Loni epidemiologové v kraji evidovali na 60 případů klíšťové encefalitidy, asi polovina skončila na plzeňské infekční klinice. Letos už lékaři toto onemocnění diagnostikovali u čtyř pacientů.
Plzeňský kraj – O tom, jaké peklo si pacienti s klíšťovou encefalitidou musí prožít, ví své Ivana Vasková z Hrádku. Ze zdravé studentky se během několika týdnů stala bezvládně ležící pacientka. V osmnácti letech totiž dostala klíšťovou encefalitidu.
Klíště si Ivana našla během výletu do jižních Čech. Pár dní poté začala pociťovat únavu. Protože chtěla jet s dětmi jako vedoucí na tábor, zašla si za svou obvodní lékařkou pro léky. Naordinovaná antibiotika však nezabírala. „Pak se mi po ránu začala točit hlava, byla jsem malátná. Myslela jsem si, že mám obyčejnou virózu. Během pobytu se ale potíže zhoršovaly. Jeden den už jsem ani nevstala, nemohla jsem zvednout hlavu. A hodně jsem zvracela,“ popisuje těžké chvíle.
Otec ji odvezl do Rokycanské nemocnice, odkud okamžitě směřovala do fakultního zdravotnického zařízení v Plzni. Další dny si Ivana příliš nepamatuje.
Protože měla velké potíže s dýcháním, skončila na ARO, kde jí lékaři museli provést tracheostomii. Zhruba čtyři měsíce byla napojená na plicní ventilaci. „Rodiče za mnou pravidelně jezdili. Z oddělení mě vždycky na chvíli unesli.
Dali mě na vozík a odvezli třeba na pizzu. Nechtěli, abych zůstala jako ležák. Nutili mě hýbat se a cvičit,“ vyprávěla. Motivovali ji doktoři i zdravotní sestry.
DVĚ ZDRAVÉ DĚTI
Po propuštění z rehabilitačního pobytu v Kladrubech se vrátila zpátky na střední ekonomické lyceum. Odborníci Ivaně doporučili trávit studiem pouze dvě hodiny týdně. „Chodila jsem do školy ale denně. Spoustu věcí jsem zapomněla, a tak jsem se je učila znovu. Na hodinách jsem si zapisovala úplně všechno. Když jsem přišla domů, vyčerpáním jsem usnula a večer si pročítala poznámky,“ sdělila.
Obrovskou podporu měla ve svých rodičích, právě od nich se naučila překonávat překážky a nevzdat se. Jelikož má po klíšťové encefalitidě trvalé následky (při fyzické zátěži trpí dechovou nedostatečností a zůstala jí částečně ochablá ruka), mohla odejít do invalidního důchodu. „Nechtěla jsem být někde zavřená. Toužila jsem pracovat s dětmi,“ doplnila. Přání se jí nakonec vyplnilo. Absolvovala pedagogickou školu a nastoupila do mateřinky, kde pracuje dodnes.
Ačkoli Ivanu lékaři upozorňovali, že těhotenství pro ni může být rizikové, porodila dvě zdravé děti. „Nemoc mě určitě změnila. Teď už mě v životě jen tak něco nerozhází,“ uzavřela 36letá žena.
KLÁRA MRÁZOVÁ
Plzeňský deník
http://plzensky.denik.cz/
Přidejte odpověď