V devatenácti stál na prahu života a smrti. Chtěl se vším skoncovat. Měl po krk toho, že místo slibné kariéry motocyklového jezdce je připoutaný na vozík.
Tři roky předtím totiž Lukáš Šembera při exhibici na pitbicích narazil hlavou na obrubník a rozdrtil si pátý a šestý hrudní obratel. Následky byly fatální – ochrnul na spodní část těla.
Sebevraždu mladý Brňan díky včasnému zásahu přežil a dnes je se svým osudem vyrovnaný. „Dá se říct, že už to mám v hlavě srovnáno a nevracím se k tomu. Člověk má proč žít. Všechno, co chci, můžu dělat i s hendikepem. Jen v sobě musím najít energii budovat vlastní štěstí,“ vypráví již s nadhledem Šembera.
Bývalý český reprezentant v šampionátu silničních motocyklů ve třídě do 125 centimetrů vyrůstal například s Jakubem Kornfeilem. „Mojí energií je sport. Štěstí si vytvářím i tím, že něco dělám. Člověk může mít špatnou náladu, to je normální, ale díky tréninku jsem spokojený. Nejlíp tak odeženu depresi,“ míní šestadvacetiletý sportovec, jenž se před čtyřmi lety oženil.
SEN O PARALYMPIÁDĚ
Momentálně jej naplňuje para-badminton. Věnuje se mu přes rok a na přelomu října a listopadu se dokonce zúčastnil mistrovství Evropy ve francouzském Rodez.
„Chytil mě, když jsme chodívali s manželkou. Potom jsem se potkal s trenérem Tomášem Vovsem a začal jsem ho dělat naplno,“ popisuje svou cestu na kurty.
Původně si kladl za cíl dostat se na paralympiádu do Tokia, po setkání s konkurencí upravil plány. „Pochopil jsem, jak je to těžké. Tomuto sportu se hráči věnují třeba od šestnácti let a za tu dobu jsou na jiné úrovni. Navíc musíte objíždět hodně mezinárodních turnajů, na což potřebuje dost peněz,“ vysvětluje Šembera. „Pořád na některou paralympiádu chci, ale když se to nepodaří, nic se neděje.“
Na evropském šampionátu výsledkově nezářil, nevyhrál ani zápas, přesto se oproti prvnímu mezinárodnímu měření sil opět přiblížil konkurentům. „Potěšilo mě, že se soupeři už dokážu hrát vyrovnaněji něž na prvním turnaji na Mallorce,“ uvádí aktuální jednička českého para-badmintonu.
ZPĚT NA MOTORKU
Loni v květnu také poprvé od fatální nehody usedl na motorku. Přesněji: do speciálně upraveného stroje pro vozíčkáře.
„Byl jsem strašně šťastný. Zažíval jsem hodně příjemné pocity, které mě nabily,“ líčí Šembera.
Zatím si zajezdil pouze jednou, ale v tomto roce hodlá na šampionátu hendikepovaných závodit. „Záleží, jak se nám podaří dohodnout. Rád bych se představil třeba při mezinárodním mistrovství,“ dodává Šembera.
I díky tomu může být šťastný.
VÁCLAV PETRŮ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď