Je zajímavé, že poté, co se zprávy o tom objevily, tak se na mě tenhle dotaz hrne z mnoha stran, protože on trošku souvisí s postavením lidí, kteří se nějak odlišují, ať už jsou to tělesně postižení nebo mentálně postižení anebo psychiatričtí pacienti v společnosti. A tenhle jev je celkem všeobecný a všudypřítomný. A myslím, že je sycen směsicí na jedné straně omezenosti, na druhé straně z části oprávněných obav, ale také nedostatku informací, zanedbané osvěty a tradičního vzdoru proti neznámým novotám, kterému se někdy říká xenofobie, ale to není přesné.
Strach mezi místními obyvateli vyvolaly například lživé zprávy o tom, že v domech prý budou bez jakékoliv kontroly bydlet sexuální devianti, nebo jedinci nebezpeční pro okolí, že se třeba ceny nemovitostí přistěhováním těchto lidí ve Svitávce znehodnotí. Nakonec vedení obce, respektive kraje pod vlivem petice ustoupilo od realizace tohoto projektu.Cyril HÖSCHL
Je to škoda, že ustoupilo, protože mně to celé připomíná historii našeho stavění Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech, když se ten projekt chystal a ten záměr vešel ve známost, tak proti nám mnozí z místních občanů sepisovali petice podobného rázu, že nedopustí, aby jejich děti ohrožovali sexuální devianti a podobně. A dokonce založili webovou stránku proti stavbě Národního ústavu duševního zdraví a ta kampaň byla poměrně rozsáhlá. My jsme tam chodili s kolegy osobně na besedy s občany vysvětlovat, jak to ve skutečnosti je, nakonec díky osvícenosti části populace a hlavně vedení města Klecany se podařilo tyhle překážky překonat. Tyto postoje místních občanů si pamatuju dost dobře, protože úžasně kontrastují s tím, jaká je nakonec skutečnost. Ten ústav se dostavěl, je tam 50 lůžek, jsou tam ambulance, jsou tam denní stacionáře, spánková laboratoř, čili pacienti tam chodí, ale ba co víc, celý ústav je velmi otevřen a prolíná se s tou místní komunitou, takže k nám děti z okolí chodí na obědy, dokonce v předškolním věku.
moderátorka
Vidíme, jak důležitá informovanost, komunikace.
Cyril HÖSCHL
Ano, ale je to zpočátku těžké, ale ex post o tom, že jsme byli nemilované dítě, už nikdo nechce ani slyšet, protože naopak mnozí jsou pyšní na to, že to tam stojí. Chodí k nám místní občané na koncerty. Jsou tam různé akce, které jsou otevřeny veřejnosti. A najednou není po protestech a po obavách ani stopy, ceny nemovitostí a pozemků neklesly, spíše naopak. Zlepšila se infrastruktura. Chodí tam studenti z univerzity, čili město ožilo. A myslím, že to je k oboustrannému prospěchu. A když se vrátím tedy k té vaší otázce, tak jistě dopady takového rozsahu nelze čekat od chráněného bydlení pro 12 osob, ale ty obavy jsou stejně nesmyslné, jako byly ty obavy v případě NUDZu, protože 12 lidí s lehčím nebo středním mentálním poškozením nepředstavuje vůbec žádné riziko, ba naopak je dost možné, že místní komunita může takového zařízení a toho, že poskytne třeba určité služby, nebo zaměstnání, nebo za ním půjdou i nějaké další příspěvky, využít a nakonec se pyšnit na to, že něco dělá pro dobrou věc. Tady si myslím, že je na místě spíš zlepšit osvětu, informovanost a obavy, které mohou být z části pochopitelné, umenšit a uvést na pravou míru a to je daleko asi prospěšnější cesta, než těm obavám, které nejsou oprávněné, ustupovat a ten projekt prostě zakázat.
moderátorka
Ostatně podobná zařízení jinde fungují, chráněné bydlení pro klienty s mentálním postižením existuje bez problémů i na jiných místech regionu, třeba v Blansku-Klepačově, v Boskovicích a tak dále. A starosta, pan Zoubek, řekl, že nyní i lidé, kteří podepsali tu petici proti výstavbě toho chráněného bydlení, tak se mu za to přišli omlouvat.
Cyril HÖSCHL
osvětu je třeba podložit autentickou zkušeností, například tam udělat exkurzi, nebo občany, kteří se toho obávají, seznámit s těmi, v jejich sousedství už něco takového stojí a nechat je, ať se jich zeptají sami na to, jak to doopravdy vypadá, protože chápu, že těm politikům, nebo investorům, nebo té vrchnosti nemusí důvěřovat a nemusí věřit jen těm dobrým úmyslům, ale mohou si to ověřit autenticky u těch, kteří už něco takového zažili, a to si myslím, že by měla být součást té osvěty.
moderátorka
Jak se obecně podle vašich informací nebo zkušeností daří začleňovat, zapojovat spoluobčany s handicapem do té běžné společnosti?
Cyril HÖSCHL
to jde velice pomalu a jde to obtížně. A někdy to je obtížné ve skutečnosti z povahy věci, protože ne každý je schopný v jakkoliv chráněné práci vydržet, nebo se jí soustavně věnovat, protože to záleží na tom funkčním postižení, na výdrži, kapacitě, úbytku těch mentálních nebo, chcete-li, kognitivních funkcí, a to všechno je třeba vzít v úvahu. Takže tady jakákoliv paušalizace není na místě. To znamená říkat šmahem, že každého zařadíme. Nezařadíme. Jsou prostě ti, kteří nejsou začlenitelní. Na druhou stranu je ta paušalizace opačná, že kdo má nějaké postižení, tak by měl být někde za zdí, nebo někde v ústavu, nepřekážet a být za horizontem rozlišovací schopnosti většinové populace, tato paušalizace je nejen nesprávná, ale je také nelidská svým způsobem a nepodložená, protože spousta, nebo významná proporce těch, kteří buď trpí duševní poruchou, nebo mentálním postižením, jsou schopni v určitých chráněných, nebo omezeně náročných podmínkách fungovat. A je třeba jim ty podmínky ušít na míru. A to dneska možné je, protože v té společnosti se daří docela dobře a je škoda nechat ladem lidské životy, které se mohou uplatnit a nakonec řada reportáží i takových vstupů, které v souvislosti s tím případem ve Svitávce uvedla Česká televize, to krásně ukazují. Je spousta stereotypních nebo manuálních činností, které jsou pro tyto lidi rehabilitující a dokonce i zábavné. Zatímco zdravý výkonný jedinec by jimi opovrhoval, nebo se nudil. A když si to takhle rozdělíme, tak každý podle svých možností najde uplatnění a nakonec nemusí hrát pouze roli toho chovance, ale může hrát roli aktivního spoluobčana.
Přidejte odpověď