Mentálně handicapovaná dívka Rozárka (jméno je z důvodu ochrany osobních údajů změněno) vidí své rodiče zhruba jednou za měsíc. Návštěva z Prahy do centra pro osoby se zdravotním postižením ve Šluknovském výběžku obvykle trvá několik hodin, které rodina tráví v cukrárně nebo na výletě. Podle ředitelky příspěvkové organizace, jež v Horní Poustevně zajišťuje většinou doživotní domov i péči víc než stovce lidí, patří Rozárka ke štastnější menšině klientů.
ilustrační foto
„Nějaký kontakt s nimi udržují jejich nejbližší zhruba v patnácti procentech případů. Jen dva klienti odjíždějí s rodinami vedle Vánoc a Velikonoc i na delší letní prázdniny,“ přibližuje situaci Ilona Chrtová, podle které není hlavní překážkou většího zájmu o nemocné příbuzné vzdálenost centra od Prahy.
„Cesta k nám zabere asi dvě a půl hodiny. My se ale snažíme maximálně vyjít vstříc. Na cestovné vlakem nebo autobusem jsme schopni zajistit slevu a na pobyty v Praze tam klienty odvážíme,“ zdůrazňuje ředitelka.
STACIONÁŘE MIMO PRAHU
Praha provozuje za vlastními hranicemi patnáctku zařízení s pobytovými službami pro seniory nebo lidi s duševním či zdravotním onemocněním.
Hlavně v posledních dvou kategoriích by se metropole bez těchto „detašovaných pracovišť“ vzhledem k velmi omezeným kapacitám v samotné Praze neobešla.
Radní pro sociální oblast Milena Johnová (Praha sobě) by přesto ráda praxi posílání nemocných Pražanů do mimopražských zařízení postupně ukončila. „Zejména u duševně nemocných považuji jejich vykořenění z původního prostředí za problematické. Navíc nedávno odhalené problémy ve Svojšicích nebo Zvíkovci ukázaly, že dění v mimopražských objektech nemělo město pod kontrolou. Na druhou stranu Horní Poustevna je tím pozitivním příkladem,“ říká Johnová.
Město podle ní už pracuje na posílení podpory tzv. komunitních služeb a také lidí, kteří pečují o své blízké doma. Na tyto účely už dokázala Praha získat příslib téměř čtvrt miliardy korun z fondů EU. Představa je taková, že důsledkem bude menší potřeba péče „ústavního typu“.
Třeba v případě lidí s demencí bude ale podle lidí z praxe posun k jinému typu péče náročný. „Nemocní s demencí často potřebují 24hodinový dohled, individuální péči v domácnosti v tomhle rozsahu rodiny nezaplatí. Denní, tedy ambulantní dojíždění do zařízení je částečným řešením. Ovšem pro řadu nemocných, speciálně s Alzheimerovou nemocí ve středním a vyšším stadiu, je stresující, myslí si šéfka pražského centra Seňorina Jarka Švarcbachová.
JAN PROKEŠ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď