Miroslav Suchan sedí za volantem autobusu celý život. „Sociální autobus“, který řídí pro Charitu Nový Hrozenkov čtvrtým rokem a vozí v něm zdravotně postižené, je ale trochu jiné kafe.
Nový Hrozenkov – „Je třeba jej před každou jízdou připravit. Manipuluji s invalidními vozíky, které i s lidmi nejsou nejlehčí. Sedačka, kterou musím vytáhnout, aby se vozík vlezl, váží sama o sobě dvacet kilo,“ vysvětluje.
Do mikrobusu se vejde šestnáct sedících lidí. „Ale za každý vozík musíme dvě sedačky vyndat, za elektrický dokonce čtyři. Kapacita se sníží na maximální počet šesti vozíků a pak zbývají tři místa pro asistenty,“ popisuje řidič.
V devíti lidech je atmosféra rodinná a s tou myšlenkou se i kapacita tvořila. „Většinou se všichni znají, v autobusu vládne nadšení. Tito lidé jsou rádi, že se dostanou ven. Ani je kolikrát nezajímá cíl. Jezdíme do Čech nebo třeba do Jeseníků. Byli jsme i na Slovensku v Nitře,“ vyjmenovává Miroslav Suchan.
Četnost jízd se odvíjí od ročního období. „V zimě je to slabší, to vyjíždíme jednou za týden. Od jara prakticky do konce podzimu jezdíme ale i čtyřikrát týdně. Rezervy ale ještě jsou a klidně dokážeme kapacitu navýšit,“ říká Miroslav Suchan.
Pracovníci Charity Nový Hrozenkov mají k dispozici speciálně upravený sociální autobus přes tři roky. Vůz je nízkopodlažní, má nájezdové rampy. Může ho využívat kdokoli s postižením, objednávají si jej organizace i jednotlivci. „Jezdíme na poutní místa na Hostýn, Turzovku nebo na hrady a zámky. Vozík se dá ukotvit přímo v autobusu, vozíčkář nemusí přesedat,“ vysvětluje Jana Němečková, vedoucí sociální dopravy Charity Nový Hrozenkov.
Zájemci si naplánují výlet a u Charity si autobus objednají. Cena se počítá podle ceníku s přihlédnutím k čekací době a ujetým kilometrům. Organizace mohou využít grantů.
Valašský deník
https://valassky.denik.cz/
Přidejte odpověď