Zůstat pár let před penzí bez práce se rovná malé osobní tragédii. Obzvláště v regionech, kde je o pracovní příležitosti nouze. Práci si nemůže nalézt ani invalidní důchodkyně Bedřiška Rašková z Rýmařova. /ilustrační snímek/
Jak to člověk snáší, když se ocitne šest let před důchodem „na dlažbě“? „Připadám si taková zbytečná. Nevyužitá. Pořád se snažím najít nějaké zaměstnání, ale je to zcela bez šance. Stejně v Rýmařově, jako třeba v sousedním Bruntále,“ vyjádřila se Bedřiška Rašková (57 let). Jelikož sužuje ženu navíc špatný zdravotní stav, je hledání vhodného uplatnění o to složitější. Jak říká, jistě by jí stačila práce třeba jen na pět nebo šest hodin, aby dokázala dojít domů po svých.
Než stihla rýmařovskou obyvatelku srdeční příhoda, pracovala v tamních chráněných dílnách. Poté, co se uzdravila, už bylo její místo obsazené. „Dříve jsem pracovala ve zdejší Hedvě. Poté jsem vystřídala několik zaměstnání, za komunistů bylo práce všude dost. Potom přišel ten slavný osmdesátý devátý rok, a už nebylo nic,“ vzpomínala na staré časy Rašková. Aby přežila, stát jí vyplácí kvůli jejímu chabému zdraví invalidní důchod, a sociální dávky.
„Teď po roce mám jít na přezkoumání zdravotního stavu k posudkové lékařce, tak doufám, že mi invalidní důchod nevezmou, z čeho bych platila nájem?“ ptala se Rašková. Samozřejmě by raději pracovala a živila se sama, a nebrala peníze od státu. Není ale zbytí, práce pro ni prostě není. Na Rýmařovsku přesahuje nezaměstnanost dvanáct a v celém regionu čtrnáct procent.
Co celý den takový nezaměstnaný člověk dělá, nenudí se už? „Ráno jsem byla u zubaře, potkala jsem kamarádku, popovídaly jsme si. Luštím křížovky nebo si něco čtu, televize mě moc nebaví,“ popsala svůj den nezaměstnaná žena. Uznává, že zažívá ve svém věku stereotyp, který ji ubíjí. Nebyla zvyklá prožívat dny, které se podobají jako vejce vejci. Týden si zpestřuje vycházkami do pobočky pracovního úřadu. Najít volné místo se jí ale stále nedaří.
„Vím, že být doma na podpoře třeba některým vyhovuje. Já se ze začátku velmi styděla, na tu sociálku jsem ani nechtěla jít. Šla jsem k úřednicím až po několika měsících,“ zavzpomínala Rašková. „Je to doslova v prdeli, zůstat šest let před důchodem bez práce. A to mám jít do penze ve třiašedesáti, další generace mají jít do důchodu ještě o hodně let později,“ dodala.
Region Krnovské noviny
Přidejte odpověď