Muže s těžkou duševní chorobou a nevyléčitelnou důvěřivostí, který je synem známého spisovatele, napálil nakladatel, ze kterého se vyklubal podvodník. Kam zmizel s penězi a rukopisem? Na to se snažili přijít Reportéři ČT.
Jiří Pavel (na snímku) není tak slavný jako jeho otec Ota Pavel, autor Smrti krásných srnců nebo knihy Jak jsem potkal ryby. Ale Jiří taky píše povídky a psaní je pro něho podobně smyslem života, který ho jinak těžce zkouší. Má za sebou již několik ran osudu. Tentokrát muže léčícího se pro maniodepresívní psychózu napálil nakladatel, ze kterého se vyklubal podvodník. Kam zmizel s penězi a rukopisem?
Šestapadesátiletý syn legendárního spisovatele Oty Pavla Jiří Pavel napsal povídku ze souboru S košíkem do lesa. Soubor povídek už měl vyjít před 4 měsíci, slíbil mu to spisovatel, galerista a nakladatel Jan Mach. Je to jediná povídka, která mu zůstala doma. Zbylých 39 má u sebe nakladatel.
Jiří Pavel: S panem Machem jsem se seznámil tak, že jsem mu půjčil 200 korun na kredit, když za mnou přišel. Pak jsem mu půjčil 1200 přes nějakou figurku … pan Mach si ode mne převzal asi 4 papíry, kde jsme my všichni autoři a spoluautoři a ilustrátor mu podepsali, že to může pan Mach vydat. S tím jsem souhlasil, my jsme chtěli akorát vytisknout, on nám slíbil, že nám je do konce roku dodá. A mezitím zmizel neznámo kam.
Jiří Pavel: nejsem manuální ani intelektuální typ. A jediný, co umím, je trošku psát. Proto se snažím skrz to psaní nějak prosadit nebo seberealizovat. Z velký části je pravda, že genově jsem to takzvaně jako, jak se říká, schytal, ale taky jsem si to podpořil dost svým stylem života. Ve mně se vyskytla paranoia, já jsem pak začal pracovat ve starožitnostech. Měl jsem představu, že po mně jde starožitnická mafie, já jsem tady lítal po nocích, měnil jsem taxíky, schovával jsem se, měl jsem svoji ochranku, jsem si platil dokonce i.
Jiří Pavel získal invalidní důchod a nechal si poradit od nejlepšího přítele Arnošta Lustiga, aby psal, cokoli. Že jedině tvorba jej zachrání od černých myšlenek.
Jiří Pavel: Lustig když umíral, tak mi řekl, že jsem výborný spisovatel. Pochválil mě víc, než to udělali spousta mejch kamarádů. A dal mi energii do toho psaní. proto já píšu dál.
Marta Švagrová, literární kritička: Jeho nemůžeme řadit k nějakým spisovatelům vysoký literatury, to určitě ne. Ale je to na pomezí vlastně dokumentu, to, co on píše, protože píše o sobě, píše o svých pocitech, o svých stavech. Ale zároveň pro něj to znamená určitě základní, jak bych to řekla, pomůcku, hůlku k tomu, aby moh žít.
K tvůrčímu osvobození podle Jiřího Pavla přispělo seznámení s vášnivým houbařem Jiřím Piščákem, s nímž společnými silami napsali 40 povídek, které se týkají jedné z největších vášní Čechů. Po 2 letech intenzivní spolupráce připravili Jiří Pavel s Jiřím Piščákem 40 povídej o houbách do tisku.
Jiří Pavel: Nakladatel Jan Mach chtěl vydávat knížku v paperbacku. Řek mi, že mi dodá do konce roku 50 výtisků, který rozdám mezi známý.
Markéta Puci, mluvčí Městského soudu v Praze:
Magistr Jan Mach byl pravomocným rozsudkem pražského Vrchního soudu potrestán 5 lety odnětí svobody za zločin zpronevěry. Ta zpronevěra spočívala v tom, že v roce 2001 převzal 57 kusů srolovaných pláten obrazů od jejich autora s tím, že se mu zavázal k tomu, že zprostředkuje jejich prodej. Místo toho o 4 roky později 39 kusů z těchto převzatých pláten použil jako zástavu svému věřiteli za svou osobní půjčku.
Škodu soud vyčíslil na 8,5 milionu korun. Nyní je Mach ve věznici.
Ludvík Kummer, právník:
já se domnívám, že v tomto případě by přicházelo v úvahu odstoupení od smlouvy. Jedním z takových důvodů je třeba nemožnost plnění, protože ve věznicích se knížky obvykle nevydávají.
Jiří Pavel se rozhodl, že knihy vydá jinde a právník jej ujistil, že pan Mach na něm nemůže chtít miliony za to, že je nechá vytisknout u jiného nakladatele. Půjčené peníze už ale asi nikdy neuvidí.
invArena s využitím reportáže ČT
Přidejte odpověď