oslovili nadaci Padající hvězda, ta nám výrazně přispěla. Kromě manželů Chalupeckých z Rehabcare.cz bych chtěl poděkovat také bořislavskému zastupitelstvu, které vede starosta Aleš Navara,” oceňuje bořislavský patriot.
Svůj těžký životní úděl si Chodera zpestřuje sportem. „Kromě fotbalu mám rád i hokej a další sporty. Chodím se dívat na Teplice. Moc jim to nejde, ale věřím v lepší zítřky. Nic jiného mi ani nezbývá.” Velkou zálibou skromného chlapíka je zahrádkaření a houbaření. Zároveň rád vaří a peče. „Co se hub týče, tak poznám většinu, ale všechny ne. Vařím, peču, klidně i dorty, to je pravda. Ale nesnáším pečení cukroví, z něj jsem vystresovaný. Když jsem ho dělal kdysi na Vánoce, tak to byly moje nejhorší svátky,” usmívá se pobaveně.
František Bílek
Teplický deník
Přidejte odpověď