Na pražském startu nemůže v sobotu chybět. Pro nevidomého sportovce, trenéra a maséra Marka Moflára bude závod ve středním triatlonu (1,9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh) Ford Challenge Prague další výzvou.
ilustrační obrázek
Na začátku mu chybělo štěstí, ale k nepřízni osudu se postavil čelem. Narodil se předčasně a s nevyvinutou sítnicí. Na pravé oko nevidí vůbec, na levé mlhavě asi na metr. Výhodou však bylo, že vyrůstal v partě se zdravými kamarády a spolužáky.
„Byl jsem vychovávaný jako každé jiné dítě. Kdyby měl někdo se mnou přehnaný soucit, tak dneska nesportuji a nepracuji,“ vypráví Moflár. „Rodina mi pomohla tím, že mě nikdo nelitoval. To je nejhorší, co může člověka s handicapem potkat. Pokud za něj někdo něco dělá, v podstatě mu ubližuje.“
CHYBĚLO STO METRŮ
Marek Moflár chodil v Bílině na standardní základní školu a dělal všechno, co ostatní děti. Hrál s nimi fotbal, jezdil na kole. Později se dostal do Prahy na internátní školu pro zrakově postižené, ale pak absolvoval klasické střední vzdělání.
„Látku jsem musel zvládat ústně, nebo na počítači. Studium jsem chtěl dokončit, a tak jsem za tím šel. Nehledal jsem důvod, proč to nejde, ale jak to udělat. Překážky se musí překonávat, a to platí pro každého,“ soudí.
Dneska dělá věci, které ho naplňují. „Mám vlastní masérnu a trénuju. Trávím tím třeba čtrnáct hodin denně. To mi ale vůbec nevadí, baví mě to. Když jsou klienti spokojení a vracejí se, je to pro mě nejvíc,“ pokyvuje hlavou osmadvacetiletý sportovec.
SNEM JE HAVAJ
Pohyb ho vždycky lákal. Závodil za školy, dostal se k tandemové cyklistice. Pět let jí dělal vrcholově, byl v reprezentaci. Trénoval šest hodin denně. S parťákem Jirkou Chybou vyhrávali české tituly i Evropské poháry. Pak je ale potkala smůla. Účast na paralympiádě v Londýně jim proklouzla mezi prsty.
Co se stalo? Pouhých sto metrů před cílem rozhodujícího závodu je srazili Belgičané.
„Pochopitelně to bylo ohromné zklamání, ale teď to beru tak, že se to mělo stát. Díky tomu jsem dostudoval a začal se živit jako masér a trenér,“ vzpomíná.
Ke kolu se už naplno nevrátil, ale zlákal ho triatlon. Jeho snem je dostat se na Havaj a jako první člověk s handicapem zvládnout ironmanský šampionát.
I když se pražský podnik uskuteční na kratších tratích, než obvykle zvládá, těší se.
„Sejde se silná konkurence. Závod je hodně sledovaný,“ vykládá Moflár, jehož trasérem bude Jan Strangmüller. Při plavání budou k sobě přivázáni za ruce, v cyklistické části pojedou na tandemovém kole a v závěrečné partii poběží pokud možno co nejblíž u sebe nebo mohou být spojeni vázačkou.
„Atmosféra je v Praze rok od roku lepší. Loni jsem nastoupil víceméně jako hobík, ale pro letošek jsme si nastavili určité časy. Věřím, že se budeme pohybovat ve předu. Sice nepovím kde, ale na trati necháme maximum,“ dodává odhodlaně.
MILAN NOVOTNÝ
Bruntálský a Krnovský deník
https://bruntalsky.denik.cz/
Přidejte odpověď