Z reproduktorů zaznívá tango. Noha se do rytmu sune po zemi, tanečnice Renata Moravcová, má však pocit, že trochu nejistě. „Ostré pohyby mi nejdou,“ nešetří sebekritikou. A není to jen proto, že do tanečních chodila před 35 lety a na podpatky není zvyklá. V jejím světě jsou nepraktické.
Před 19 lety přišla o zrak.
Vystoupení nevidomé tanečnice Renaty Moravcové bude ve čtvrtek 28. listopadu od 17.30 hodin jedním z lákadel programu Barevné tmy v dobrušském kině. Na tréninky teď dochází každý den.
KROKY DO NEJISTOTY
„Každý mi říká, že tango je vášnivý tanec. Já vše dělám s velkou vášní, ale tady ji nedám,“ tvrdí. Pochvalné reakce ostatních si nepřipouští. Kroky nemůže okoukat, musí se spoléhat jen na impulsy svého partnera a pokyny tanečního mistra, který ji občas musí narovnat nohu, opravit držení či „vymodelovat“ do správného postoje. Každou pozici, pohyb, detail musí dopodrobna popsat.
„Máte kolem sebe neznámý prostor, kde nejsou žádné vodicí linie. I když máte vše odkrokované, napočítané, furt jdete do nejistoty. Musím se nejprve naučit chodit rovně, pořád mě to točí doleva nebo doprava a já jsem nervózní, že spadnu z pódia. Také se zakláním a padám dozadu úplně k zemi a musím věřit Rudovi, svému tanečními partnerovi, že mě chytne,“ vysvětluje Renata Moravcová.
MILUJE WALTZ
Zvládnout přitom bude muset také sólový začátek a převlékání do různých šatů v zákulisí. I to bude nutné natrénovat. Zatímco samba a tango, které se učí teprve od října a předvede je tento čtvrtek, jí zatím moc k srdci nepřirostly, waltz prý miluje. Na Barevné tmě poprvé tančila před čtyřmi lety.
„Lidi nevěřili, že nevidomí mohou tancovat. Napadlo mě, že seženu nějakou nevidomou mladici, která zatančí. Ale žádné nebyly a jelikož jsem si to vymyslela, musela jsem nakonec tančit já,“ vzpomíná na začátky Renata.
JANA KOTALOVÁ
Hradecký deník
Přidejte odpověď