Šárka Sochorová: I handicapovaný člověk může jet na vodu

Paní Šárka Sochorová je česká absolventka Českého vysokého učení technického, obor informatika. Na ČRo Dvojka hovořila se setrou Angelikou i o pomoci hendikepovaným lidem ve využití volného času.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Kromě počítačů, fotografování, práci s filmem, tak vy jste ve svém volném čase také zapojená do dobrovolnické práce České maltézské mládeže. A jak jsem se dočetla na těchto stránkách, je to především pomoci handicapovaným a jinak oslabeným lidem, prožívat dobře volný čas. Kam s nimi vyjíždíte?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Já musím jenom říct, že já jsem tam teď nová, takže se necítím úplně kompetentní k tomu říkat všechno, protože všechno samozřejmě ještě nevím, ale jsou jarní výlety, podzimní výlety, vánoční výlety. V létě Summer camp, to je taková specifická událost. Jezdí se do Lourde, to není vyloženě s Českou maltézskou mládeží, ale také tam ti lidé jezdí. Teď jsme byli třeba na vodě na víkend. Takže i takové věci, které by si člověk řekl, že to handicapovaný člověk nemůže zvládnout, jet na vodu a tak může. Může, všechno se dá.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Právě si člověk říká, nejenže to nemůže zvládnout jet na vodu, ale říká si, proč to není, není to zbytečný luxus, nemá ten člověk být vlastně jako rád, že je ošetřen, nají se, umyje se?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Tak to vůbec, samozřejmě, že mají ti lidé prožívat ten život na sto procent a nejlíp, jak můžou. A my jsme tady od toho, abychom jim v tom pomohli.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já jsem nedávno zahlédla článek, který hovoří o tom, že osamocenost lidí zhoršuje jejich zdravotní stav. Má právě tady tenhle ten společný prožitý volný čas právě tenhle ten význam?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Určitě má a myslím si, že to co jste řekla, je pravda už když jste řekla, když se podíváte na to, že tresty ve věznicích byly často samotka a to často s psychikou dělalo strašné věci, tak myslím si, že i pro introverty, kteří třeba nepotřebují tak často lidský kontakt, je to potřeba. Nemůžou být pořád sami a myslím si, že to má vždycky pozitivní dopad být s lidmi, kteří jsou pozitivně naladění a roznáší tu veselou energii, tak to musí člověka nabít, i kdyby nechtěl.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já jsem si právě říkala, co přináší těm pomáhajícím tady tahle ta pomoc, jenom dobrý pocit, že někomu mohu pomoci nebo ještě něco jiného dostáváte?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
To je krásná otázka, trošku těžká. Ono je to krásný pocit pomáhat a zároveň člověk strašně začne přehodnocovat svoje vlastní priority. Já jsem třeba pořád byla zavřená ve škole a furt jsem řešila jenom, že musím dodělat nějakou semestrálku, přišlo mi to jako největší problém na světě. Pak člověk vidí, že jsou lidi, kteří mají mnohem horší problémy a to co řeším já je úplná malichernost a takže nechci znít jako sobecky, dělám to proto, abych si uvědomila, že vlastně já se mám dobře. Není to tak, ale je to součástí toho, že si člověk začne možná trošku dívat na svůj vlastní život a víc si vážit třeba věcí.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já jsem si právě říkala, kdo je obdarován víc, jestli ten, komu se takzvaně pomáhá od těch zdravých anebo jestli ti takzvaně zdraví nedostanou víc od třeba dobré nálady těch postižených.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Já si myslím, že obdarovaní jsou všichni. A právě proto jsou tam lidi, co to dělají a určitě to dává oběma stranám. Já asi nedokážu říct, komu víc, protože z té druhé strany to nevidím, ale já jsem se k tomu vlastně dostala náhodou a už to, že jsem teď byla vlastně na třetí akci a chtěla bych v tom pokračovat, je asi důkaz toho, že to dává něco i té straně, co pomáhá, protože jinak bychom to asi nedělali.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Vy jste profesně technicky vzdělaná a já vím o mnoha technických specialistech, kteří se právě věnují dobrovolnictví. Jde o určité vyrovnán osobnosti, že oni to vlastně vyhledávají tak, jak už jste o tom mluvila, že jste jako vystoupila z té školní třídy.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Tak já jako ze srandy trošku říkám, že když už tedy pomáhám té straně těch strojů, že nás jednou ovládnou a zničí náš svět a bude tady Terminátor, tak jako bych to měla kompenzovat a zase pomáhat těm lidem, ať si ten svět užijou, dokud ho tu máme a tak, ale to je samozřejmě s nadsázkou. Je to pravda, je fakt, že když s tou technikou jsem pořád tak nějak izolovaná, a v nějaké určité bublině a tohle tu bublinu tak jako praskne a člověk vidí trošku víc té reality.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Na druhou stranu ta technika může těm lidem s handicapem dneska mnohem více pomáhat než dříve.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
To rozhodně. U nás na fakultě je vyvíjen projekt pro nevidomé. Jmenuje se to Navi Teriér a je to navigace, která je přesně uzpůsobena nevidomým lidem a jedno léto jsem tam právě dělala asistentku a chodili jsme s nevidomými po Praze a řešili jsme, protože nevidomý člověk potřebuje úplně jinou navigaci, než člověk, co vidí. A jemu říct: Zahněte za tři sta metrů doleva nemá význam. Takže určitě lidi z techniky můžou vymýšlet, jak líp těm lidem pomoci a jak jim ulehčit život.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Ale je něco, kam technika nemůže nebo myslíte si, že to všechno potom jednou spraví technika?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Ne, technika nemůže spravit všechno, to určitě ne. A tak od toho zase máme lidi z humanitních oborů, kteří píšou krásné knížky, nebo skládají krásnou hudbu nebo dělají pěkné divadlo a to zase tu duši může jako povznést.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já jsem na facebookovém profilu právě České maltézské mládeže se dočetla, že „Žádná bariéra není moc složitá na to, aby se společným nasazením, vzájemnou důvěrou a chutí do života nedala překonat.“ Objevila jste nějaké bariéry, které jste vlastně do té doby neznala, že je třeba máte v sobě nebo u těch druhých?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Snad ani ne. Já strašně obdivuji vlastně ty handicapované lidi, s jakou sílou se vypořádávají se svou překážkou a zatím jsem asi nenarazila, že by byl někdo nějak moc zlomený a musel řešit něco, co mi přišlo, jakože je neřešitelné. Zatím mi všichni přišli, že opravdu mají takovou vůli a takovou sílu všechno překonat, že je to spíš inspirující.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
A já jsem spíš myslela to, že člověk se s těmi lidmi potkává a najednou si uvědomuje, kolik bariér vlastně ten život, který my nemáme, oni před ně staví.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Tak úplně ta základní zvýšené, nebo jak to říct, zvýšená podlaha nebo tak něco.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Jako schody, stupně?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Ano. Byla jsem s kamarádem, který je na vozíčku, na výletě v Praze. Člověk se musí úplně jinak pohybovat a řešit úplně jiné věci, jestli je třeba do metra výtah, jestli bude sjezd z chodníku vhodný, on nemůže drncat pořád po nějakých pangejtech, takže to bylo takové první prozření, že: Aha, já si nemůžu jít kam chci. Musím řešit, že opravdu ten člověk má tu bariéru v podobě toho vozíčku. Ale dá se to také překonat.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já právě, jak jste mluvila o těch nevidomých, tak jsem si uvědomila, když jsem v rámci speciální pedagogiky zjišťovala právě bariéry pro nevidomé, že obyčejná poštovní schránka je obrovská bariéra nebo postavený plakát upozorňující na nějakou výstavu, že oni tudy vedou vodicí hůl, že mě nikdy nenapadalo.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Zahrádky jsou.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Ale pomohlo mi to přemýšlet, když jsem ve veřejném prostoru, tak jestli třeba nepřekážím.Jestli tohle člověku to dobrovolnictví pomáhá vnímat daleko víc ty bariéry, kterých si běžně nevšimne.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
To také. Člověk má třeba tendenci pomoci, když vidí nevidomého člověka, že by mu pomohl třeba přes přechod nebo tak, než jsem s těmi nevidomými pracovala, tak jsem třeba ani nevěděla, jak vlastně tomu člověku pomoci, jestli třeba chytit za ruku nebo vzít a že jako nestačí říct: Tady uhněte. Takže ten přístup k nim je trošku jiný. Jsem ráda, že jsem s tím měla zkušenost a teď už třeba aspoň vím, z jaké strany to uchopit, když chci pomoci nevidomému člověku v obchodě, tak vím, co mu říkat: Pozor, schod dolů. Nebo něco takového.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
A je na tom dobrovolnictví důležité i to, že je to mládež, že to třeba nejsou úplně nejstarší lidé?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Ono tohle možná záleží na člověku, že určitě i starší lidé potřebují společnost a potřebují přátele kolem sebe a tak. Každý asi vychází líp s někým jiným. Já třeba mám hrozně ráda děti a moje kamarádka má třeba hrozně ráda právě staré lidi, ráda si s nimi vykládá a tak. Takže asi záleží na tom, jak kdo se na co cítí. Ta mládež se orientuje na mladé lidi, ale samozřejmě třeba zrovna do těch Lourd na tu pouť jezdí i starší a také jsou tam mladí pomocníci, asistenti, starší, ono se to mixuje, takže určitě je fajn pomáhat mladým lidem, kteří mají život před sebou, tak jim ukázat, že ho můžou žít naplno. Ale podle mě je to stejně důležité i pro staré lidi, protože oni už často rezignují i v docela nízkém věku a řeknou si: No, já už jsem starý, nebudu cestovat a přitom může klidně letět na výlet.To nevadí, že už má nějaký věk, takže je podle mě důležité i starým lidem ukázat, že ještě si mohou užít života a ten věk vlastně nic neznamená.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Takže i lidé staršího věku s nějakým handicapem by měli se odvážit jet na nějakou zahraničí dovolenou? A našla by se pomoc asistentů?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Ano. Myslím si, že když se chce, tak všechno jde. Tak myslím, že i ti asistenti by se našli.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Takže opravdu žádná bariéra nemusí být překážkou?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Nemusí.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Dostali jsme se na zahraniční cesty, kterých vy máte bohatou zkušenost. Jednak jste studovala v zahraničí, ve Švédsku, a ve Spojených státech. Když se vrátíme do té školy, jak byste porovnala studium ve Švédsku a ve Spojených státech a u nás?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Musím říct, že ve Švédsku jsem psala diplomovou práci, takže tam jsem vyloženě nechodila na hodiny a neviděl jasem úplně tu interakci studentů, ale už vlastně v tom přístupu k té diplomce to bylo trošku jiné, ale já bych možná spíš řekla, protože mnohem markantnější rozdíl jsem viděla v té Americe a u nás. Myslím si, že by bylo vhodné udělat nějaký kompromis mezi americkým přístupem a naším, protože u nás my přijde, že se často studenti zavalují kvanty učiva, které se musí naučit. Mají toho moc. A ono je to tak zavalí, že pak nemají už moc chuť ani čas ani vlastně vůli se tomu nějak nadále věnovat a třeba je to může trošku demotivovat. Oproti tomu v Americe, teď zase nemůžu mluvit jako obecně. Byla jsem tam na jedné vysoké škole, takže tam mi to přišlo, že se studentům vždycky tak jako nahodí nějaký háček, ukáže se jim co se v tom daném předmětu dá dělat a dá se jim prostor pro to, aby sami tam něco vytvářeli. Takže proto má člověk tak trošku jako větší nadšení a víc času se do toho třeba sám zapojit. A na druhou stranu v Americe jsou lidi hrozně přemotivovaní, protože jim tam pořád všichni tlučou do hlavy, že jsou nejlepší a že všechno, co udělali, je super. A i když pokazí projekt, tak dostanou třeba jen dvojku a ještě se jim za to omluví. Oproti tomu u nás jsou lidi dost ne shazovaní, ale trošku demotivovaní tím, kolik toho mají a jak to nestíhají, a tak a že je to třeba těžké. Takže si pak nevěří. Takže mi přijde, že každý ten přístup má něco do sebe. Chtělo by to s tím sebevědomí u nás trošku něco udělat, aby si lidi víc věřili. V Americe, aby si možná nevěřili až tak moc. Protože zase když porovnám tu úroveň studia, tak já jsem z informatiky, já když jsem tam byla z informatiky, ta oni neměli ani ty základy, co máme my. Tam se psaly eseje na programování místo toho, aby psali tisíce řádků kódů jako třeba my. Já to nechci shazovat, určitě to byl jako svým způsobem přístup. Ale chci říct to, že tam prostě lidi si fakt věří, i když to neumí a prostě do toho jdou a třeba se přihlásí na práci, na kterou by si u nás lidi třeba netroufli, takže tam by to chtělo udělat nějaký kompromis. Nevím jak, ale ten přístup je v Americe asi hodně, hodně jiný.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Kromě studia vy také cestujete pro své poznávání a vzdělávání. Vlastně už Komenský doporučoval po studiu cestovat, aby člověk se něco naučil. Co se člověk učí cestováním?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Asi se otevírají obzory. Ono asi také záleží na tom, jakým cestováním. Pokud si zaplatíte dvoudenní výlet do Paříže a jdete se podívat na Eiffelovku, tak nevím, jak moc se vám otevřou obzory. Ale třeba tím, že jsem žila v té Americe nějakou dobu nebo v tom Švédsku, tak kulturně si člověk, asi tak nějak nevím jestli dovzdělá. Ale třeba v té Americe, tam bylo tolik různých kultur, tam byli lidi z Afriky, Asie, z Východu, ze Západu, úplně všichni možní, různých náboženství, různých kultur a bylo to ta krásné s nimi komunikovat a zjišťovat, jak to třeba mají oni, co je pro ně normální a co není. A pobavila mě a vždycky to říkám jako historku, tak jsme seděli v obýváku jeden večer a já jsem řekla takové to klasické: Ach můj Bože. Kamarád se otočil a říká: Který Bůh? Protože tam bylo tolik lidí, každý má svého Boha a najednou člověk zjistí, že ten jeho způsob života není jenom ten jediný správný.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
A neztratí se v tom potom?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Ale ne. Já si myslím, že nechci říct ztratí. Někdo třeba změní styl života poté, co procestuje nějakou část světa a zjistí, že třeba jinde mu to vyhovuje líp, že třeba jinde je styl života pomalejší a takový klidnější. Jinde je to hektické, já nevím, třeba v Los Angeles. Tam bych asi žít nechtěla. A tak někdo může změnit styl života, ale nemyslím si, že se nutně ztratí, to asi ne.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
A jak je to bezpečnost a cestování?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Já se nebojím a doufám, že to vždycky dobře dopadne. Přiznám se, že nad tím ani moc nepřemýšlím. Vím, že se teď řeší emigrantská krize a tady ty teroristické útoky. Ale kdybych měla na každém letišti přemýšlet, jestli tam padne bomba, tak nikam nejedu. Takže si to nepřipouštím.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
A ještě když jsme hovořili o těch lidech s handicapem a bariérami, když byste porovnala různé země, jak je to u nás s bariérami vůči těmto handicapovaným. Jsme na tom líp, hůř, průměrně?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Nevím, jestli to dokážu úplně porovnat, protože s tím právě nemám ještě tolik zkušeností, ale myslím si, že bychom na tom mohli být asi lépe a na druhou stranu si myslím, že jsou země, které jsou na tom určitě hůř. Myslím si, že to bude u nás asi takový průměr, ale nevím teďka konkrétně ty bariéry. Zrovna Praha je dost zabariérovaná a vím, že i ve Vídni, když jsme byli, tak je tam víc prostoru i pro cyklisty, víc se blokují auta a víc se dává prostor právě lidem, co jezdí na těch seqayích a na kolečkových bruslích a tak. Myslím si, že v Amsterodamu tady ty severnější země. Ve Švédsku je tolik cyklostezek a tolik se podporuje ten pohyb lidí, i když mají handicap, že mi to přijde fajn a tohle by bylo fajn, kdyby se v Praze začalo trošku propagovat.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angellika, moderátorka
Ono to vyžaduje asi větší toleranci navzájem mezi sebou.

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
To rozhodně a to si myslím, že tím cestováním to člověk nějak zjistí, jaký jsme pořád pokřivený národ po tom režimu, co tady byl. Že to pořád není pryč a že si pořád nevěříme a pořád je to špatné. Třeba ve Švédsku právě tam v posledních letech nebyli okupovaní, nemají důvod si navzájem nevěřit. Tam se nezamykají dveře od domů. Nemají tam moc záclony nebo neřeší závěsy. Já když jsem šla večer z obchodu, tak jsem se klidně mohla dívat na večerníček na ulici k sousedům. Tam lidi nemají potřebu se schovávat a věří si a je to otázka zase, aby na to nedoplatil. Ale podle mě v tuto chvíli je to fajn a ještě jestli se mohu vrátit než jsem zmínila tu emigrantskou krizi, tak lidi často říkají: Švédsko, to už je zamořené, to je konec. Není to konec a třeba vůbec to tam není tak hrozné, jak se u nás říká. A já jsem tam bydlela u rodiny, protože je tam těžká situace s bydlením a ta rodina si k sobě vzala dva afghánské kluky a úplně bez problémů se tam o ně starali a tak. A já si nedovedu představit, že by tohle udělal někdo u nás a zároveň nedovedu říct, jestli je to dobře nebo špatně nebo co to tedy je a byla jsem tímto přístupem tam překvapená, že lidi takhle přemýšlí.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Měla byste nějakou zemi snů, kam byste chtěla jet?

Šárka SOCHOROVÁ, dobrovolnice České maltézské mládeže
Já jsem měla ten Island, tak ten už jsem viděla. V Dánsku už jsem taky byla. Já mám hrozně ráda Skandinávii, tak asi ještě Finsko, tam bych se chtěla podívat. Ale zemi snů, já nevím, chtěla bych se asi podívat všude, protože všude je to nové a krásné. Ale nejraději mám ty severní země. Tam je to moc krásné, protože je tam klid.

Ivana PINTÍŘOVÁ – sestra Angelika, moderátorka
Já vám moc děkuji za vaši návštěvu v našem studiu a za vaše postřehy mládí.

1 komentář

  1. má ráda Švédsko, protože je tam klid a bezpečno. To už ale jaksi moc neplatí. Díky statisícům migrantů z Afriky a arabských zemí tam už moc bezpečno není. Stačí jít z nádraží do centra Stockholmu a okradou vás za bílého dne snědí výrostci.

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.