Charitativní organizace zaznamenávají, že mezi bezdomovci přibývá seniorů. Nejčastější příčiny jsou dvě. Zůstanou sami bez partnera nebo bez rodiny a nemají kam jít, anebo jim nízký důchod nestačí na placení nájmu. Reportáž České televize.
redaktorka
Panu Miroslavu Karasovi je 62 let. Před sedmi roky zůstal na ulici.
Miroslav KARAS, klient Domu sv. Františka, Městská charita Plzeň
Moje bývalá manželka se se mnou rozváděla, tak když jsem se vrátil z Anglie, tak jsem zjistil, že nemám nic, ani korunu.
redaktorka
V tomto zimním období se chodí zahřát do charitního domu u sv. Františka v Plzni. Tady taky každý týden dostane balíček potravin a k tomu každý měsíc základní hygienické potřeby.
Miroslav KARAS,
toaletní papír, pasta na zuby. Kapesníčky.
redaktorka
Ubytování si v charitním domě za 1200 měsíčně může dovolit Petr Kupačka. Ve svých 59 letech pobírá částečný invalidní důchod kvůli artróze kyčlí. Bydlí tady od ledna.
Petr KUPAČKA, klient Domu sv. Františka, Městská charita Plzeň
Jsem měl pronajatý byt, nízkej důchod, 6700 korun, a bydlení mě stálo 10 000 měsíčně.
redaktorka
Seniorů, jako jsou oni, v Plzni dlouhodobě přibývá.
Tereza ROZŠAFNÁ, zástupkyně vedoucího Domova sv. Františka, Plzeň
Ty důvody jsou vždycky individuální, nejčastěji to bývá zdravotní stav nebo napjaté vztahy v původní rodině klienta.
redaktorka
Mají třeba nízké důchody?
Tereza ROZŠAFNÁ,
Ano, buď mají nízké důchody nebo mají jenom příjmy ze sociálních dávek.
redaktorka
Nárůst lidí seniorního věku bez střechy nad hlavou potvrzuje i ministerstvo práce a sociálních věcí. V celé republice jich nyní žije téměř 7 000, tedy desetina všech osob žijících na ulici, v azylových domech a dalších zařízeních. Každý rok mezi nimi přibývají 2 až 3 procenta osob ve věku na 65 let. Podle ministerstva i sociálních pracovníků jich do budoucna bude ještě víc. Daniela Tunklová, Česká televize.
Bohumil KLEPETKO, moderátor
Úvodní reportáž byla o seniorech, že jich mezi lidmi bez domova přibývá. Které sociální skupiny, jací lidé jsou mezi bezdomovci ještě hojně zastoupení?
František Jan KRUPA, národní ředitel rezidenčních sociálních služeb
Kromě seniorů, což je dáno tím, že populace lidí stárne, se často vyskytují i mladí lidé, což je taky veliký problém. Zvlášť proto, že je před nima vlastně celý jejich život a tímhle tím způsobem těžko odstartují standardní, řekněme, životní dráhu. Většinový nebo průměrný člověk bez domova ale pořád osciluje mezi 40 a 50 lety věku.
moderátor
A vaše praxe potvrzuje, že bezdomovectvím je potenciálně ohrožený každý, že na ulici se za určité situace na různě dlouhou dobu může ocitnout doslova kdokoliv?
František Jan KRUPA,
Já si myslím, že každý z nás už si vyzkoušel různé životní kotrmelce, různé životní situace, ať už třeba vážná nemoc, ztráta v rodině, ztráta zaměstnání, ztráta sebedůvěry, jakýkoliv další tlak, která nejen tato doba, ale jakákoliv doba přináší, takže ztratit pevnou půdu pod nohama je možné kdykoliv a jestliže to takhle umíme pojmenovat, tak že je potom cesta k sklouznutí na samotné dno otevřena a snadná, to už si každý umí dopočítat.
moderátor
Pro lidi, kteří mají zájem pomoci, jak je to optimálně? Materiální pomocí tím, že buď přímo lidem bez domova nebo organizacím, které o ně pečují? Přinesou oblečení, jídlo nebo přikrývky a nebo je lepší poukázat peníze nějaké charitní organizaci jak to v současnosti nabízí možnost poukázání, zakoupení jakýchsi těch poukázek těch takzvaných nocleženek?
František Jan KRUPA,
Já si myslím, že jakákoliv pomoc je vítaná. Je to především o tom, že člověk je ochotný se podělit o své, o svůj komfort s někým dalším. Jestli to uděláme formou podpory nějaké konkrétní osobě, je to samozřejmě nejadresnější, takže to doporučuju. Pokud neznáme konkrétní osobu, nevíme jak s nějakým prostředkem naloží, tak doporučuju ve svém okolí, pokud chce někdo pomoct, obrátit se, podívat se na webové stránky, ať už Armády spásy, charity, či jiné organizace, tam sedá dočíst, jak mohou pomoci. To znamená ať už materiálně, finančně, a nebo třeba i tím, že přijdu a pomůžu jako dobrovolník.
moderátor
A ty takzvané mnou zmíněné nocleženky, jak hodně se mezi lidmi ujaly, jak jsou populární?
František Jan KRUPA,
No, my jsme doslova překvapeni, jako tím velikým zájmem veřejnosti a dělá nám to samozřejmě velkou radost. Nejen proto, že můžeme vlastně teďka až do konce dubna každého člověka na naší noclehárnu vzít zadarmo a nechtít po něm nějaký ten symbolický poplatek. A že teda můžeme i díky těm penězům, které jsou trošičku nad rámec, třeba dovybavit ty noclehárny nebo smysluplně je využít pro rozvoj těch služeb pro tyto lidi, ale především mě těší to, že se ukazuje veliká vlna solidarity v téhle společnosti, a to mě jako občana České republiky velmi, velmi motivuje.
moderátor
A ještě mě zajímá, možná trochu z druhé strany, kolik z bezdomovců o pomoc nestojí, že bezdomovectví mají prostě jako životní styl nebo nejsou ochotni se přizpůsobit pravidlům a řádům charitních organizací?
František Jan KRUPA,
Já bych se velmi bránil použít termín, že to někdo má jako životní styl. Já si myslím, že opravdu, když se člověk dostane na dno, dostane se do těžké situace, tak si to těžko někdo jako vezme za svůj styl. Já teda jsem rád, že jsem bez domova. Ta situace je prostě natolik těžká, člověk se dostává do té situace z různých příčin, z různých důvodů a to, že se nehní ochoten třeba podřídit nějakému řádu, může to být o špatné zkušenosti s nějakým poskytovatelem, může to být o špatné zkušenosti s institucema obecně a může to být o tom, že on v té chvíli třeba neumí si odříct tu kapku alkoholu, která je bohužel z bezpečnostních důvodů na těch noclehárnách většinou zapovězena, protože odpovídáme za velké množství lidí, velké množství zaměstnanců a jak víte, vyšší míra alkoholu může zvyšovat agresivitu a i s tímhle tím zatím v těch noclehárnách pracovat neumíme úplně.
moderátor
Teď ještě jeden dobrý, pozitivní příklad. Najít cestu zpátky do běžného života, je pro lidi bez domova snazší, když jim pomocnou ruku podají jejich blízcí nebo aspoň známí. Samozřejmě ale zájem a snahu musí mít obě strany. Ten, kdo pomoct může, i ten komu se má pomoci.
Martin DONÁT, redaktor
Muž bez domova. Zdeněk Bálek často přespává v domě českobudějovické charty, ale má i vlastní úkryt.
Zdeněk BÁLEK
Tady mám oblečení, takový, tady mám deku, tou se přikrejvám.
redaktor
Na ulici a do dluhů se dostal vlastní hloupostí, dvě ženy ho měly připravit o peníze.
Zdeněk BÁLEK
Já jsem byl kvůli nim v kriminále. Já jsem se měl v tom kriminálu lepší jak s nima.
redaktor
Už jako bezdomovce ho náhodou objevil kamarád. Oba se znají od dětství a teď je znovu důvod se potkávat.
František KOZELKA
Když jsem zjistil, že je bez koruny, nemá co jíst a spí venku, tak jsem se ho trošku ujal a pomohl jsem mu.
redaktor
František Kozelka hlídá kamarádovi finance, rozděluje mu peníze na každý den.
František KOZELKA
Má ten důchod, z toho se mu samozřejmě strhává ta exekuce.
redaktor
Taky spolu jezdí na výlety. A dobu, po kterou byl Zdeněk Bálek ve vězení, připomíná vzájemná korespondence. Takže vám takhle zlepšoval náladu ve věznici?
Zdeněk BÁLEK
Jo,tam se to nechalo vydržet. Tam byly různý kurzy. Já jsem byl v přírodopisným kroužku.
redaktor
Zdeněk Bálek ale od kamaráda větší pomoc ve vězení potřeboval, exekutor si údajně neprávem nechával peníze.
František KOZELKA
Ten exekutor mu to vrátil, nikdo nám to nechce věřit.
redaktor
Bezdomovec přiznává, že díky takové starostlivosti má chuť do života každý den.
Česká televize, jižní Čechy
Přidejte odpověď