Geniální vědec Albert Einstein – a také dyslektik i autista postižený hyperaktivitou – v dětství budil dojem, že je opožděn. Poruchami ostatně prý trpěly prý i další úspěšné a kreativní osobnosti – Kolumbus, da Vinci, Newton, Mozart, Churchill, Zátopek…
Autisté nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívají. Laicky řečeno – nevyhodnocují správně informace, které od svého okolí dostávají, a reagují velmi nezvykle na běžné podněty. Necvičené oko si je poplete s hyperaktivitou, vnitřním neklidem, výraznou impulzivitou a poruchami pozornosti, jako je tomu u diagnóz ADHD – pro něž se dříve používaly pojmy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce).
VE SVÉM VLASTNÍM SVĚTĚ
Už v raném věku dítěte si lze všimnout, že nereaguje na své jméno ani na pokyny a působí, jako by bylo neslyšící. Neumí si říci, co chce, neukazuje, dokonce ani nemává na rozloučenou. Na své okolí se neusmívá, raději si hraje samo a mívá špatný oční kontakt. Ostatní děti jej nezajímají, jako by žilo ve vlastním světě. Některými věcmi se zabývá stále dokola.
Studie uvádějí 15 až 25 případů autismu na 10 tisíc narozených dětí (podle šířky diagnostických kritérií). Potencionálně tedy u nás žije 15 až 25 tisíc osob s autismem.
Veřejnost často zaměňuje autismus za tzv. Aspergerův syndrom a má pocit, že každý autista musí být prototypem Rain Mana z filmu. „Aspergeři“ jsou ale jen podskupinou autistů. Sociální abnormality nejsou u tohoto syndromu tak výrazné jako u autismu. Základním znakem jsou nadprůměrné schopnosti v určitém oboru, egocentrismus, provázaný s malou nebo dokonce žádnou schopností či snahou o kontakt s vrstevníky. Typické jsou také zvláštní zájmy obsesivního charakteru (např. studování telefonních seznamů, konzumace jen určitých jídel, vyžadování oblečení jediné barvy…).
ADHD – RIZIKOVÝ FAKTOR PATOLOGICKÝCH JEVŮ
Za poruchou se neskrývá jen klasické dětské zlobení. „U dětí je patrné snížené sebehodnocení, mívají konflikty s vrstevníky, tíhnou k individualistickým reakcím, je u nich zvýšený sklon k úzkostným reakcím, potřeba pozornosti okolí, kterou si zajišťuje dítě i negativně,“ uvádí příznaky poruchy Gabriela Jahůdka Vaníková, dětská a dorostová psychiatrička.
ADHD zhruba v 70 procentech přetrvává do dospělosti a může vést k dalším patologickým jevům. Onemocnění podpořené léčbou však může projevy či poruchy chování zmírnit. „Nové léky v psychiatrii jsou výrazně šetrnější než dřívější,“ uvádí výsledky moderní léčby Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
U dospělého se porucha pozornosti s hyperaktivitou projevuje nejen zapomínáním, prokrastinaci, či nechutí dokončovat práci, jedinec je i náchylnější k rizikovému chování. Zbytečně riskuje, zkratkovitě a nepřiměřeně jedná ve vypjatých situacích, problémy často řeší alkoholem a drogami a je u něj vyšší sklon ke kriminalitě.
NOVÁ KVALITA ŽIVOTA
Důkazem, že se o chorobě v poslední době hodně hovoří, je i čerstvá inscenace ADHD pražského Cirku La Putyka, pod níž je podepsán režisér a herec Rostislav Novák ml., kterému jako dítěti byla porucha rovněž diagnostikována.
„Sám jsem byl jako dítě diagnostikován ADHD a jeden z mých synů je ADHD také,“ říká Novák a dodává: „Když ho vidím, jak dospívá, jak bojuje sám se sebou, se svým okolím, jak jeho tělo a hlava někdy reagují samy a on to nedokáže ovládat, nebo pochopit, řekl jsem si, že pro něj udělám projekt. Chci, aby pochopil, že ADHD není onemocnění, ale nová kvalita života.“
25.10.2018
DENIS DRAHOŠ
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď