Zdravotní sestřička, tanečnice, zpěvačka, malířka a peer mentorka. To všechno je Marie Nahodilová z Jihlavy. Žena, která dokazuje, že i s hendikepem se dá žít bohatý život. V sobotu si splnila další ze svých snů, když se jí podařilo zorganizovat akci Hvězdy tančí s Melodií, kde se propojily dvě z jejích vášní – tanec a zpěv.
– Kde se zrodil nápad na akci Hvězdy tančí s Melodií?
Touhu zatančit si s Hvězdami StarDance na živou sborovou hudbu nosím ve svém nitru už celý rok. Nápad přišel asi měsíc po účasti v charitativním projektu Hvězdy tančí pro Paraple, který odvysílala ČT koncem listopadu 2017. S novým rokem jsme na sborové zkoušce dostali seznam skladeb na další půlrok.
V repertoáru jsem objevila tři skladby od Wericha a Voskovce. Mezi nimi i píseň Ezop a Brabenec, na kterou jsme tančili s Honzou Onderem, Danuškou Batulkovou a Katkou Baďurovou ve zmíněném pořadu. Nevšední myšlenka propojit obě mé záliby, sborový zpěv a tanec, byla na světě.
– Je po akci. Co na ni říkáte?
Při vyslovení této otázky se mi oči dojetím zalévají a celé tělo zaplavuje nesmírná vděčnost.
Skláním se před všemi spolupachateli, kteří do toho šli se mnou. Jen těžko hledám slova… Je to spousta zážitků, emocí, tance, zpěvu, nádherného souznění, adrenalinu a dobrodružství, okouzlující prostředí Horáckého divadla, vstřícnost všech techniků – to vše pomohlo dotvořit celkový dojem.
– Od vaší účasti ve StarDance uplynula nějaká doba. Stále vystupujete?
Pravidelně vystupujeme s tanečními choreografiemi hlavně v zimě – v době společenských akcí.
– Bavíme se o tancování, ale vy také zpíváte. Jak jste se k tomu dostala?
S Melodií zpívám a vystupuji od roku 2012, tedy šest let. Zažívala jsem v té době velmi krušné období, rodina se mi rozpadala. Úraz byl těžkou životní zkouškou nejen pro mě samotnou, ale i pro mé nejbližší. Zvednout se z popela mi pomohl zpěv a Melodie.
– Jak jste zmínila, život vám změnil vážný úraz. Co se tehdy stalo?
Na invalidní vozík mě před devíti lety upoutal nešťastný pád z koně. Následkem úrazu došlo k poškození míchy a ochrnutí dolních končetin a částečně i levé ruky. Nefunkčnost ruky však již umím nahradit pomocí jiných svalů a souhybů na těle.
– Muselo být těžké najít v sobě tu sílu a naučit se žít s hendikepem.
Na vozíku jsem se paradoxně rozžila (smích). Jsem optimistka, zdravotní sestřička, vozíčkářka, zpěvačka, malířka a peer mentorka.
Peer mentor, což je jakýsi průvodce, je speciálně proškolený muž nebo žena s poraněním míchy, který žije na vozíku delší čas, žije aktivně a ve srovnatelné kvalitě života jako zdravý člověk. Tento zkušený vozíčkář provází čerstvého vozíčkáře a jeho nejbližší novou životní situací. Pomáhá mu, podporuje ho a předává vlastní zkušenost při návratu do plnohodnotného života se čtyřmi koly.
ZUZANA MUSILOVÁ
Jihlavský deník
http://www.jihlavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď