Některým těžce postiženým hrozí, že jim po změnách v posuzování jejich zdravotního stavu nezbude více než několik stovek příspěvku na péči. Přitom mohou být i na invalidním vozíku. /ilustrativní snímek/
Třiatřicetiletý muž z Havířova si před pěti lety při nehodě přerazil páteř a je odkázán na invalidní křeslo. Po absolvování rehabilitací byl optimistou: „Věřil jsem, že budu v běžném životě docela soběstačný.“ Z posudkového řízení tehdy odjel jako relativně nezávislá osoba s příspěvkem na péči 4000 korun měsíčně.
Až praxe ukázala, že své síly přecenil. Tehdy netušil, že v zimě se bez asistenta přes haldy sněhu nikam nedostane. Že i na podzim, když napadne listí, k překonání prahu domovních dveří potřebuje asistenci.
Spoustu dalších aktivit, jako je třeba věšení prádla, si je sice schopen obstarat sám, ale za zvýšeného úsilí, které zdravý člověk nezná. Podobných drobností je mnoho.
„Kdyby mi nepomáhali blízcí, život bych měl mnohem těžší,“ popsal vozíčkář. Vyšší příspěvek na péči za stavu, kdy veškerý invalidní důchod investuje do bydlení a potravin, by se mu hodil.
Po změně zákona o posudcích zkusil, jestli by se na jeho stav dnes nedívali jinak. Posudek jeho lékařky nasvědčoval tomu, že do vyššího stupně závislosti na druhé osobě, z čehož by plynul i vyšší příspěvek, by přeřazen mohl být.
Ale u komise narazil, a ještě se dověděl, že může být rád, že mu čtyři tisíce zůstaly. Mohl prý skončit s 800 Kč.
„Přitom lidé, kteří mohou jakž takž chodit, jsou ve III. stupni závislosti. Nezávidím jim to, ale udělat pár kroků je velká výhoda, jsou na tom lépe,“ povzdechl si.
Nová metodika určuje deset základních životních potřeb, podle nichž se odvíjí zařazení do stupně závislosti. Dříve bylo ve hře 36 kritérií a přístup k jednotlivcům byl více individuální.
Vozíčkářů, kteří jsou dnes vedeni jako osoby se středně těžkou závislostí na okolí, je víc a zřejmě jich bude přibývat. I vozíčkář totiž podle daného nastavení většinu ze životních potřeb zvládá. Záleží už jen na přísnosti metodiky a posudkářů, jestli mu přisoudí 800, 4000 nebo 8000 korun.
Kvůli zjednodušení metodiky posuzování zdravotního stavu jsou postižení přesouváni třeba ze třetího stupně závislosti do prvního, což představuje ztrátu 7200 korun.
Někteří přicházejí i o nárok na průkaz ZTP, který jim umožňoval parkování na vyhrazených místech nebo nahrazoval dálniční známku.
Deset základních životních potřeb
mobilita
orientace
komunikace
stravování
oblékání a obouvání
tělesná hygiena
výkon fyziologické potřeby
péče o zdraví
osobní aktivity
péče o domácnost
Příspěvek na péči u osob nad 18 let
I. stupeň (lehká závislost) – 800 Kč – osoba nezvládá tři nebo čtyři potřeby
II. stupeň (středně těžká závislost) – 4000 Kč – osoba nezvládá pět nebo šest potřeb
III. stupeň (těžká závislost) – 8000 Kč – osoba nezvládá sedm nebo osm potřeb
IV. stupeň (úplná závislost) – 12 000 Kč – osoba nezvládá devět nebo deset potřeb
invArena
Nepotřebuje je….((((