Pavlíkův příběh začal v roce 2006, kdy se narodil jako zdravé miminko. Rodiče se těšili na každý nový pokrok v jeho životě. Když měl Pavlík osm měsíců, začala si maminka všímat jeho opožděných reakcí. Oproti ostatním dětem zaostával ve vývoji řeči a chůze. Trpěl nespavostí a nenavazoval oční kontakt.
ZAČAL KOLOTOČ VYŠETŘENÍ
Dětská lékařka vyjádřila obavu, že Pavlík nereaguje možná proto, že neslyší. Poslala je proto na vyšetření sluchu. Naštěstí se ukázalo, že sluch má Péťa v pořádku. Následovala celá řada dalších vyšetření. Až na oddělení dětské psychiatrie se rodiče dozvěděli, že Pavlíkovo chování zapříčinil dětský autismus.
„Nedokážu ani slovy popsat, jak jsme se trápili,“ říká Pavlíkova maminka.
„Nicméně jsme s manželem věděli, že uděláme všechno pro to, aby bylo našemu synovi dobře a byl spokojený. Stálo před námi mnoho výzev. Už jenom sehnat mateřskou školu, kde by tato diagnóza nebyla na obtíž, byl téměř nadlidský úkol,“ popisuje.
Po několikaletém hledání nakonec našli školku a odstěhovali se za ní do jiného města. „Nebylo to pro nás lehké, ale chtěli jsme Pavlíka dostat do kolektivu jiných dětí. Ve školce se naštěstí adaptoval. Ve stejné budově také sídlila speciální škola pro děti s kombinovaným postižením, kam nastoupil do první třídy. Pavlík měl k dispozici vlastního asistenta pedagoga a vše se zdálo být v pořádku,“ pokračuje ve vyprávění Pavlíkova máma.
S přibývajícím věkem však byly Pavlíkovy stavy stále těžší. „Několik měsíců jsem se trápila a nevěděla, co dělat. Každý den jsem trnula, že zazvoní telefon a já budu muset jet pro Pavlíka do školy. Někdy si s ním pedagogové a asistenti nevěděli rady. Bohužel tyto situace nastávaly čím dál častěji. Naštěstí jsem si vzpomněla, že existuje stacionář, kam jsme jezdili, když byl Pavlík ještě maličký. Zavolala jsem tam a paní ředitelka slíbila, že od září 2016 můžeme nastoupit,“ vypráví Pavlíkův osud.
CHYBÍ PENÍZE
Ve stacionáři Pavlík velmi pookřál. Má tam vše, co potřebuje a co ho naplňuje. Finanční situace rodiny ale není zrovna veselá. Z rodinného rozpočtu se platí osobní asistent, družina ve stacionáři a léčebné výlohy na Pavlíkovu léčbu.
Pavlík má ještě sestřičku a také je potřeba pečovat o babičku, která trpí Alzheimerovou nemocí. Maminka si pro Pavlíka přála nový stůl a židli, velmi rád totiž maluje a hodil by se mu jeho vlastní kreativní koutek. Také toužil po novém kole. Bohužel ani na jedno nezbývaly v rodinném rozpočtu peníze.
POMOHL PATRON DĚTÍ
Maminka se obrátila na Patrona dětí, který pomáhá dětem a rodinám v nouzi. Díky štědrým dárcům se v on-line sbírce pro Pavlíka vybraly peníze na kolo i pracovní stůl s židlí.
Patron dětí pomáhá sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem a jejich rodinám v celé Českérepublice. Na webu www.patrondeti.cz zveřejňuje příběhy dětí, které potřebují finanční pomoc.
Tato pomoc je určena na konkrétní potřebu konkrétního dítěte. Patron dětí přispívá například Honzíkovi na invalidní vozík, Alence na obědy ve škole, Adamovi na kroužek klavíru nebo Jindrovi na nový pracovní stůl.
Kroměřížský deník
http://kromerizsky.denik.cz/
Přidejte odpověď