Umět poskytnout první pomoc a vědět, co říct záchranářům, když voláte sanitku, tím dokážete zachránit člověku život. S Petrou Effenbergerovou, mluvčí středočeské záchranky, jsme se proto bavili o tom, co byste rozhodně měli vědět, když nastane situace, kdy budete muset někomu pomoci.
–
Když lidé volají záchranáře, často to je ve stresu, panice. Na co by neměli zapomínat, když mluví s operátorem záchranky?
Nejdůležitější pro operátora jsou odpovědi na otázky „co?“ a „kde?“ – bez nich sanitní vozidlo ze základny nevyjede. Chce to popsat, kde k události došlo: adresa, číslo domu, patro, jméno na zvonku, případně výrazné záchytné body v okolí – kaplička, komín, rybník… Informace o postiženém: zdravotní stav pacienta -z da je při vědomí, krvácí, na jaké bolesti si stěžuje atd., pohlaví, přibližný věk, počet postižených u dopravních nehod. Nezapomeňte informace o volajícím: pro případný zpětný dotaz při obtížích s hledáním místa události.
– Jaké základy první pomoci by měli lidé znát, aby ji poskytli, než dorazí záchranáři?
Povědomí o první pomoci se mezi laiky zlepšuje, zvláště mezi mladšími. Dle mého by měl každý minimálně vědět, že člověku v bezvědomí musím dát šanci k nádechu záklonem hlavy, jak provádět masáž srdce a zastavit krvácení. Středočeská záchranka má sice skvělé průměrné dojezdové časy pod hranicí devět minut, ale i tak je tento krátký čas za hranicí toho, co mozek bez okysličené krve snese. A při masivním krvácení pokud nic neuděláte a budete čekat na příjezd posádky, tak poraněná osoba vykrvácí. Není ale třeba se bát – když nemáte znalosti, povede vás svými pokyny operátorka tísňové linky 155.
– Co by naopak lidé neměli dělat, když volají 155?
Volající jsou často v panice a stresu, což je pochopitelné a mají tak pocit, že operátorka schválně doplňujícími otázkami zdržuje výjezd sanity. Neuvědomují si, že posádka už během hovoru dostala pokyn k výjezdu a operátorka si jen upřesňuje další pomocné informace. Mnohdy jsou tak pod tlakem situace lidé vulgární. Ostatně stále je velký počet volajících – dospělých, což mě udivuje – kteří pravidelně volají linku 155, aby si jen škodolibě udělali z operátorů legraci nebo je verbálně atakovali.
– Často se hovoří o zneužívání sanitek, případně o jejich zbytečném volání. Jak to má ale člověk neznalý problematiky rozpoznat? S jakými případy se setkáváte?
Naše statistiky ukazují, že osm výjezdů z deseti nebylo tzv. pro ZZS indikovaných. Nešlo tedy o život. V těchto případech by stačila návštěva praktického doktora – chronické bolesti zad, zvýšené teploty, drobná poranění končetin… Naši operátoři ale žádný z příchozích hovorů nepodceňují a vyhodnocují je poctivě.
– Mají lidé možnost se někde poradit?
Středočeská záchranka také provozuje tzv. zelenou linku – call centrum na telefonu 800 888 155. Call centrum bylo zřízeno od října 2009 jako poradenská služba při lince 155. Rady na této lince poskytují zkušení zdravotníci a záchranáři z oblasti zdraví a zdravotnických služeb, ale také z psychosociální oblasti a spolupracují s organizacemi provozujícími krizové linky. Volání je bez předvolby a je pro volající zdarma.
Benešovský deník
http://www.benesovsky.denik.cz
Přidejte odpověď