Alena Cymorková pochází z Koječína u Herálce. Už pět let ale žije v Humpolci, kam se přestěhovala za synem a snachou, aby jim mohla pomáhat s postiženým vnukem. Kromě toho je i dobrovolnicí v Centru denních služeb Medou a klienti ji mají velmi rádi.
Koječín – „Mám vnoučka postiženého autismem, který navštěvuje základní školu a po ní chodí do Medou. Párkrát jsem ho sem vedla, ale tak se mi tu mezi nimi zalíbilo, že jsem se rozhodla stát dobrovolnicí a trávit s nimi čas pravidelně. Teď už to byly tři roky,“ usmívá se dobrovolnice.
Alena Cymorková ze začátku pekla doma a dobroty nosila do centra. „Od té doby, co v Medou máme vlastní troubu, kuchtíme přímo tady. Vaříme všechno, co vařím i doma. Navíc se snažíme využívat i suroviny z potravinové banky, třeba těstoviny. Říkají, že jim to chutná. Z toho mám velkou radost,“ vypráví Alena Cymorková.
Kromě vaření společně s klienty v Centru denních služeb Medou zpívá a vyrábí různé dekorace. „Už jsme šili, vytvářeli valentýnská srdíčka nebo třeba lepili kytičky na konve,“ vzpomíná dobrovolnice, kterou si klienti Medou oblíbili. „A já jsem ráda, že ještě nepatřím do starého železa a mohu být někomu nápomocná. Doma mezi čtyřmi zdmi bych nevydržela. Vždyť co je víc než něco, co člověk dělá s láskou a naplňuje ho to?“ říká Alena Cymorková.
Podle dobrovolnice z Medou je postiženým dětem potřeba pomoci. „Nezavírat je do ústavů, ale zařadit do běžného života. Každý by si měl uvědomit, že se jim nemůže jen smát, ale opravdu jim být nápomocný. Důležité je o různých postiženích také mluvit. Když to budeme mlčky přecházet, tak tím nikomu nepomůžeme,“ vysvětluje dobrovolnice.
JANA KUDRHALTOVÁ
Pelhřimovský deník
Přidejte odpověď