Autor komentáře uvádí svoji vlastní zkušenost s případem, kde lékaři byli skeptičtí a nevěřili v uzdravení. Vždy podle něj existuje naděje a když se k ní přidá i nezlomná vůle pacienta, šance na přežití i na uzdravení se významně zvyšuje.Zápisník
Když lékař míní a pacient mění
Na protější straně přinášíme příběh dívky, která přes prvotní skepsi lékařů věří ve své uzdravení. Jeden takový příběh znám… Když jsem jel před lety s tchyní ve dvě hodiny ráno za sanitkou, která vezla tchána s mrtvicí do nemocnice, čekala nás na konci cesty zpráva, že tchán má tak jedno procento na přežití.
S vrtulníkovým převozem do jiné nemocnice se šance zvýšila na deset procent. Po dvou týdnech kómatu se dostal na padesátku, ale k nim lékaři přidali jistotu, že už nikdy nebude mluvit, chápat, chodit. Po dalších dvou týdnech to bylo osmdesát, ale jistota druhé části minulé věty zůstala.
Následovaly měsíce na LDN.
Tchán přibíral procenta a tchyně seděla u jeho postele každý den a cvičila s ním. Šla tím na nervy polovině sester, ale člověk, který neměl chodit, mluvit ani chápat, tak díky ní dnes chodí, mluví a chápe.
Tchyně prostě věřila, že to, co jí lékaři na začátku řekli, jednoduše není pravda. Z počátku věřila sama, pak, když tchán začal vnímat, věřili spolu. Jakže se to říká? Věř a víra tvá tě uzdraví…?
O autorovi: David Štverka, vedoucí ostravské redakce MF DNES
Zápisník
Když lékař míní a pacient mění
Na protější straně přinášíme příběh dívky, která přes prvotní skepsi lékařů věří ve své uzdravení. Jeden takový příběh znám… Když jsem jel před lety s tchyní ve dvě hodiny ráno za sanitkou, která vezla tchána s mrtvicí do nemocnice, čekala nás na konci cesty zpráva, že tchán má tak jedno procento na přežití.
S vrtulníkovým převozem do jiné nemocnice se šance zvýšila na deset procent. Po dvou týdnech kómatu se dostal na padesátku, ale k nim lékaři přidali jistotu, že už nikdy nebude mluvit, chápat, chodit. Po dalších dvou týdnech to bylo osmdesát, ale jistota druhé části minulé věty zůstala.
Následovaly měsíce na LDN.
Tchán přibíral procenta a tchyně seděla u jeho postele každý den a cvičila s ním. Šla tím na nervy polovině sester, ale člověk, který neměl chodit, mluvit ani chápat, tak díky ní dnes chodí, mluví a chápe.
Tchyně prostě věřila, že to, co jí lékaři na začátku řekli, jednoduše není pravda. Z počátku věřila sama, pak, když tchán začal vnímat, věřili spolu. Jakže se to říká? Věř a víra tvá tě uzdraví…?
O autorovi: David Štverka, vedoucí ostravské redakce MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď